KRISTUS - Barvy Kristova oděvu jsou vedeny tradici znázorňování Ježíše během událostí jeho pozemského života: purpurový chitón, tmavě modrý až zelený plášť (himation), šerpa na pravém rukávu. Purpur vyjadřuje jeho Božskou přirozenost a královskou hodnost. Modř-přecházející vyjadřuje přijaté lidství do kterého se Božství skrylo. Šerpa odznak království. V levé ruce drží svitek v němž smíme vidět odkaz na knihu s pečetěmi ve Zj 5,9 jejíž pečeti je mocen rozlomit jen Beránek, nebo na svitek knihy života. Žehnajícím gestem pravé ruky Ježíš probouzí Lazara. Požehnání je životem už podle SZ, kde Bůh předkládá lidu nabídku:
Dt 30,19-20 Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.
LAZAR - Lazar vychází omotán pohřebními plátny nikoliv jich zproštěn jako Ježíš. Je to znamení: jeho probuzení = dočasný návrat do života, který bude za nějaký čas znovu smrtí ukončen. Vzkříšení Ježíše bude jiného druhu. Jeho plátna zůstanou ležet v hrobě a smrt nad Ním svou moc definitivně ztratí. Šátek z Lazarovy tváře již sňal vedle něho stojící chlapec. V Lazarově tváři se odráží bolest i úzkost, kterou již má za sebou. A zároveň zápas posledních minut, kdy musel svázaný a poslepu vyjít z hrobu ven, při čemž jediným orientačním záchytným bodem byl pro něho Ježíšův hlas. Poté, co prošel smrtí, je opět vrácen do života, bohatší zkušenost, která ho vrhá do samoty plné radosti i tíže, protože to nikdo z jeho blízkých nezná. Ježíš ho zavolal, aby žil. Bude rozvázán – svobodný – bude moci odejít, kam chce. Kam půjde? Vnitřně nastupuje cestu větší podobnosti s Kristem. Stal se živým dokladem toho Ježíšova, „ty (Otče) jsi mě poslal“ (11,42). Stává se trnem v oku Ježíšových nepřátel. Rozvázání a odejití je také symbolem svobody, kterou přináší život v Kristu, život Ducha. Člověk již nežije jakoby omotán zákonem musů, ale žije ze zákona lásky, tedy ze vztahu přátelského s Bohem. Lazar je zván Ježíšův přítel. Srovnej s ikonou přátelství Abba Mena a Ježíš.
MARTA A MARIE - Obě přicházejí k Ježíši, každá svým typickým způsobem: Marta klečí vzpřímeně, dívá se Kristu do tváře a komunikuje s Ním. Její šat má jasně červenou barvu, barvu vzkříšení, životní energie a aktivity (právě jí říká Kristus „Já jsem vzkříšení a život“). Tato Ježíšova proklamace se týká vnějšího i vnitřního života. Marta je žena, která vychází Ježíšovi naproti (11,20) v době, kdy její sestra zůstává doma. Upřímně a beze všeho přikrašlování pojmenovává a vyjevuje, co má v sobě. Pro svou touhu po Bohu pro svůj bezprostřední vztah neváhá riskovat. A každá věta, kterou si takto s Ježíšem vymění, ji posouvá o krok dál. Maria je na ikoně zobrazena na místě, na němž se v Písmu vždy a neomylně vyskytuje: u Ježíšových nohou. Maria naslouchá, většinou mlčí (v celém Písmu je zachycena jen jedna její věta, kterou před ní vyslovila už její sestra 11,32), čeká, přijímá, prožívá a miluje až na dno svého nitra, z něhož nechává tryskat i slzy.
SKUPINA UČEDNÍKŮ - Stojí těsně při Ježíši. Jan si přikrývá nos v očekávání rozkladného zápachu po odvalení kamene (11,39).
SKUPINA ŽIDŮ - Jejich tváře a postoje vyjadřují soustrast Jan 11,19, ale též očekávání a otázky, jež si kladou Jan 11,36-37. Je to zcela lidské hodnocení situace. Nechápou mesiášské znamení. Jsou jednoduše mimo. Hodnotí vše i Ježíše jen z pohledu lidských ohledů a politiky. A přeci někteří uvěří.
STAVBY V POZADÍ - Připomínají blízkost Jeruzaléma. Betanie je od něho asi hodinu cesty. Jan 11,55