Josef Karhan: Na svět jsem přišel v Ráji...

Josef Karhan: Na svět jsem přišel v Ráji...
18. 10. 2021, 08:30 | Doporučit

Náš farní zpravodaj Fchodoviny je dlouhodobě spjatý s osobou, která není vidět, ale bez které by možná ani nebyl. O jejich vzhled a částečně i náplň se stará grafik a archivář naší farnosti Josef Karhan. Požádala jsem ho, aby si našel chvilku a řekl nám něco o sobě a také o svém životě s Pánem.

Kdy a kde ses narodil? Můžeš něco říct o své rodině a odkud pochází tvoji rodiče?1961

Táta pochází z Horažďovic a máma se narodila v Čečovicích, vesničce u Nepomuku na Plzeňsku. Seznámili se pár let po válce v Teplicích na jakési zábavě svazu mládeže. Mamka tam žila u tety a táta si dodělával obchodní školu. Předtím se musela rodina Karhanových z Horažďovic odstěhovat kvůli pomluvám ohledně kolaborace s Němci, což se nakonec nepotvrdilo. Ale raději odešli do pohraničí na severu do Libouchce u Děčína – taková byla doba.

Rodiče se vzali v Teplicích v roce 1949. Byla to taková „vzdorovitá“ svatba na úřadě – bez rodičů, jen se svědky – údajně kvůli neshodám v rodinách. Máma to nechtěla nikdy moc komentovat.

Táta i máma vyrůstali v křesťanských rodinách a byli k tomu vedeni. Táta pravidelně ministroval a mamka chodila na procesí nebo jako drůžička při slavnostech. Zvláště obě moje babičky byly praktikující, velmi zbožné ženy, a dokonce tátova maminka Marie byla vychována u Školských sester v Horažďovicích. Je proto trochu smutné, že po válce si oba dva našli jinou cestu, po které se vydali. Ale nemám s tím problém, neřeším to, měl jsem je rád, modlím se za ně a rád na ně vzpomínám.

Po ukončení školy v roce 1950 dostal táta povolávací rozkaz k PTP do dolů v Karviné. Měl ale štěstí, protože po nějaké době byl, kvůli dobrému slohu a úhlednému písmu, přidělen do kanceláře velitele útvaru, který byl skoro analfabet : )

Po skončení vojenské služby to tzv. „podepsal“ a jako vojákovi z povolání mu byl v Karviné přidělen byt. Konečně mohli s mámou žít společně.

Léto jsme trávili u babičky a dědy v Čečovicích u Nepomuku. Se sestrou Alenou, 1960V roce 1953 se narodila sestra Alena a já přišel na svět 6. února 1956. Místem narození v rodném listě je Karviná–Ráj, což je část města s velkým parkem, kde uprostřed stával zámeček, který v té době sloužil také jako porodnice.

Táta od vojska odešel v roce 1958 a našel si práci v Praze. Po jakési složité výměně bytů jsme se přestěhovali do Záběhlic – do malé garsonky. No a ze mne se ve dvou letech stalo dítě pražské periférie.

V Záběhlicích jsme chodili do kina Pionýr, na kopci hráli fotbal, jezdili na kole v zámecké zahradě, v zimě boby, brusle-šlajfky – no prostě, krásná klukovská léta.

Když jsme s klukama zkoumali Botič nebo chytali čolky v „Hamráku“, byly někdy slyšet zvuky varhan místního kostelíka Na­­rození Panny Marie. Lidé vycházeli z kostela a mně to připadalo všechno takový zvláštní, jako z jiného světa. Ptal jsem se na to mamky, ale dostával jsem spíše vyhýbavou odpověď. V roce 1965 jsme se přestěhovali na Spořilov.

 

Kdo tě vedl a inspiroval v dětství? Vím, že jsi tělem a duší skaut.Skaut, Spořilov 1969

Asi v deseti letech  jsem objevil knihy pana Foglara a jeho úžasný svět. Kdo je stejného ražení, tak mi rozu­­mí. Koncem 60. let byl na několik let obnoven Český skaut–Junák a já jsem prožil s junáckým oddílem na Spořilově hezké období. Vedl jsem také oddílovou kroniku, takže už tehdy jsem procházel jakousi průpravou a předurčením k mé profesi grafika, kronikáře : )

Jak známo, po roce 1970 začala tuhá normalizace, Junák byl „sloučen“ s Pionýrem, začalo období temna – jak ve státě, tak i pro mne osobně – a dospívání si u mne začalo vybírat svou daň.

V té době jsem nebyl žádný svatoušek. Zaned­bával jsem školu i učení, scházeli jsme se po bytech, večer hospody, alkohol, vypalovali jsme jednu cigaretu za druhou. Kolikrát jsem vůbec nepřišel domů a máma byla ze mne nešťastná. Kvůli velké absenci ve škole mě chtěli vyloučit z učení, ale dostal jsem ještě poslední šanci s výstrahou. Nakonec všechno dobře dopadlo – typografem jsem se vyučil a ještě jsem byl přijat na Odbornou školu výtvarnou (Hollarku), kterou jsem zdárně absolvoval.

