Má osobní zkušenost se Sinčchondži-3

Má osobní zkušenost se Sinčchondži-3
3. 5. 2020, 00:32 | Doporučit

Celý ten program byl dobře promyšlený. Počáteční „blbnutí“ mělo účastníky odreagovat a oprostit od všech starostí, které si s sebou přinesli. Možná trochu upustit ventil těm vystresovaným z práce, školy, života a nováčkům možná pomoci se uvolnit. Některým šel tanec dobře, jiným moc ne, ale všichni se u toho bavili. Poté následovaly aktivity.

Rozdělili jsme se do skupinek a dostali jsme nějaký úkol, který jsme měli co nejrychleji vyřešit nebo třeba zahrát jako skupinka nějakou scénku. Aktivity byly tematickou přípravou na přednášku. A pak samotná přednáška. reck-0027Tu mívala hlavní lektorka Martina. Usměvavá, příjemná, která uměla velice dobře a poutavě mluvit. Byla vtipná a neustále s námi komunikovala. Hledali jsme v Písmu verše, o kterých mluvila, a pak jsme je četli společně nahlas. Bylo to trochu zvláštní. Ale opět jsem zaplašila otazníky v hlavě a poslouchala jsem přednášku. Během ní studenti hlasitě reagovali na to či ono, o čem Martina mluvila. Ta se teprve v Bibli vyznala! Žasla jsem nad tím a byla jsem ráda, že se něco naučím. Po přednášce bylo sdílení, povídání a pak honem domů. Poprvé jsem byla na vyučování na Palmovce někdy v listopadu. Snažila jsem se docházet, jak to šlo, ale nechtěla jsem zase zanedbávat manžela. Tomu jsem sice řekla, že jsme se s holkami přihlásily na takové větší biblické vyučování, ale stejně to bylo hodně časově náročné. I tam nás nabádali, abychom doma moc neříkali, kam chodíme, protože to naši blízcí nepochopí. Některé holky si třeba vymýšlely, že chodí cvičit nebo plavat. Já jsem lhát nechtěla. Nejezdila jsem pak na celý program, ale jen na přednášku, abych tam nebyla tak dlouho. Docela se nám dařilo se na hodinách setkávat s Peťou, někdy s Lenkou a holkami. Naše malá skupinka se pak už celá nescházela. To už bychom díky Palmovce časově nezvládly.

Před Vánocemi mi moje milovaná sestřička poslala článek o sektě Sinčchondži. S názvem: „Když odejdeš, skončíš v pekle..“

Říkala jsem si, že je od ní hezké, že má o mne starost. Ale pak jsem si článek přečetla a zastavilo se mi srdce.. Dvě slečny v něm popisovaly to, co jsem zažila i já. Všechno do sebe zapadalo. Oslovení na ulici, setkávání po kavárnách, biblické vyučování na Palmovce… Dva dny jsem pak na internetu pročítala další a další články a bylo mi čím dál hůř. Stejný článek mi pak poslal i ten kamarád, který na mně pozoroval změnu.

Za dva dny Štědrý den, co teď? Připadala jsem si jako skleněná váza, kterou někdo mrštil o zem. Tak mi bylo. Zrazená, příšerně naštvaná na sebe i na ty, které to věděly a tahaly nás za nos. Nebo spíš nám neřekly, co jsou zač. Hrozné Vánoce. Nechtěla jsem je pokazit i holkám, tak jsem se chovala jako dřív. Naštěstí jsme se neviděly osobně, to by mi moc nešlo. Přes Vánoce nebyly totiž ani biblické hodiny. Holkám jsem článek poslala až před koncem roku. A Simony jsem se přes WhatsApp ptala, zda jsou Sinčchondži. Popřela mi to, a chtěla se se mnou rychle setkat a vše mi vysvětlit. Neměla jsem na to žaludek. Kromě Peti tomu článku holky nevěří a na Palmovku chodí dál.

P1000424A já? Tomu, kdo si prošel něčím podobným, asi nemusím nic říkat. Cítíte se podvedení, je vám z toho všeho špatně, máte pak problém někomu věřit.. Zpětně jsem našla dost věcí, které mi správně měly rozsvítit červenou kontrolku v hlavě. Ale v tu chvíli, když jste tam s touhou po poznání Božího Slova, když jste našli společenství stejně smýšlejících lidí.. kontrolky dost dobře nefungují nebo jim nevěnujete takovou pozornost, jakou by si zasloužily.

Už jsou to tři měsíce a připadá mi to jako něco, co bylo hodně dávno. Možná proto, že jsem tento zážitek už tak trochu zatlačila někam hluboko do vzpomínek. Po přečtení prvního článku jsem věděla, že se tam už nikdy nevrátím. (Po jeho rozeslání už by mě tam stejně asi nepustili.) Nějakou dobu jsme pak s Peťou pokračovaly ve čtení Písma. Ne hned. Peťa na tom byla ještě hůř, než já. Byla hodně zapálená, nadšená do studia Bible. Když jsem ji pak viděla po Vánocích, skoro jsem ji nepoznala…

Moje Bible už zase leží na poličce, přestala jsem chodit na mše (ne kvůli současnémupostava na skále nouzovému stavu), modlitba se pro mne stala skoro cizím slovem… Návrat do normálu mi trvá docela dlouho. Tato zkušenost mě ovlivnila více, než jsem si připouštěla. A rozhodně ještě nemám vyhráno.

Toto svědectví píši pro všechny, kteří se se Sinčhondži setkali, i pro ty, kteří jsou třeba už lapeni a nadšeně studují Bibli… Hodně mi pomohlo, když jsem si o tom mohla s někým promluvit. Prosím všechny lapené i ty, kteří ze sekty odešli, aby jste si to nenechávali pro sebe. Můžete tím někomu pomoci. A rozhodně to pomůže vám..

Držím vám palce!

Bůh vám všem žehnej!

Marie

 

PS: Jména holek i lektorek jsem změnila.

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  
Věž+ČT-plakát

Podpořte naši činnost.

Děkujeme-za dar
děkujeme vám za váš dar KB-VS-1111
Podrobnější informace o financování farnosti naleznete v článku a výročních zprávách.

Více než kostel - programy na YouTube/kcmtpraha

Víc než kostel_web

Příprava na manželství 2020-21

2020-21-Příprava na manželství-Zi

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
František-zima
František-zima
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT z dronu
KCMT z dronu
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
Velikonoce
Velikonoce
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další