Manažer může vést lidi i k finančně výnosnému podnikání, ovšem ten, kdo vede o prázdninách dětský tábor, plní manažerskou roli také. Výbornými manažerkami jsou matky větších rodin, které zvládají vypravit včas ráno do školky a do školy zástup dětí a ještě přitom třeba trpělivě vtipkovat s manželem, který se špatně vyspal. Manažerem je samozřejmě každý biskup a každý kněz, když přijímají úkol vést lidi k Bohu. Manažerský aspekt v tomto smyslu má však křestní povolání každého křesťana – každý z nás by měl usilovat sebe a lidi kolem sebe dostat do nebe.

Za zakladatele moderního managementu je považován vídeňský rodák a profesor kalifornské Claremont Graduate University Peter F. Drucker. Jednou z jeho nejznámějších zásad je: "Není nic zbytečnějšího než efektivně dělat věci, které by se neměly dělat vůbec." Český vklad do teorie vedení lidí bývá často chápán především v odkazu manažerské školy Tomáše Bati. Speciálně k aktivizaci lidí v rámci organizace je však zajímavá česko-slovenská manažerská škola SILMA pánů Andreje Kopčaje a Stanislava Häusera. Jejich Spirálový management totiž zahrnuje i úsilí o probuzení lidí v organizaci. Má cenu se jím proto zabývat, když nás zajímá třeba právě rozproudění života farnosti.

SILMA rozděluje lidi ve firmách do pěti základních typů podle míry aktivizace:

• Egocentrik je člověk, který sice „chodí do práce“, ale tam v zásadě sleduje své cíle, svůj program, své využití pracovního času – a často je mu i jedno, co si o něm ostatní spolupracovníci myslí. Firemní prostředky umí dovedně využít k vlastním „kšeftíčkům“.
• O hvězdičku víc na stupnici aktivity má Hasič – pracovník, který dělá to, co dělat má, ale jen když se objeví jeho šéf, auditor, zkrátka nějaký dozor – a taky proto, aby nevznikl průšvih. Nebo také jen řeší již nastalý průšvih. Vyhýbá se práci, když to jde, a „hasí“ problémy. Mohli bychom také říci, že v práci staví Potěmkinovy vesnice, aby to vypadalo dobře či alespoň přijatelně.
• Plnič je pracovník, který samostatně dělá to, co dělat má – a taky nic víc. Když padla, tak padla! Nemá rád práci navíc a přesčasy. Aktivní je „jen do výše svého platu!“
• Inovátor je čtyřhvězdičkový pracovník, který nejen plní to, co dělat má, ale když už tedy ve firmě tráví svůj čas, tak k tomu přidá i své nápady a iniciativu. Ale jinak: „tohle fakt není moje firma, ať si to rozhodnou, jak chtějí…“.
• Nejaktivnější je potom Spolupodnikatel. Ten bere firmu za svou a podniká s firemním majetkem jako se svým. Stejně tak i se svým pracovním časem, ovšem vždy ve prospěch firmy. Ze spolupodnikatelů se často rekrutují členové řídících orgánů firem, ředitelé závodů, podnikatelských jednotek, dceřiných firem atd.

Nad těmito aktivizačními typy platí tzv. normální rozdělení, které známe ze statistiky. Tedy nejvíce je v každé organizaci plničů, výrazně méně je hasičů a inovátorů. Nejméně je egocentriků a spolupodnikatelů, viz obrázek 1. A teď pozor: změnu k lepšímu, tj. aktivizaci organizace lze provádět pouze se tříhvězdičkovými a vyššími kolegy – ani poloplnič zpravidla nestačí, protože se mu prostě nechce…

Když tedy chceme aktivizovat specifickou organizaci (farnost), nejsme první, kdo něco takového řeší. Jak je to v Církvi? Zkusme najít obdobnou typologii ve farnosti:

• Sobec je jednohvězdičkový člověk, který se sice objeví v kostele, ale přitom má svůj jiný prioritní program. Hlavní čtyři motivy lidských snah bez Boha podle sv. Tomáše Akvinského jsou: smyslové potěšení a zážitky (jídlo, sex, adrenalin…), bohatství a peníze, moc („největší afrodiziakum“, jak říká Henry Kissinger), veřejné uznání a ocenění (typicky důležité zejména pro umělce, sportovce, vědce…).
• Hasičem je ten, komu je církev dobrá, když mu nějak teče do bot. Např. když neví, co se svým nevychovaným dítětem, tak ho dá na církevní školu, protože by to určitě mohla napravit. Do kostela zajde pro zajištění nebo ze strachu ve vážné nemoci, ve stáří, popř. když se mu rozpadají vztahy a rodina… prostě „hasí“ požáry svého života, a tak se objeví na příjmu polní nemocnice.
• Tříhvězdičkový Plnič si splní svou nedělní povinnost, alespoň 2 x ročně zajde ke zpovědi, dodržuje Desatero – „mám před Bohem a Církví splněno“.
• Aktivní laik v Církvi navíc i rád pomůže, na brigádu přijde, službu přijme. Ale ať si to rozhodnou, jak chtějí: „můj ten kostel přece jenom není…“
• Apoštol potom přijímá církev za vlastní: „to já jsem farnost a církev – to já jsem ten učedník, kterého Ježíš miluje…“, „Ježíš tady má moji hlavu a moje ruce“.

I tady obdobně platí, že k aktivizaci života farnosti potřebujeme alespoň tří- a vícehvězdičkové farníky. Každá taková typologie je ale samozřejmě vždy schematická a neúplná. Speciálními kategoriemi jsou jistě rebelové, zvláště pokud se jeví jako zlepšovatelé či dokonce spolupodnikatelé… A jsou jimi? Kdy ano, kdy ne? Pravidla pro firmy i pro Církev existují, ovšem jdou nad rámec tohoto příspěvku.

Ježíš se svých učedníků nejprve zeptal, za koho ho považují lidé. Potom se jich však ptal, za koho ho považují oni. Chceme-li následovat našeho Pána, podobně se můžeme ptát i my, za koho nás považují lidé - naši spolufarníci a bližní. Ale nakonec se každý z nás, od katechumenů až po biskupy, musí sám sebe zeptat, za kolikahvězdičkového člověka nás asi považuje Ježíš: „Jsem to snad já, Pane, ten plnič?“

Zde spočívá smysl tohoto aktivizačního zrcadla. Ptejme se svého svědomí, nakolik s námi Bůh i naši bližní mohou počítat, kým jsme, kým chceme být a především k čemu nás volá náš Pán a Stvořitel.

Mgr. Ing. Martin Kvapilík

Člen top managementu české strojírenské skupiny a farní radní u sv. Mořice v Kroměříži

Text je částí příspěvku z letošního ročníku konference Aktivizace života farnosti v Praze a je zveřejněn s laskavým souhlasem autora.