Pavlíno, sama připravuješ rozhovory do časopisu Effatha. Jak se teď cítíš na opačné straně?
Musím říct, že daleko raději se dozvídám o druhých lidech. Rozhovory ve Fchodovinách vždy ráda čtu, ale musím říct, že je mi trochu žinantní hovořit v nich o sobě.
Když jsme teď nakousli téma Effathy, můžeš tento časopis představit a jak ses stala její redaktorkou?
Časopis Effatha vznikl v prostředí Charismatické obnovy a vychází od devadesátých let. Máme snahu, aby propojoval křesťany, kteří se k Obnově hlásí. Chtěli bychom přinášet inspirativní čtení těm, kteří se snaží žít každodenní život v Duchu Kristově. V časopise se objevují vyučování na různá témata týkající se duchovního života a charismatické spirituality, myšlenky papeže Františka, rozhovory, svědectví, informace o chystaných akcích, recenze knih… Několik let jsem do Effathy přispívala, a protože mi je jak Charismatická obnova, tak práce s mluveným i psaným slovem blízká, přijala jsem před pár lety nabídku redakci vést.
Narodila ses a vyrůstala na Jižním Městě? Vyrůstala jsi ve věřící rodině? Máš nějaké sourozence?
Moji rodiče se přestěhovali na Jižní Město, když mi byly tři roky. Patřím tedy ke generaci dětí, které každé odpoledne s klíčem na krku hrály na hřišti mezi paneláky „vybiku“. Protože nemám sourozence, byly pro mne hry v houfu dětí důležité a máma z legrace říkala, že bych udělala cokoliv, jen abych nemusela být doma a mohla jít za dětmi ven. Rodiče mě v raném věku nechali pokřtít, ale ve víře mne tak úplně nevychovávali. Můj táta se označoval za ateistu, zároveň byl ale skaut a snažil se mě vychovávat podle skautských zásad. Jednou z nich byl respekt k přesvědčení ostatních a zároveň umění mít vlastní názor a umět ho obhájit. Na mši jsem do chodovského kostelíčka zašla jen na Štědrý den, když u nás byla babička. Nejen jí vděčím za modlitby, díky nimž jsem se pak pro víru v dospívání rozhodla sama. S vděčností vzpomínám na P. Šulce, který mě laskavě přijal a u nějž jsem ve čtrnácti letech přijala první svátost smíření a eucharistii. Můj táta zakrátko poté zemřel a maminka se ke mně časem připojila a chodily jsme do kostela spolu.
Jak se vyvíjela a zrála tvá víra, prohluboval vztah k Bohu?
Zpočátku jsem objevovala nový rozměr života ve vztahu k Bohu hlavně jako velmi osobní věc. Během přípravy na biřmování a semináře Život v Duchu jsem zjistila, že víra není jen individuální záležitost, ale že má i rozměr společný. Modlitba ve společenství, sdílení s druhými, přijímání služby ostatních i vykročení ke službě vlastní – k prvotnímu Já a Bůh se připojilo My v církvi. Jsem moc vděčná za naši farnost, uvědomuji si, jak mnoho jsem zde dostala. Když jsem se před lety odstěhovala na Lhotku a začala chodit do tamější farnosti, ukázalo se, že není tak snadné vybudovat někde duchovní domov a že pro mě jím je právě naše farnost. Přestože je na Lhotce moc fajn a ráda tam bydlím, farnost sv. Františka a KCMT mi prostě přirostly k srdci a tak jsem se asi po dvou letech vrátila sem.
Vím, že jsi nějaký čas strávila v komunitě House of the Open Door (HOD) v Anglii, můžeš nám ji přiblížit?
Byla jsem tam dvakrát na mezinárodním letním kempu během studií na Jaboku. V té době do HODu odjelo na zkušenou několik mladých z naší farnosti. Komunita tehdy obstarávala farmu a dům pro hosty, pořádala evangelizační programy a přijímala k sobě mladé, kteří se ocitli ve složité situaci (podobně jako u nás domy na půli cesty). Inspirující byl intenzivní život ve spolehnutí se na Boží milost a jeho vedení. Jedna z tehdejších členek komunity Fiona, se třeba před pár lety vydala odvážně do Afriky a dnes se stará o sirotky v domově v Tanzanii. Občas přinášíme zprávy odtamtud v Effathě, protože jednou z maminek v domově je i Češka Marie Šindelková.
Máš zkušenost i s komunitou Chemin Neuf (CCN). Co pro Tebe pobyt ve Francii znamenal?
S komunitou Chemin Neuf tomu bylo podobně jako s nabídkou odjet do HODu. V devadesátých letech do Francie (kde tato komunita před více než padesáti lety vznikla) vyráželo také více mladých lidí z naší farnosti. Pro mnohé z nás to byla důležitá zkušenost a zůstáváme s Chemin Neuf ve spojení dodnes. Rok a půl ve formaci v komunitě ve Francii byl pro mě velkým požehnáním. CCN v sobě spojuje jezuitskou a charismatickou spiritualitu a slouží ve prospěch jednoty jak na osobnostní rovině, tak také v rodinách a církvi. Právě ekumenický rozměr komunity Chemin Neuf je mi velmi blízký.