 
Dnes lidé vstupují do manželství kolem třicítky, ale ty patříš do generace těch, kteří se brali kolem dvacítky. Jak jste se s Danou seznámili? Kolik máte dětí a vnoučat?

Svatba 1979, Nuselská radniceS Danou jsme se seznámili v rockové kapele, když jsme sháněli zpěvačku. Moc se jí nechtělo, ale přivedla ji tam naše známá. Chodili jsme spolu asi rok a půl a v roce 1979 jsme byli oddáni na nuselské radnici, a to byl už na cestě první syn Lukáš. Daně bylo 19 a mně 23 let. Druhý syn Šimon trochu otálel a přišel na svět až po 11 letech. Dnes jsou to dospělí chlapi a já dnes jen kroutím hlavou, jak to vše uteklo. Máme také vnuka Maxe od prvního syna Lukáše.

 

Bydleli jste hned na Jižním Městě?

Po svatbě jsme bydleli v Holešovicích a potom na Lhotce. A nakonec jsme dostali družstevní byt tady na Jižním Městě. To bylo v roce 1981.

 

Jaká byla tvoje cesta od Pánova zavolání až ke křtu? A kdy a kde to bylo?

Vždy mne přitahovalo tajemno, záhady, nevysvětlitelné události. Na učilišti v tiskárně jsem měl věřícího kamaráda Jirku, se kterým jsem vedl dlouhé debaty, až hádky kolem víry v Boha. Odmítal jsem církevní kulisu s jejími kostely a obřady, ale o Bohu jsem přemýšlel a toužil poznat jeho cesty.

Moji konverzi a vstup do církve silně ovlivnila knížka „Píseň o Bernadettě“, byla to taková poslední kapka po dlouhém přešlapování. Uchopil jsem nataženou Boží dlaň, nechal se vytáhnout z jámy a byl mi ukázán nový, úžasný svět.

Přípravu na křest jsem absolvoval u otce Řehoře Marečka a zrovna v tu dobu mě tlačili soudruzi v zaměstnání ke vstupu do KSČ :). Ale v tom jsem měl jasno a místo postupu v zaměstnání jsem si vybral cestu za Pánem Ježíšem. Pokřtěn jsem byl u bl. Anežky na Spořilově a mým kmotrem se nestal nikdo jiný, než onen kamarád z učňáku – Jirka :). Psal se rok 1984 a bylo mi 28 let.

 

Tvá konverze proběhla v prvních letech manželství. Jak ji přijala tvá žena? Měli jste pak ještě svatbu v kostele?Svatba 1984, Spořilov u sv. Anežky

Po mém křtu jsme se rozhodli nechat si manželství požehnat a potvrdit před oltářem a uspořádali jsme repete-svatbu v kostele bl. Anežky na Spořilově, jen za účasti našich svědků. Naše manželství před Pánem Bohem „svázal“ P. Řehoř Mareček. Oba kluky máme pokřtěné. Dana křtěná není, ale ráda se mnou chodí každý rok o svátku Svaté rodiny na požehnání.

 

Kdy jsi začal chodit do naší farnosti?

Nejdřív na Spořilov k bl. Anežce, potom nějaký čas do kostela sv. Vojtěcha na Novém Městě, kde jsem zpíval gregoriánský chorál s rodinou pana Poláka – a mezitím střídavě do našeho chodovského kostelíku za působení pátera Šulce, později Michaela Slavíka a Petra Bubeníčka.

 
Jaké máš křestní a biřmovací patrony? Kteří světci ti jsou blízcí a uchyluješ se k jejich přímluvě?

Byl jsem pokřtěn v den svátku sv. Patrika, biřmován v den sv. Filipa Neriho a posvěcení našeho manželství bylo v den sv. Kateřiny Švédské. Patrona k mému biřmování jsem si vybral sv. Jana Evangelistu.

  
Kdy ses potkal s františkánem P. Benediktem Holotou? Co si od něho neseš do života?

S otcem Benediktem jsem se seznámil v roce 1994 nad jeho knihou „Hovory na nemocničním lůžku“, ke které jsem připravoval obálku pro nakl. Zvon. – Otec Benedikt mně velmi pomohl s návratem do katolické církve. Měl jsem tehdy duchovní krizi a dva roky jsem chodil k protestantům do KS (Křesťanské společenství).

 

Jak jste se potkali vy dva: ty a Fchodoviny?

