Takové malé ustrašené jehňátko

Takové malé ustrašené jehňátko
6. 5. 2020, 00:33 | Doporučit

Tak jsem dostal takový zajímavý dopis. Jelikož mi bylo dáno právo něco s tím udělat, tak se o to s vámi dělím. Tak jako moje známá se mnou. "Ahoj Michaeli, tak ti tedy zkusím napsat nějaké to moje svědectví. Použít ho můžeš dle svého uvážení".

 

 

Byla jsem takové malé ustrašené jehňátko, které si vzal Ježíš na starost do své náruče a vychoval (a stále vychovává) z něj hezkou ovečku. Asi tak bych mohla začít svůj příběh. Jsem z nevěřící rodiny, mamka je spíše ateista, ostatní vcelku bez názoru na víru. Má sestra uvěřila ve svých 19 ti letech, ale pak kvůli sporům doma odešla a bydlela jinde. Já jsem doma zůstala do svých 22 let. Pak jsem jela do Anglie jako au-pair, ale v podstatě jsem tam jela za „svobodou“. Doma byla rázná výchova, spíše dost diktatura. V Anglii jsem konečně měla svůj pokoj a svobodu. Ale hrozně jsem se bála světa, protože doma nás dost strašili o tom zlém světě. … čas plynul, já jsem se vdala, měla dvě děti, občas jsem zašla i do kostela (spíš se svou sestrou, která už byla věřící). Snímek 018Také jsme se občas vyskytli na nějaké „křesťanské akci“, jako třeba biblická hodina, hráli jsme volejbal s věřícími lidmi atd. A tak se stalo, že jsme se jako nevěřící manželé rozhodli jet na Manželská setkání (týdenní akce pro manžele, spíše zaměřená na konkrétní témata týkající se manželství, ale v zásadě dost lidí je tam věřících, ale není to podmínkou). A tam jsem se poprvé nějak více seznámila s Ježíšem – Bohem (vírou). Zpívali se tam každý den před přednáškou chvály a ty mě totálně dostaly. Hodně se mě dotkly a já začala přemýšlet o smyslu těch slov ve chválách. A také ty lidi. Dost párů tam bylo takových „v pohodě“, ochotných atd., prostě jiných. A tak nějak tedy vyplynulo to, že jsem se o Bohu chtěla dozvědět více. Tak jsem si napsala pár otázek a šla za tamním knězem. Ještě než jsem se odhodlala k němu zapsat na rozhovor, tak jsem ho pořád někde potkávala – na chodbě, v jídelně atd., dokud jsem se tam k němu nenapsala. Ještě si vzpomínám, že jsem mu říkala, že se bojím. Tak se mě zeptal, jestli víc než u zubaře, tak jsem řekla, že ano, protože u zubaře jsem už byla, kdežto u kněze ještě ne. Každopádně jsme probrali nějaké otázky, ale další den jsem měla ještě jiné otázky, tak jsem tam šla ještě jednou. A pak už byl konec kurzu, tak mě doporučil kolegovi z jednoho kláštera, aby se mě ujal a tímto jsem začala jakýsi „úvod do víry“. Ale dost si pamatuji, když jsem tam poprvé jela, že jsem si říkala, co jako tam zas dělám,…a přišlo mi to takový divný. A pak už jsem se přihlásila na kurzy alfa, o kterých jsem se dověděla později a pak i na katechumenát. A když jsem poprvé jela na katechumenát, tak jsem zase málem utekla a říkala si, kam že to zase jedu. A ještě bylo trochu náledí a vůbec se mi tam nechtělo. Ale jsem ráda, že jsem si těchto pocitů nevšímala a i přes to tam jela. Pak už to šlo poměrně standartně, dva roky katechumenát a pak křest, posléze i křest mých dětí a pak i třetí dítě. Ale co je spíše důležité, je ta proměna, kterou se mnou Pán udělal. Jednak jsem ze začátku plakala skoro při každé mši (jednou mi jeden kněz řekl, že to jsou ty nevyplakané slzy z dětství), také jsem se hodně bála a Pán