Margita Matějková: Utíkám se celý život k Panně Marii...

Margita Matějková: Utíkám se celý život k Panně Marii...
7. 2. 2022, 15:04 | Doporučit

Paní Margitě Matějkové (rozené Šamajové) je 95 let a celý život jí kolegové a přátelé neřeknou jinak než Šamajka. Vůbec by nás nenapadlo, že více než polovinu svého života prožila jako zdravotní sestřička, a to pouze v jedné pražské nemocnici. Z jejího láskyplného povídání o své profesi si úplně představuji, jak se její pacienti na ni těší a ze setkání s ní se radují, protože je jim pak díky její péči a laskavým slovům na duši i na těle o dost lépe.

 

Margita

Paní Margito, kde jste se narodila a vyrůstala?

Narodila jsem se 7. července 1926 v Malé Bytče č. 35, na Slovensku, v okrese Žilina. Ve stejné ulici se narodil a vyrůstal prezident Tiso. Ten naší obci zařídil, že se v celé délce zakryla řeka Bytča, a my tak mohli z jakéhokoli místa přecházet na druhou stranu. Do kostela jsme chodili 3 km do Velké Bytči.

 

Z kolika sourozenci jste vyrůstala? A jak se jmenovali?

Bylo nás celkem deset sourozenců – 7 chlapců a 3 dívky. Nejstarší bratr se jmenoval Stefan, pak byla sestra Marie, potom Andrej (ten zemřel v 90 letech, měl vojenský pohřeb, protože bojoval v bitvě o Duklu, pak ho Němci zajali a byl dva roky v Dachau), další byl Jan, Jozef, já jako šestá, pak sestra Hana, dále bratr Imrich, František (ten zemřel při lovu ve 45 letech) a Lacko, který ještě jako jediný žije (je mu 83 let). V roce 1937 nám umřel otec (Jaroslav) ve věku 45 let. Umřel v nemocnici. Jeho mladší bratr (Michal) mu slíbil, že se o nás postará. Sám měl měsíc před svatbou, kterou odložil. Nakonec se ženil až za deset let. Jeho manželství nebylo šťastné a zůstalo bezdětné.

Asi po roce po smrti tatínka k nám najednou přišel starosta a paní z Červeného kříže s tím, že nás 5 mladších dětí dají do sirotčince. Ale přitom se o nás starali maminka, babička a strýc. Babička se postavila a řekla, že nás nedá, a strýc nás bránil sekerou. Oni pak už nepřišli. Ta paní z Č. kříže k nám pak ještě chodila dávat rybí tuk a horské sluníčko, protože se zjistilo, že tatínek měl nejen zauzlená střeva, ale při operaci mu zjistili otevřenou tuberkulózu. Tatínek byl na náklady strýce (vzal si úvěr) převážen ze Žiliny v cínové rakvi s okýnkem, aby mohl být pohřben u nás.

 

Jaká byla pak vaše další cesta?

Brigáda mládeže, 1953Nejdříve jsem byla zaměstnaná v továrně na kartáče. Maminka ale měla kamarádku provdanou v Hradci Králové a ta k nám pravidelně jezdila na dovolenou. Jednou mamince řekla, že jedna paní doktorka v Hradci hledá někoho na hlídání k dětem. Mně bylo 18 let a pak jsem tam tři roky u ní pracovala. Kromě hlídání to pak byly i různé domácí práce. Celou dobu ale ve mně zrála touha být zdravotní sestřičkou. Zdravotní školu jsem si dodělávala večerně. Ale velká chyba byla, že jsem šla maturitu dělat na Slovensko. Zkoušku jsem pak neudělala ze slovenštiny a matematiky.

V Hradci jsem se seznámila se sestřičkami františkánkami a ty mě povzbuzovaly, abych dál studovala. Ta paní doktorka se znala s někým z Nemocnice Pod Petřínem. Tam jsem dostala ubytování a práci v pekárně a mohla si dodělat střední vzdělání. Pak jsem také dělala půlroční kurz a mohla jsem pracovat v nemocnici jako sestřička, ale nemohla jsem píchat do žíly.

 

Nelákalo vás být také řeholní sestřičkou?

Ano, uvažovala jsem o tom. Chodila jsem na mše k P. M. Sněžné a promluvila jsem si o tom s P. Janem Evangelistou. Ten ale usoudil, že pro církev budu prospěšnější ve světě.

