Fchodoviny 2/2012

Slovo redakce:

Milí přátelé,
22. února vstupujeme popeleční středou do postní doby. Nabízí se nám možnost připravit se na Velikonoce. Když se řekne Velikonoce, představíme si události ze života Ježíše: jeho poslední chvíle s učedníky, zatčení, mučení, smrt a nakonec vzkříšení. Už tolikrát jsme o tom všem slyšeli a jistě i rozjímali. Například o nesmírném Ježíšově utrpení. Tím, že Ježíš trpěl, prožíval neskutečná muka, bolesti, a to i duševní (pocit zmaru, opuštění...), ukázal, že to k životu patří a dá se to unést, že to je od Boha připravené a má to smysl. Ani my se nesmíme bát utrpení, bolestí, různých zkoušek, nesnází, starostí. Bůh je i pro nás připravil, a není to náhoda. Je to z lásky k nám, i když to tak nevypadá. Každá takováto bolestivá nebo nepříjemná situace je pro naše dobro. Musíme se k ní takto postavit. Ona nás posílí na této cestě životem. Nesmíme se bát ji přijmout, nesmíme se k ní stavět zády, odmítavě. Kdo nechce přijímat těžkosti, stojí na místě nebo jde životem ještě těžší cestou. Důvěřujme Bohu, že On ví, co potřebujeme právě my, abychom na cestě k Němu rostli. On ví, co nás posílí. Prosme Ježíše, aby nám sesílal svého Ducha, který nám právě v těchto těžkých chvílích bude připomínat, že tento okamžik připravil On, že nás v něm vidí a dává nám ho, aby nás posunul dál. „Pane Ježíši, Ty jsi prošel velkým utrpením. Ty vidíš, že i ke mně přicházejí různé těžkosti, větší či menší. Prosím, ať mám důvěru v Tvoji lásku, že vše je od Tebe připraveno, abych rostl. Připomínej mi to, prosím, když budu v pokušení se utrpení vyhnout, reptat na něj, v pokušení nevidět ho. Prosím, dej mi prožívat Tvoji blízkost v každém okamžiku. Odevzdávám se do Tvých rukou a důvěřuji Ti. Amen!

Katka