Ráda bych se zeptala také na tvá studia. Na jaké střední škole (vysoké) jsi studovala?
Po základní škole jsem šla na pětileté italské gymnázium. Byl to takový předchůdce víceletých gymnázií, v prvním roce jsme se učili intenzivně italsky a v dalších letech pak výuka části předmětů probíhala v italštině. Jazyky mne provázejí celý život, i když italštinu už aktivně nepoužívám. Po maturitě jsem strávila čtyři roky na Jaboku. Byla to krásná doba, učitelé v nás podporovali tvůrčího ducha a povzbuzovali k autenticitě. Ráda vzpomínám na svobodné a radostné ovzduší, které tam vládlo. Na obou školách vznikla přátelství, která trvají dodnes. Při práci jsme pak ještě studovala dálkově teologii na Katolické teologické fakultě UK.
Pracuješ jako učitelka anglického jazyka. Učíš děti nebo dospělé, nebo oboje? Chtěla jsi vždy být učitelkou?
Povolání učitelky mne nijak zvlášť nelákalo, spíše než s dětmi mne zajímala práce s dospělými. První čtyři roky po škole jsem pracovala na středním odborném učilišti. Bavil mě tam právě ten rozměr vedení mladých k dospělosti. Dnes učím dospělé i mládež a musím říct, že mě učení opravdu těší. Posledního půl roku učení kombinuji s prací na poloviční úvazek v CK Křížek, která pořádá cesty do Izraele.
V naší farnosti řadu let pomáháš – vedeš přípravu na křest dospělých. Jak dlouho již takhle sloužíš? Co je tvým úkolem? Kolik „běhů“ tvýma rukama prošlo? Je nějaký, na který zvlášť vzpomínáš?
K přípravě katechumenů na křest mne přizval P. Michael Slavík někdy v roce 1994. S různými přestávkami je to služba, která mne provází dodnes. Nedokážu tak úplně říct, kolik „běhů“ jsem doprovázela, ale určitě vím, že skrze tuhle službu jsem neskonale obdarovaná já sama. Katechumenát člověka učí odkládat všechna klišé a znovu a znovu odívat radostnou zvěst o boží lásce do současného jazyka. Katechumeni pokládají otázky, které nutí k přemýšlení a žádné polovičaté odpovědi u nich moc neobstojí. Jdou přímo k podstatě a nevědomky tak udržují v kondici i duchovní život nás, kteří je doprovázíme.???? V neposlední řadě je třeba říct, že jsem v katechumenátu potkala spousty skvělých lidí. Časem se z nich vyvinula přátelství, která trvají i přes dvacet let.
Na YouTube kanále vyšlo několik dílů tvého povídání v cyklu Farář, kaplan a krásná blondýna. Čí to byl nápad? Jak jste se na natáčení připravovali a máš zpětnou vazbu na váš počin?
Nepamatuji si přesně, ale myslím, že nápad vznikl z povídání s P. Michaelem o roli kněze ve farnosti. Bylo to v období covidu, když byli oba s P. Františkem nemocní a najednou jsme byli jako farnost takoví „bezmocní“. S P. Františkem jsme se pak bavili o formátu, jak takovou debatu uspořádat. On také přišel s tím, jak tuhle minisérii nazvat. Inspirovala nás kniha Skutků apoštolů, protože tam se vlastně také popisuje, jak učedníci zažívali spousty věcí poprvé a nemohli se ptát, jak se to dělalo před nimi. Musím říct, že mne příprava jednotlivých témat i samotné debatování moc bavily. Doufám, že nejen mne, ale i diváky našeho YouTube kanálu.
Jaký máš vztah ke květinám? Podílíš se na výzdobě KCMT, jak ses k tomu vlastně dostala? Máš nějaký aranžérský kurs? Kolik času to zabere?
Květiny a zahradničení mám moc ráda. O výzdobu se starám od začátku KCMT, převzala jsem ji od Báry Palečkové a v posledních letech se střídáme po 14 dnech s Nicol Procházkovou. Žádný aranžerský kurz nemám, nějaké tipy jsem dostala od Báry a ještě od jedné floristky, se kterou jsem spolupracovala při výzdobě prostor jednoho pražského hotelu. Práce s květinami je pro mne jednoznačně odpočinkem a radostí. Navíc to znamená, že mám klíč od KCMT a můžu se modlit v tichu kaple, když tam nikdo není.????
Na podzim minulého roku proběhla Obnova v Duchu Svatém v naší farnosti. Byla jsi jednou z vedoucích. Jaký podle tebe měl tento Seminář, jak se také této Obnově říká, vliv na celou naši farnost?