 

Už jste tou dobou nastoupila do nějaké nemocnice?

Na Bulovce, 197616. 6. 1952 jsem nastoupila do Nemocnice Na Bulovce, kde jsem také dostala ubytování. A začala jsem znovu studovat. Získala jsem po dalším roce diplom a byla jsem hotová zdravotní sestra. Rok jsem pak získávala praxi na oddělení mužském, pak rok na ženském a rok na ambulanci. Dva roky na operačním sále. Po dvou letech jsem si pak musela dodělat také atestaci na instrumentářku. To jsem skončila v roce 1959. Celkově jsem v této nemocnici pracovala 49 let do roku 2001. (To mi bylo 75 let.)

 

Také jste chodila do SKM (Sdružení katolické mládeže). Nebylo to asi dlouho, protože ho režim brzy zakázal.

Když jsem byla v Nemocnici Pod Petřínem, seznámila jsem se s Andulou a ta mě pozvala právě do SKM. S nimi jsem jezdila na různé výlety. Tam chodívala také Karla Smolová (místní dlouholetá katechetka z naší farnosti, která pak SKM vedla, dokud jí to zdravotní stav dovolil). Tu jsem ale znala už z nemocnice. Potom, co bylo sdružení zakázané, jsme se scházeli už jen tajně na chatě. Vedli nás jezuité a měli jsme různé přednášky, mše, modlitby křížové cesty a růžence. Také jsme dostávali úkoly.

 

Jak jste se seznámili s manželem?

Svatba, 15. 11. 1958Moje bývalá kolegyně z Nemocnice Pod Petřínem mě poprosila, abych byla kmotrou jejímu dítěti Honzovi. Mě a druhého kmotra (kterého jsem neznala) tehdy na křtiny vezl právě budoucí manžel. Odpoledne po hostině mě pak doprovázel na tramvaj a doprovázení se protáhlo do večerních hodin. Během dalšího týdne na mě pak jednou čekal po večerní škole a pozval na film.

 

děti Maruška a Pavel, 1966Měli jste ale svatbu až za další 4 roky. Nebylo to dlouho? Kde jste po svatbě bydleli?

Začali jsme se vídat v roce 1954 a brali jsme se 15. listopadu 1958 v kostele sv. Vojtěcha v Libni. Manžel byl tou dobou hodně v nemocnici s očima, také hlídal v noci děti své sestře, která měla manžela ve vězení (díky komunistům), aby mohla do práce, já dělala školu a pracovala. Neměli jsme zase tolik času být spolu. Po svatbě jsme bydleli na ubytovně pro sestry, a to až do maturity dcery, potom jsme dostali byt na Jižním Městě. Dcera Marie se narodila v roce 1960 a syn Pavel o rok později.

 

Věděli o vás v práci, že jste věřící?

Prof. Knobloch s knihouAsi v roce 1972 během kádrových čistek se o moje místo ucházela jedna sestra – členka KSČ. Tehdy se mě zastal a usiloval o mě profesor Jan Knobloch. Napsal o mně, že nejsem škodlivá našemu státu, ale že můžu být příkladem pro ostatní pro svou spolehlivost, pracovitost a houževnatost. V práci věděli, že chodím do kostela, ale neposmíval se mi nikdo. Všichni se ke mně chovali hezky a nevím, čím jsem si to zasloužila. Sestřičky mi vycházely vstříc například v tom, že chodily do práce tak, abych mohla po noční směně stihnout ranní mši ve městě nebo naopak večerní po práci. Přitom samy do kostela nechodily.

 

Máte nějaký zážitek z práce?

Kolegyně z práceJednou jsem přišla do sesterny, a ta byla zakouřená a celkově tam byl nepořádek. Řekla jsem nahlas: „Tady je tedy pěkný bordel!“ Vrchní sestra (se kterou jsem dobře vycházela) mi řekla: „Margito, ty bys chtěla, aby tady visel na zdi kříž a my jsme se modlili.“ Já na to, že kdyby tady byl kříž, tak by tady nebyl takový bordel.

Jednou na našem oddělení ležela rozvedená maminka od tří malých dětí. Měla rakovinu prsu. Plakala mi, že umře a kdo se o děti postará. Já jsem ji utěšovala, že to dobře dopadne, že bude s dětmi při jejich studiu, že s nimi bude, až se budou vdávat, a že bude mít vnoučata. Po mnoha letech jednou někdo při klidnější službě zvoní, jdu otevřít a stojí tam paní s dospělou dcerou a malým ročním dítětem. „Sestřičko, že mě nepoznáváte?“ A já na to: „Paní Marešová, jste to vy?“ To bylo radostné shledání.

