„Svou sílu hledejte v Pánu, v Jeho veliké moci.“
Milí přátelé a čtenáři Fchodovin,
chci se s vámi podělit o zkušenost, kterou jsem nedávno zažila s Boží mocí. Již před třiceti lety se mi stala jedna věc, která se táhla do loňského podzimu.
Bylo mi tehdy 21 let a měla jsem jedno očekávání od již starší paní, která byla druhou manželkou mého dědy. Tou dobou žili a pracovali moji rodiče v zahraničí.
S touto „tetou“, jak jsme jí říkali, jsem se moc nevídala, ale jednou se ohlásila, že s dědou přijedou na sobotu na návštěvu. Přes týden jsem studovala v Praze a na víkendy jezdívala domů. S vařením jsem neměla moc zkušeností. Od této návštěvy jsem očekávala, že mně naopak tato paní uvaří a já se budu cítit jako u babičky. To se ale nestalo, a ještě jsem dostala poučení, že to nebylo moc dobré a že v mém věku dříve byly dívky vdané a staraly se o domácnost.
Asi se umíte vcítit do toho, jak mi bylo. Toto zranění jsem samozřejmě Bohu často předkládala, ale nějak jsem nebyla ochotna a schopna odpuštění. Opravdu se to táhlo skoro třicet let. Teta předloni zemřela.
Po nějaké době se mi začala připomínat a já začala ve zpovědi vyznávat, že jsem jí ještě neodpustila, že na to nemám sílu a že se mi vlastně odpustit ani moc nechce. To jsem Pánu dávala ve dvou zpovědích. Jsem Pánu vděčná, potřetí to již být nemuselo.
Po nějaké době jsem si uvědomila, že když si na tetu vzpomenu, cítím místo hořkosti radost. A tato radost trvá dodnes. Najednou mi nevadí, že se takto ke mně chovala. Už je odpuštěno a já vím, že to nebylo mojí silou. Ale mohu se opřít o verš z listu Efezským 6:10: „Svou sílu hledejte v Pánu, v jeho veliké moci.“ Díky, Pane.
Katka
