Marie Okrouhlá: „Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného...“

Marie Okrouhlá: „Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného...“
1. 11. 2021, 08:30 | Doporučit

S paní Marií Okrouhlou jsem se seznámila asi před pětadvaceti lety, záhy po tom, co jsem přišla do naší farnosti. Velmi mě potěšilo, že pochází ze stejného kraje jako já, z vesnice Kramolín, která je vzdušnou čarou 4 km od Lukavce u Pacova – mého rodiště. Naše přátelství se prohloubilo i jejími každoročními turistickými pobyty s námi na chalupě v Krkonoších. Věděla jsem, že měla zajímavý život, ale že se dostaneme až na spaní v zavěšených lanech a na vrchol šestitisícové hory, mě vůbec nenapadlo.

Marie, vybavuješ si, jak jsme se mi dvě seznámily? Já už přesně ne.

Ani já si to už přesně nepamatuji... Na podzim r. 1992 jsem na popud mé kamarádky Majky (pozdější biřmovací kmotry) začala navštěvovat v naší farnosti kurz přípravy na biřmování spojený s duchovní obnovou. Na ten pak navazoval prohlubovací kurs a setkávání v modlitebních skupinkách a především tzv. „velké středy“, tj. setkávání všech takových skupinek. Musely jsme se spolu potkat tam, někdy začátkem devadesátých let...

 

Kdy ses narodila?

Narodila jsem se v listopadu r. 1946 jako druhorozené dítě, dva roky po mé sestře.

 

Pocházíš z malé vesničky na Vysočině. Kolik Vás bylo a jaké máš vzpomínky na dětství? Jaké jste měly, jako děti, domácí povinnosti?

Dětství (u dědy na klíně)Bylo nás postupně šest dětí, tři kluci a tři holky. Vyjma rodičů s námi žil za mého raného dětství ještě dědeček (bojoval na Piavě za 1. sv. války), ale na toho si pamatuji jen matně, sedával na zápraží a bafal z fajfky. Později už jen ležel a naříkal bolestmi. Rodiče zakusili hodně dřiny. Hospodařili na cca deseti hektarech orné půdy, k tomu koně, krávy, prasata, drůbež – no, práce tam vždycky bylo víc než lidí na práci, a to nemluvím o péči o děti a domácnost. O žních někdy přijela na výpomoc teta nebo si odvezla nejmladšího bráchu na nějaký čas k sobě (mamince pak po návratu říkal „teto“). Běh hospodářství vše určoval, byl důležitější než cokoli jiného. Neděle se světila, všichni šli do kostela.

S maminkou a nejmladším bratremDěti dostávaly práce podle aktuálních potřeb a věku. Vyjma obligátního mytí nádobí či dohlížení na mladší sourozence, bylo pro nás asi nejprotivnější obírání brambor (odstraňování klíčků) ve sklepě. Prasat bylo vícero, každý den bylo třeba obrat veliký hrnec, od jara do podzimu. 

Také dělat povřísla pro svazování snopů na poli při žních a stavění panáků nás moc netěšilo, obilí píchalo, strniště píchalo, bylo vedro a nekončící práce... Anebo sbírání brambor na podzim. Záda bolela, košíky s bramborami byly těžké. Vzpomínám na jedno pozdní podzimní odpoledne po škole, kdy bylo nutné sebrat vyorané brambory, posléze i při měsíčku, neb do rána by mohl přijít mrazík a brambory by mohly namrznout. Brambory jsme si už pletly s kameny...

Bylo naprosto obvyklé, že děti běhaly přes léto bosy. Někdy jsme pásly husy či kozy a na podzim po sklizni i krávy. Ráda jsem při tom v úvozech pozorovala ještěrky a různý hmyz a poslouchala ptáky.

Jako skoro čtyřletá jsem měla hororový zážitek. Maminka mne toho podzimního dne poslala s hrnečkem na půdu do soudku pro sůl. Když jsem po schodech vylezla nahoru, uviděla jsem, že tam hoří. Zkameněla jsem hrůzou a začala křičet. Uslyšela mne teta (byla u nás zrovna na návštěvě nemocného ležícího dědy – jejího otce), přiběhla, aby zjistila, co se mi stalo. Byla to zlá situace. Maminka byla sama doma s nedávno narozeným bráchou. Tatínek byl orat na poli. Maminka vyběhla na náves a volala: „Pomóóóc! Hoří!!!“ Ale nikde nikdo, jen vítr ji bral slova od úst. Počala se modlit, volat Pána. Vtom přijeli „husáci“ – pojízdná výkupna husí a začali požár hasit. Seběhli se sousedé, někdo přivolal z pole tatínka a nakonec vše uhasili (požár vznikl od trámu zazděného do komína). Ve stavení byl navíc chronický nedostatek vody.