Nedokážu říct, jaký vliv měl tento několikatýdenní seminář na celou farnost. Doufám, že napomohl vzniku přátelství a různých malých skupinek, kde je příležitost se společně modlit a sdílet nejen nad úryvky Písma. Cílem Obnovy v Duchu Svatém je, jak název napovídá, obnovení vztahu s Bohem, nové zakoušení působení Ducha svatého v lidském životě. To většinou promění i vnímání mezilidských vztahů a vztah k církvi v konkrétních podmínkách farního společenství. Pro mne byla před lety účast na tomto semináři důležitým mezníkem v životě víry a doufám, že i pro ty, kteří se jí účastnili loni na podzim, znamenala krok dobrým směrem.
Zapomněla jsem na nějaké aktivity v rámci farnosti, ve kterých se angažuješ?
V posledních volbách jsem byla zvolena do pastorační rady. Zvlášť v tomto školním roce (kdy je naše farnost bez kaplana) vnímám, že je v mnoha ohledech na nás farnících, kam se bude naše farnost ubírat. Že se stále více odpoutáváme od modelu pasivních oveček, které bezmyšlenkovitě následují svého pastýře a směřujeme k pestrému společenství, kde máme všichni své místo a zodpovědnost. Před pár lety jsem byla zaskočena dotazem P. Michaela, zda bych nechtěla sloužit při podávání eucharistie. Po překonání počátečního ostychu, musím říct, že mi tato služba přinesla nový rozměr do duchovního života a jsem za ni moc vděčná. Občas se taky s pár přáteli „hecneme“ a uklidíme společné prostory na faře, protože vnímáme, že není jen místem, kde bydlí náš farář, ale domem, kde jsou nám farníkům dveře otevřeny. Chceme tedy přispět k tomu, aby tam bylo hezky.
Kolika lidem jsi kmotrou? Jak se o své kmotřence staráš?
Křestní kmotrou jsem pěti lidem. Je to pro mne velká radost, ale když se mě ptáš, jak se starám, cítím se dost provinile. S dětmi se snažím být v kontaktu, mít s nimi hezký vztah a vlastně i s dospělými je pro mne důležité, abychom byli k sobě upřímní a pravdiví. Chci, aby věděli, že se mohou spolehnout na mou modlitbu i jakoukoliv pomoc, pokud ji potřebují.
Jaké jsou tvé záliby? Co děláš ve volném čase? Máš vztah ke sportu? Nebo tě více baví četba, kultura?
V naší rodině se vždy pletlo a o pletení vášnivě diskutovalo, takže ráda pletu a poslední dobou objevuji i šití. To ale spíš v zimě. Jakmile se udělá hezky ráda vyrážím na kole. Cyklistika je mou velkou radostí a těší mne, že jsem díky přátelům mohla podniknout i několik delších výprav po ČR na dvojkolech. Ráda taky hraji badminton a chodím na pěší výlety. Jezdím na sjezdovky i běžky, i když je to méně často než bych chtěla. Obecně trávím ráda čas s přáteli, to mi asi zůstalo z dětství. ???? Velkou relaxací je pro mne čtení. Když vím, že si můžu o víkendu zalézt do křesla a číst si, jsem naprosto šťastná.
Jaké jsou tvá oblíbená místa v ČR nebo i v zahraničí a proč?
To bych mohla povídat dlouho. V ČR je takových míst spousty, moc ráda jezdím do Jižních Čech, miluji České Středohoří, ráda jezdím na Vysočinu, odkud pochází náš rod. Baví mě chodit na výlety podél Sázavy a Vltavy a procházet trampskými osadami, ale taky třeba do Brd. Nepřestávám se divit, kolik je v tak malé zemi krás. Během pobytu ve Francii mi tahle země přirostla k srdci a kromě ní také Finsko s krásnou přírodou a velice přátelskými lidmi.
Máš své oblíbené světce? Oblíbený film, knihu?
Světců by taky bylo mnoho. Mám ráda svatého Františka, patrona naší farnosti a v posledních letech si nacházím také čím dál tím víc cestu k Panně Marii, mé biřmovací patronce. Mezi mé nejoblíbenější filmy patří Králova řeč, kvůli krásnému příběhu i krásné angličtině a stejně tak mám ráda i britskou literaturu, zejména autory, jako je G. K. Chesterton, C. S. Lewis a J. R. R Tolkien. Mezi mé srdcovky patří i Plná slávy od Bruce Marshalla a z českých autorů Karel Čapek a Poláčkova kniha Bylo nás pět.
Je něco, co bys chtěla vzkázat čtenářům Fchodovin?
Jsem moc vděčná, že tvoříme tak pestrou a živou farnost. Při návštěvách přátel v různých koutech naší země si uvědomuji, že to zdaleka není samozřejmostí. Takže Vám za tuhle výsadu děkuju.
Pavlíno, děkuji za rozhovor a přejeme ti, ať jsi stále Bohu blízko, poznáváš jeho vůli pro svůj život a Bůh skrze tebe přináší pokoj, radost a lásku všude tam, kam tě pošle.
Katka
