Druhý den jsem o tomto zápasu četl v novinách a přemýšlel nad tím, jak moc ta porážka hráče bolí. Ale pak jsem narazil na článek „Cena útěchy“. Článek popisoval situaci v kabině po nešťastném utkání. Seděli tam a snažili se vyrovnat s porážkou. Všichni se chystali, že si zabalí a odjedou z turnaje, teď, když už nebyla šance na vítězství. Pak se někdo zvedl a řekl: „Tak, konec hloupostí. Zítra v deset hrajem ještě jeden zápas.“
Nejlepší způsob, jak se dostat zpátky do hry, je najít si nějaké místo k odpočinku, místo, kde bychom se mohli se situací vyrovnat. Máte nějaké?
Král David takové měl. Celý život toužil po tom, aby mohl svému Bohu vybudovat chrám, jenže Bůh řekl ne. „Já sám jsem měl v úmyslu vybudovat dům odpočinutí pro schránu Hospodinovy úmluvy. Už jsem začal se stavebními přípravami. Ale Bůh mi řekl: 'Ty nemůžeš vybudovat dům pro mé jméno...'“ (1 Pa 28, 2-3).
David se vůbec necítil ukřivděný, ale naopak Bohu děkoval za Jeho dobro. A odkázal svoji myšlenku i se stavebními plány celého chrámu svému synu Šalamounovi. (1 Pa 28, 11-13; 29, 3-4)
Vždy, když zápasíš na turnaji svého života, odevzdej celé své srdce Bohu a Jeho slávě. I kdybys měl pocit, že už nejde o první cenu, ale že hraješ čestné utkání.
Nejsou malé role, jsou jen malí herci.
Dave McCasland Překlad: Eva Sobotková, Lukáš Bajer, Deník mladých, roč. 10, č. 6, s. 26