V kroji se starší sestrouJindy vedl tatínek býka do „pojízdného“ výkupu do Buřenic. Býk se vzpouzel, nechtěl jít, tatínek se s ním nadřel než ho tam dovedl. Výkup měl zpoždění, bylo tam plno lidí i zvířat, křik a chaos. Nakonec zrovna jemu už býka nevykoupili, prý měli pro ten den dost zvířat na jatka. Tatínek ho musel rvát k večeru zase zpátky domů. Celý uondaný si sedl ke stolu a ani nemluvil. Maminka mu řekla na povzbuzení: „Je víc zítřků než dnešků!“ On se na ni jen beze slova unaveně podíval. a druhý den ráno rádio ohlásilo měnovou reformu... Kdyby mu býka vykoupili, měl by jen pár papírů...

Jednou v létě o žních mne rodiče poslali z pole domů, abych obrala a oškrabala brambory a uvařila polévku. Zrovna šla okolo spolužačka ze vsi, začaly jsme povídat a práce stála. Vtom přijeli všichni z pole a měli hlad. Když maminka uviděla situaci, zoufale vykřikla: „Jdi mi z očí!“ Zastyděla jsem se a utekla z domova. Potulovala jsem se po okolí. Večer jsem se snažila usnout ve křoví nedaleko domu. Byla mi zima, tak jsem se vplížila na půdu, že budu spát na seně a ráno zase uteču. Tam tatínek zaslechl můj kašel a poslal mne spát domů. Nikdo mi nenadával, viděli, že jsem se vytrestala sama...

V roce 1959 bylo v Kramolíně založeno JZD. Neveselé vzpomínky mám na rozorávání mezí. Přijel veliký nikdy předtím neviděný řvoucí bagr a za přihlížení lidí z celé vesnice se pustil do mé oblíbené úvozové cesty. Chlapi zatínali pěsti, ženy plakaly, jen jeden soused se smál...

Tak začala nová éra.

 

Kam jste chodívali s rodiči do kostela? Modlívali se rodiče s Vámi třeba večer před spaním?Boží Tělo, Benešov 23. 6. 1957

Do kostela jsme chodívali do Křešína. Maminka dbala na to, abychom byli „svátečně“ oblečeni. Líbilo se mně Boží tělo (Slavnost Těla a Krve Páně), kdy jsme šli v kroji s procesím od kostela k oltáříkům u Křížové cesty. (viz Křížová cesta ) Ale to pak režim zakázal. Maminka se s námi večer modlila, víru žila (a určitě se za nás modlila i po našem odchodu z domova). Ta ji posilovala v jejím nelehkém životě plném dřiny, nesnází, nejistot a starostí. Pocházela ze stejné vesnice jako tatínek. Jako děvče odešla za prací „do služby“ do Prahy, kde se „vypracovala“ a získala (i přes navštěvování bohoslužeb a SKM, tj. Sdružení katolické mládeže) kontakty na dobré lidi, kteří pro ni byli později důležití.

 

Jako ani ne šestiletá jsi už začala chodit do první třídy. Kam a kolik kilometrů to bylo? Kam jsi potom chodila do školy?

ŠestiletáŠest dnů v týdnu (tehdy se učilo i v sobotu), v zimě i v závějích, jsem stejně jako ostatní chodila tři kilometry do školy do Křešína, do 1.-5. třídy. (A v neděli tamtéž také do kostela). Od 6. do 8. třídy jsem chodila do školy do Košetic, přes les 4 km. Jen bohatší rodiny mohly pořídit dětem kolo. V zimě jsem chodívala do Buřenic a odtud jezdívala do školy autobusem. Ale když byla silnice zavátá, bylo i to náročné. Když starší sestra odešla po základní škole do učení, byla řada na mně, abych v době senoseče před vyučováním donesla tatínkovi snídani (vstával za rozbřesku a za ranní rosy sekal kosou louku). Byla to zacházka, stalo se mi, že jsem přišla pozdě na vyučování. Dnes by profesor Kolář nazval takové dětství „posilování stresem“.

 

Jaká byla Tvá léta na střední škole a pak i na vysoké? Byla jsi pro svou víru omezená ve výběru školy?

MaturitaLuxus v podobě studia mohli rodiče z finančních důvodů dopřát jen jednomu dítěti, ostatní sourozenci museli do učení nebo do práce hned po ukončení základní školní docházky. (Někteří si pak maturitu dodělávali dálkově při zaměstnání.) Volba padla na mne. Vystudovala jsem SVVŠ (Střední všeobecně vzdělávací školu) v Pelhřimově a pak VŠZ (Vysokou školu zemědělskou) v Českých Budějovicích. Po vysoké jsem za nějakou dobu chtěla dálkově dělat aspiranturu, ale místní KSČ mi na studium nedala doporučení. Doporučení KSČ bylo nezbytné. Vyžádali si pro něj „posudek“ od předešlého zaměstnavatele (ten byl neutrální) a také z mého rodiště. Tamní buňka KSČ ještě v 70. letech nezakrývala animozitu a napsala, že jmenovanou neznají, že se v rodišti nevyskytuje, ale rodiče chodí do kostela a vyjadřují se kriticky k socialistickému zřízení.