Předchůdcem současného farního zpravodaje byl časopis Fchod, který pod vedením Václava Lásky, Ferdinanda Peroutky, Lucky Staňkové, Alice Žváčkové a jiných, začal vycházet v roce 1995. Fchod byl velmi zdařilý a měl dobrou obsahovou úroveň. Ke své škodě se asi po třech letech začal měnit na pouhý programový a informační leták s názvem Život farnosti. Koncem roku 2001 otec Václav Chroust rozhodl, že oživíme tradici a budeme vydávat farní měsíčník s názvem Fchodoviny. Pověřil Radka Tichého, aby si to vzal na starost. S Radkem jsme se dobře znali a on věděl, že jsem profesí grafik/typograf. Požádal mne o nezávaznou spolupráci a druhé číslo jsme již připravili společně. Příznávám, že se mi tenkrát do toho moc nechtělo, a nakonec jsem s menší pauzou u toho zůstal dodnes : )

 

Příprava Fchodovin zabere určitě dost času, ale vidím na tobě také potěšení z této práce. Jak například vybíráš fotografie pro titulní stránku?

Fchodoviny dělám bezmála 20 let. Bylo období, kdy jsem je připravoval sám, nebyli lidi, redakce ne­existovala – a šlo to také, muselo to jít... Odměnou vždycky je, že třeba někoho potěší, povzbudí, udělají mu radost – tohle byl vždy můj hlavní motiv. Beru to jako službu ve farnosti – někdy je to časově náročné, zvláště, když se mi sejde více práce najednou. A obálky... musí přitahovat, zaujmout – občas přidám verš z Písma – obrázky přicházejí podle svátků, významné události nebo určitého zajímavého článku. Díky naší fotograf­­ce Aničce je z čeho vybírat.

No ale léta běží a už vážně uvažuji o nástupci, kterému bych předal „štafetový kolík“.

 

Máš své oblíbené knihy, filmy a obrazy?

Jako kluk jsem četl Foglara, Setona, Londona, později třeba – Kámen a Bolest, Moulin Rouge, Stařec a moře, Na západní frontě klid, knihy Jana Wericha. Po konverzi spíše duchovní jako Píseň o Bernadettě, knihy diktované ct. Kateřinou Emmerichovou, Deníček sv. Faustyny, duchovní deníky, z filmů např. Tanec s Vlky, Mise, Sedm let v Tibetu, Padre Pio. A obrazy… těch je moc... asi nejvíc geniální Michelangelo, některé impresionisty – a z českého prostředí František Tichý, Jan Zrzavý a samozřejmě od mládí romantický Zdeněk Burian : )

 

Jaké jsou tvé koníčky a záliby, jak relaxuješ?

Odmala jsem kreslil, maloval. Dokonce jsem měl několik výstav. Mám rád muziku od starých dobrých Beatles, Paula McCartneyho, Pink Floyd, Phila Collinse… a na druhou stranu klidný gregoriánský chorál. Je to podle nálady. No a hraju na buben (djembe) v kapele nebo v kostele.

Cesta do věčnostiTajemná stínadla

Jak ty osobně vnímáš otázku celibátu kněží?

Jako konzervativec jsem pro celibát kněží a promiň mi ten příměr…, nedovedu si představit pana faráře, který si z manželského lože odskočí na mši sv. a potom rychle s manželkou a čtyřmi dětmi na chatu natřít okna nebo zalejt okurky : )

Být pastýřem ve farnosti je služba na plný úvazek – je to svátost...

 

Jak se díváš na rozvedená církevní a znovu uzavřená jiná manželství?

Je to tragédie, porušení slibu, nemělo by to být… ale asi je to někdy nevyhnutelné.

 

Máš verš nebo citát z Bible, který ti pomáhá ve chvílích smutku, bolesti a beznaděje.

Genesis 28,15 – „Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“

 

Hodně podnětů i pro náš duchovní život jsi nám již sdělil, ale je něco, co bys chtěl ještě vzkázat, podělit se s námi?

Před několika lety se u mne objevila nemoc, naštěstí nezhoubná. Tato zkušenost mi pomohla přehodnotit spoustu věcí v mém životě, ale vím také, že jsou lidé na tom daleko hůř.

Víš, je mi líto opuštěných, nemocných lidí nebo bezbranných, týraných dětí – těch malých bezmocných tvorečků, které tento svět tak nelítostně válcuje a drtí. Oni se neumějí bránit… Každá rodina může být taková malá tvrz, která ochrání ty svoje maličké a udrží si pospolitost v lásce i odpuštění.

Nenechme si nabourat obranné zdi našich rodin a nevpouštějme to zlo, které se urputně snaží dostat do našich domovů a vše rozvrátit, ničit.

Děkuji, Pepo, za rozhovor. Katka

Fchodoviny 10/2021

Rodina Josefa, 2011S maminkou a sestrou1977

 

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31            

-------------------------------

kostelik+kcmt

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

Příprava na manželství 2021-22

2021-příprava na manželství-Zindulkovi.2021

KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
Popeleční středa
Popeleční středa
František-zima
František-zima
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
Velikonoce
Velikonoce
KCMT z dronu
KCMT z dronu
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další