mě pomaličku začal zas učit důvěřovat, dívat se zpříma, mít trochu odvahu bránit sebe (nebo i děti) před svojí mamkou a jejími zraňujícími řečmi a poslední dobou mě i dal trochu nahlédnout na ostatní lidi (včetně mojí mamky) jinak – Jeho Božím pohledem, což zcela zásadně ovlivňuje celkový dojem. Každopádně pracuje na mě dost, také manžel se stal věřícím, jelikož po katechumenátu v úterý jsme si vždy doma o tom ještě povídali a přišlo mu to zajímavé. Naše mamka se nezměnila, zastává stejný názor pořád, ale já už nemám potřebu se jí nějak bát, protože už jsem schopna jí říci svůj názor (a také i ostatním lidem). Už se tak moc nebojím (jako předtím), snažím se to dávat Ježíši do Jeho rukou a prosit o milost. Také jsem potkala spoustu fajn lidí a uvědomila si, že křesťané jsou vlastně leckdy radostnější, protože to nevidí tak negativně jako někteří ostatní, co nevěří, a tudíž nemají žádnou další naději, jen tento svět. Samozřejmě mám stále tendence v problému být z toho nejdříve zhroucená, ale o to víc mě to pak možná „donutí“ obrátit se na Ježíše, jelikož lidsky už to nemá moc řešení a pak mě velice překvapí to, jak On z toho „průseru“ dokáže udělat něco, do čeho bych se jinak ani vůbec nepustila a ani by mě to asi nenapadlo. A že opravdu z těch problémů dokáže vytěžit to nejlepší a posunout člověka mnohem dál. A že pak člověk cítí tu „milost“ a těší se na další „spolupráci“ s Ježíšem a děkuje. I když to bylo těžký. A jak nenápadně člověka „postrkuje“ k věcem, které by si myslel před pár lety, že je nikdy dělat nebude. Ale tak nenápadně, až uzraje čas, se tam dostane a pak jen kouká, co tam dělá a říká si, že Boží humor je fakt dobrej a že tohle si t2009.Jiřetín-066edy nemyslel, že se ocitne právě zde a bude dělat to či ono. Ale Hospodin nám pak dá sílu někam jít a něco říci nebo zpívat žalm atd., i když jsme to původně neměli vůbec v plánu někdy dělat. A hezky za to pak „pohladí“, že si člověk leckdy řekne, že kdyby to věděl předem, tak by to udělal už kvůli tomu Hospodinovu „doteku a pohlazení“. Někdy si říkám, že Ježíš to měl dobrý, že to viděl od Otce, jak má nejlépe (a s láskou) jednat a my že jsme trochu natvrdlí a že to musíme nějak vyčíst z Evangelií, jak se máme chovat k druhým a že je to těžké, protože jsme jen obyčejní lidé. Ale je fakt, že když se na to zkusím podívat trochu jinýma očima než mýma (myslím trochu Ježíšovým pohledem), tak se dokáži zříci i nějaké odplaty za křivdu, přestat s hádkou (raději hned z počátku, než se dohadovat o malichernostech) a je hezký, když pak vlastně zjistím, že to proměňuje i reakce těch druhých (k dobrému). Jsem moc ráda, že můžu dál kráčet s Ježíšem a poznávat Ho více a učit se od Něj. On je ten nejtrpělivější učitel, protože nás má rád. 

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31            

Více než kostel - programy na YouTube/kcmtpraha

Víc než kostel_web

Podpořte naši činnost.

Děkujeme-za dar
děkujeme vám za váš dar KB-VS-1111
Podrobnější informace o financování farnosti naleznete v článku a výročních zprávách.
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
František-zima
František-zima
Velikonoce
Velikonoce
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
KCMT z dronu
KCMT z dronu
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další