Milí přátelé a čtenáři Fchodovin,
dnes bych vás chtěla povzbudit k tomu, abyste se nebáli otevřít své srdce Ježíši. Není to nic nového, slýcháme o tom dost často. Možná to bereme jako samozřejmost křesťanského života. Ale ono opravdové otevření všech oblastí svého života není úplně tak samozřejmé. Máme mnoho toho, co se nebojíme ukázat. Chodíme přeci do kostela pravidelně, modlíme se alespoň jednou denně a i před jídlem, občas otevřeme Bibli, snažíme se chodit ke zpovědi a být slušným člověkem. Myslím si, že tohle je sice pěkné, ale pro zdravý vztah s Bohem to nestačí. Pokud nebudeme chtít pustit Ježíše do všeho, co už tak „zbožné“ není, nepohneme se z místa. Proč se stydíme ho pozvat do vztahu s partnerem, kde to skřípe, do vztahu s dítětem, které se nechová, jak bychom si představovali, proč zavíráme dveře svého srdce a schováváme se za nimi a místo Ježíši raději otevíráme svým vášním a nepěkným sklonům? Proč si říkáme, že dívání se na televizi není přeci hřích, brouzdání na internetu dlouho do noci je užitečné hledání informací, být občas pohroužen v alkoholu také není nic proti ničemu. Je toho jistě dost, co nás odvádí a uzavírá přístup k pravému zdroji života. Moc se mi líbí verše z listu Efezským 3,12 a dál: „V něm (v Ježíši Kristu) smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou. Proto klekám na kolena před Otcem a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho duchem posílil a upevnil „vnitřní člověk“ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích, a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit a poznat Kristovu lásku a dát se prostoupit vší plností Boží.“ Kéž se nebojíme každý den zvát Ježíše do všech oblastí svého života a kéž v nás tak roste důvěra v Jeho nekonečnou lásku, kéž nám tato láska a důvěra v Něho dává sílu a je naším obranným valem před všemi útoky a nástrahami života.
Katka