 

Kde jsi pracovala? V jakém oboru?

Pracovala jsem většinou v oborech souvisejících se zemědělstvím, na různých místech, od jižních po severní Čechy, ale skončila jsem v Praze, kam jsem dříve vůbec nechtěla...

 

Jak ses tedy v Praze ocitla?

Do Prahy jsem se dostala v roce 1977 poté, co jsem uspěla v konkurzu na řádnou aspiranturu v ČSAV (dnes je to doktorandské studium).

Se starší sestrou

Jak se Tvá dětská víra přeměňovala na víru dospělou? Setkala ses s nějakou osobností, která Tě vedla, inspirovala?

Byla to má trpělivá maminka a později starší sestra. Byla ovšem doba (asi 15 let), kdy jsem žila od Boha vzdáleněji. Přispěla k tomu i atmosféra v soc.  státě a to, že jsem už nebydlela doma. Stávala jsem se racionálnější a myslela jsem si, že Boha ke svému životu nepotřebuji.

 

Je Tvůj manžel věřící a jak jste se seznámili?

Když jsme nedávno společně vyplňovali Sčítací formuláře řekl, že tam za něho mám napsat „věřící“. Seznámili jsme se před Národním divadlem a svatba byla v prosinci 1978.

 

Kolik máte dětí?

Máme dva dospělé syny.

Svatba, 1978Se syny, 1987

Kdy jste přišli na Jižní Město a jaké jsou Tvé vzpomínky na naši farnost z té doby?

V r. 1978 jsem se přivdala do manželova družstevního bytu tady na Jižním Městě. S malými dětmi jsme jezdili na Spořilov na dětské mše k P. Marečkovi. Až když kluci povyrostli, začali jsme chodit sem.

Domoradice u Č. Krumlova, 1966

Jaké je Tvé životní credo? Oblíbený verš nebo citát?

Je to začátek Žalmu 91: „Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. Říkám o Hospodinu: Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“

 

Máš oblíbeného světce nebo i současníka, který Tě oslovuje?

Je to karmelitán P. Vojtěch Kodet.

 

Jaké čteš ráda knihy?

Čtu leccos...  Nejraději si čtu v „knize přírody“, nacházím tam stále něco nového. Jinak jsou to knihy například od Aleše Palána, Jiřího Hájíčka a dalších i křesťanských autorů.

 

Jaké byly a jsou Tvé koníčky?

Se synem na pískovciBěhem studia na vysoké škole jsem se začala věnovat horolezectví. To se postupně během let stalo prioritou, až jsem se dostala do reprezentačního horolezeckého družstva. Záliba v lezení mi zůstala i v pozdějším věku, s manželem jsme zdolávali i rampouchy na cvičných skalách.  Láska k horám mi zůstala dodnes, obdivuji zachovalou přírodu. Jsem vděčná, že si mohu udělat výšlapy i sama, to se většinou přimlouvám a odevzdávám Pánu různé problémy a své blízké.

 

Jaké jsi zdolala vrcholy, jaké jsou Tvé úspěchy?

Máme například prvovýstup ženského družstva na Lomnický štít cestou zvanou Hokejka. Nebo jsme tři dny lezly obtížnou SZ stěnu Civetty v Dolomitech, to jsme dvě noci spaly zavěšeny v lanech Byly jsme mokré a s promáčenými těžkými spacáky a v dálce viděly blesky v lokální bouřce. Napjatě jsme tehdy čekaly, jestli přijde bouřka i k nám a blesk uhodí do skob… V pohoří Pamír se mi podařilo vystoupit na vrchol šestitisícové hory – to byl nejvyšší vrchol v mém životě.

Pamír, 1977

Kdybys měla možnost předat něco důležitého, nějakou zkušenost s Bohem, s duchovním životem, co by to bylo?

Hledejte Hospodina, dokud je možné ho najít! (Iz 55,6)

 

Vždy mě potěší slyšet příběh někoho, kdo ve svém životě zaslechl Boží volání, ochotně na něj odpověděl a dál na Boha spoléhá a miluje ho.
Děkuji, Marie, za milý rozhovor.  Přeji Ti, abys mohla ještě dlouho obdivovat Boží stvoření chozením v přírodě a dařilo se Ti k Bohu se přibližovat výstupy v duchovní oblasti.

Katka

Fchodoviny 11/2021

Promoce - Hluboká n/Vltavou, 1968 Karolinum 1984 - předávání diplomů kandidátům věd

Český ráj – Hruboskalsko Ve skalách u Turnova, 1969Tatry 1976 – Černý štít

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31            

-------------------------------

kostelik+kcmt

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

Příprava na manželství 2021-22

2021-příprava na manželství-Zindulkovi.2021

Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
František-zima
František-zima
Velikonoce
Velikonoce
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
Popeleční středa
Popeleční středa
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu
KCMT z dronu
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další