Dominiku, setkáváme se po roce vašeho působení v naší farnosti. Jsme pro vás prvním místem vaší kněžské služby. Pro naše čtenáře bych ráda připomněla, jak to bylo s vaším povoláním ke kněžství. 
Pocházím z křesťanské rodiny, kde víra byla přirozenou součástí života. Každý se ale v určitém období potřebuje ve víře postavit na vlastní nohy. Rozhodující pro mě byla účast na táboře JUMP v mých 16 letech, kde jsem prožil hlubší obrácení k Bohu, a tím se otevřela cesta k tomu, abych přijal Jeho volání ke kněžství. To se ozývalo už dříve, ale já jsem se mu až v tomto období začal vážněji otevírat. Hned po maturitě jsem se začal aktivně připravovat na kněžskou službu.
Jak jste si s P. Michaelem rozdělili úkoly v pastoraci?
Mám velikou výhodu, že jako farní vikář nemám přímou zodpovědnost za farnost jako celek a za administrativní ekonomické a další záležitosti, takže se můžu věnovat především pastoraci, a toho si vážím. Zároveň jsem ale rád, že i do těchto praktických věcí mohu díky Michaelovi postupně nahlížet a učit se. Co bylo a je mým úkolem? Samozřejmě sloužit mše, které máme rozděleny půl na půl, zpovídání, různé duchovní rozhovory, výuka náboženství – kluci druhého stupně, v úterý večer se věnuji mladší mládeži, spolu s Michaelem a Marci vedeme jednu skupinu katechumenů, kteří budou, dá-li Bůh, o Velikonocích pokřtěni. Poměrně velké sousto jsou pak oba domovy seniorů.
Jak často je navštěvujete?
Každý čtvrtek navštěvuji jeden domov seniorů. Začínám mší svatou v 9.30 a vzhledem k velkému množství zájemců o setkání, jsem tam často až do jejich večeře v půl páté. Mám seznam lidí, kteří chtějí setkání. Jsou mezi nimi i tací, kteří jsou upoutáni na lůžko. Sloužím jim nasloucháním, rozhovorem a svátostmi. Už víckrát se mi přihodilo, že mě Pán dovedl v pravou chvíli na pravé místo. Daná osoba po přijetí svátosti pomazání nemocných přímo po několika vteřinách odešla na věčnost. Ale vstup do domova mi jeho vedení nezakázalo .
Někdy si lidé chtějí jen popovídat a jindy vyplavou důležité věci z minulosti, které je třeba otevřít a odevzdat Bohu.
Baví vás tam chodit?
Docela mě to baví. Jen si kladu otázku, jestli tam třeba neinvestuji příliš mnoho času a energie, kterou bych měl investovat i jinam.
Jaké další činnosti máte na starost?
Dále se věnuji ministrantům. Setkáním s nimi bych chtěl dát v tomto školním roce jasnější řád. Pak jsou to přípravy ke svátostem. Věnuji se přípravám rodičů na křest dítěte nebo třeba přípravám snoubenců na manželství. To je něco, z čeho jsem měl přirozeně největší obavy. Jsem rád, že jsem se mohl účastnit několika setkání s dalšími páry u manželů Zindulkových. Tím jsem mohl zjistit, jak taková příprava může vypadat a jak je možné se dotknout některých důležitých témat. Další službou je sem tam nějaké rozloučení se zesnulými. Farníci mě občas požádají o požehnaní domu, bytu nebo mě jen tak pozvou na návštěvu. Tímto děkuji za milé přijetí, kterého se mi dostává ve vašich domovech a rodinách.
Všimla jsem si, že hezky zpíváte. Chodil jste do nějakého sboru?
Do sboru jsem přímo nechodil, ale v semináři se nás snažili ve zpěvu trochu vytrénovat …
Jak jste prožil nejdůležitější svátky poprvé jako kněz?
Starší kněží mě připravovali na to, že poprvé to bývá náročné. Ale prožil jsem to hezky a celkem v klidu. Nějaké liturgické chyby jsem udělal, ale když jsem se v sakristii ptal ministrantů, co bylo špatně, tak nevěděli. Takže to snad nebylo tak do očí bijící:-)
Jak si připravujete kázání? Kolik času tomu věnujete?
