Jeden mozambický ministr jménem Samuel Naftal děkoval Bohu a moskytům za to, že mu zachránili život. Samuel strávil, společně s šestnácti dalšími lidmi, dva dny ve větvích stromů. Všichni věřili, že jim jeho modlitby nedovolí usnout. Poslouchali a přitom se dívali, jak kolem nich plave nábytek, televize a těla mrtvých krav.
Potom přiletěli moskyti. Bzučeli kolem nich a štípali. Naftal říká: „Děkuji Bohu, že poslal ty moskyty. Bez nich bych usnul a padl do rozbouřených vod.“ Když začala voda ustupovat, podařilo se jim nakonec přebrodit do bezpečí.
Jen málokdy jsme vděční za něco podobného jako jsou moskyti nebo komáři. (Někdy mne napadá, proč je vlastně Noe bral do své archy.) Ale tento příběh o moskytech mi připomněl příběh jiného člověka, který také vděčí za život hmyzu.
Corrie Ten Boomová, majitelka holandské hodinářské firmy, pomáhala za války židům. Byla zatčena a poslána do koncentračního tábora. Dlouhou dobu nemohla nalézt nic, za co by mohla Bohu děkovat. Ale její sestra Betsie nalezla něco, za co Mu děkovala. Za mouchy, které je každý den chránily od mučení. Uvězněné ženy si všimly, že právě přítomnost mračen much drží stráže od jejich baráku a ony spolu mohou volně hovořit. Bylo to požehnání zahalené do potíží.
Možná, že všechno není tak, jak by být mělo. Možná máte potíže ve škole nebo v práci. Zkuste se podívat na svůj život z většího odstupu. Zkuste nalézt alespoň jedinou maličkost, za kterou byste mohli být vděční. Něco, za co byste normálně neděkovali.
Požádejte Boha, ať vám v hledání pomůže. Když Bohu děkujeme, neděláme to jen z poslušnosti. Když Bohu vzdáváme díky, uvědomujeme si, jak moc nám žehná – i když nás zkouší.
Když Bohu vzdáváme díky, uvědomujeme si, jak moc nám žehná.
Překlad: Eva Sobotková, Lukáš Bajer, Deník mladých, roč. 10, č. 6, s. 3