 

Kdy jste začala chodit do naší farnosti?

Vídeň, 1990Bylo to za P. Šulce, když onemocněl můj manžel. První, koho jsem potkala, byla paní Náglová a paní Klípová. Předtím jsem chodila na mše po práci. Tou dobou jsem také udělala generální zpověď u otce františkána Holoty. Ten také zaopatřil před smrtí v nemocnici mého manžela a měl i pak za něho zádušní mši svatou.

 

Zapojila jste se také do nějaké služby ve farnosti?

Spíše moc ne. Zaměřila jsem se na návštěvy starších lidí v domovech seniorů po Praze. Například v Krči, Dejvicích, u Budějovické, u sester boromejek v Řepích, v DS Donovalská. Nejdříve jsem chodila za známými z práce, kteří tam byli, pak i za jinými lidmi. Nosila jsem jim upečené dobroty, povídala si s nimi. Někomu jsem přivedla P. Holotu, aby jim také udělil svátosti.

 

Jak vás napadlo chodit do domovů seniorů?S vnukem po promoci

V roce 2002, kdy jsem již byla vdovou, jsem byla na pouti v Lurdech. Při jedné soukromé modlitbě v kostele mě napadlo, že bych mohla být ve svém věku ještě prospěšná. (Do té doby jsem se starala o nemocného manžela.) A napadlo mě právě jezdit za známými do domovů seniorů. Za každým jsem pak jezdila jednou až dvakrát týdně. Poslední návštěva byla u bývalé paní doktorky před Vánocemi 2019 (ještě před covidem). Ona ležela už pět let upoutaná na lůžku. Od té doby si už jen zavoláme. Pak jsem ještě v březnu 2021 navštívila u ní doma paní Matouškovou – naši farnici, která pak zemřela v nemocnici.

 

Paní Matějková, kolik máte vnoučat a pravnoučat?

Mám 4 vnoučata – Andreu, Michala, Martina, Matěje a 3 pravnoučata – Dorku, Rozárku a Klárku.

Vnuk Michal a pravnučka DorkaPravnučka Klárka, 2021

Máte nějaké poselství pro naše čtenáře?

Provází mě: Pán můj a Bůh můj. Srdce Ježíšovo, učiň moje srdce podle srdce svého. Utíkám se celý život k P. Marii. Každý den sleduji mši svatou v televizi a čtu si v Písmu.

 

Modlitby, které se modlím:

Maria, beze hříchu počatá, oroduj za nás, kteří se k Tobě utíkáme, i za všechny, kdo se k Tobě neutíkají, a zvláště za nepřátele Církve svaté a za ty, kdo jsou Ti svěřeni.

 

Neposkvrněná Panno, vždy jsi věrně a s láskou plnila vůli Boží. Vypros nám milost ochotně naslouchat Božímu hlasu a pomáhej nám překonávat sobectví, slabost a strach. Nauč nás, Svatá Boží Rodičko, milovat Tvého Syna nejen slovem, ale také skutkem. Amen.

 

Paní Matějková – Šamajko, moc děkuji za naše milá setkání a za otevřenost, se kterou jste mi svěřila svůj životní příběh. Kéž ještě dlouho mohou Vaši blízcí i ostatní lidé při setkání s Vámi a skrze Vaše modlitby prožívat přijetí, lásku, radost, pokoj, který pramení z Vaší lásky k Pánu.

Katka

Šamajka mě zaujala ve svém věku úžasnou samostatností, vitalitou, pamětí, radostí ze života, a hlavně láskou k lidem. Ke všem lidem chová úctu, vidí v nich dobro a nerozlišuje je podle toho, jestli v Boha věří, nebo ne. Všechny má ve svém srdci. Podobně jako On.

 

Fchodoviny 2/2022

Margita, 1953Jaroslav 1941Margita a Jaroslav

Margita s rodinouMargitina rodina

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

2024 Flyer

-------------------------------

kostelik+kcmt

Příprava na manželství 2023-24

Příprava na manželství 2023-24

plakát 2023-příprava-na-m-zind

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

KCMT z dronu
KCMT z dronu
Popeleční středa
Popeleční středa
Velikonoce
Velikonoce
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
František-zima
František-zima
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další