Příprava kázání je pro mě radost, pokud to nedělám na poslední chvíli. Vede k tomu, abych byl v každodenním intenzivním kontaktu s Božím slovem. Co se týče přípravy na nedělní kázání, ideál je přečíst si texty už v pondělí a modlit se s nimi. Nechat to během týdne zrát a kázání jako takové píšu obvykle až v sobotu. Pokud to beru poctivě s tím, že si čtu biblické komentáře a modlím se u toho, tak třeba i šest hodin, protože jsem pomalejší člověk. A také je to tím, že mi z toho vyplynou různá témata a hledám, které z nich rozvinout. Často ale hledám inspiraci všude možně. Například i u zahraničních autorů. Jednou jsem třeba kostru svého nedělního kázání přebral na poslední chvíli od jakéhosi Afričana. Na kázání ve všední den se připravuji jen krátce.
S jakými očekáváními jste sem přišel a jak se naplnila nebo nenaplnila?
Jsem člověk, který si o budoucnosti nedělá moc velké představy. Spíše se snažím být otevřený všemu, co přichází. A když se teď ohlížím zpět, tak se ohlížím s velikou vděčností za to, že jsem ten čas mohl prožít s Bohem a zároveň s vámi. A mohl jsem se díky vám i díky faráři Michaelovi učit nové věci a byl jsem obohacen. Jsem rád, že své kněžské začátky mohu prožívat právě tady. Mohu si tady vyzkoušet i to, k čemu bych se v menší farnosti nedostal.
Jak vaši rodiče prožívali váš první rok v kněžské službě?
Tím, že je pořád on-line přenos nedělní půl desáté, tak jsem pod kontrolou:-) Jinak jsou mi oporou, kdykoliv potřebuji.
Máte čas na své záliby a koníčky?
Mám naději, že už teď budu zaběhnutější a toho času bude víc. Rád se jdu projít, pomodlit, nebo proběhnout někam do přírody. Chtěl bych se více dostat k četbě. Mým oblíbeným autorem z teologických autorů je třeba Joseph Ratzinger a z odpočinkové četby mě v poslední době zaujal David Torkington.
Účastníte se celodenních akcí naší farnosti?
Ano. Byl to například farní den, dobrodny a pouť na Svatou Horu atd.
Z čeho máte radost?
Největší radost mi dělá, když vidím Boží působení v životě druhého člověka. Radost mi dělá prožívání mše sv. a zpovídání. Povzbudí mě, když občas můžu zahlédnout, že jsem i přes svou nedokonalost Božím nástrojem.
Z čeho máte starosti?
Náročné pro mě bylo zvyknout si na velikost farnosti a rychlé tempo. Hledám, kam investovat čas a energii, protože nelze být všude a stihnout všechno. Dále to, že se jako začátečník dostávám stále do nových situací a někdy hledám a tápu.
Máte nějaké oblíbené verše?
To by byl dlouhý seznam. Z žalmů např. 126,5: „Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem.“
Jak kvitujete, že je v KCMT kavárna?
Myslím, že je to výborná příležitost, jak se po nedělní mši hned nerozprchnout, ale setkat se a popovídat si. A nebýt jako farníci jen vedle sebe ale skutečně spolu i na té rovině čistě lidské.
Jak pěstujete svůj duchovní život?
Každý den se snažím alespoň půl hodiny rozjímat nad textem Písma. V semináři to bylo daleko jednodušší, měli jsme to jako „povinnost“ a byl k tomu přesně vymezený čas. Člověk se nechal nést tím řádem, ale teď je to na mě, abych si ten čas udělal. Uvědomuji si, že je to důležité i ve chvíli, kdy je hodně práce, protože bez osobní modlitby a přebývání s Bohem je všechna činnost na vodě nebo na písku.
Dominiku, jsme rádi za Vaši kněžskou službu v naší farnosti. Děkujeme za všechno, co jste pro nás během roku udělal, za Váš konkrétní zájem o naše starosti i radosti, za Vaše modlitby. Přejeme Vám, abyste i tento školní rok prožil s radostí v srdci a žil stále v Boží blízkosti a přítomnosti.
Za rozhovor děkuje Katka.
Fchodoviny 10/2024
