Kostel sv. Františka

Obyvatelé Chodova odedávna patřili do hostivařské farnosti při kostele Stětí sv. Jana Křtitele v Hostivaři. Svůj vlastní kostel neměli. Teprve až ve 20. století došlo ke změně. V roce 1935 byl na území blízkého nově vzniklého Spořilova postaven kostel blahoslavené Anežky České. I řekli si Chodovští, že by i oni rádi měli svůj vlastní kostel, a tak založili spolek, který se snažil získat prostředky na stavbu jejich vlastního chrámu v místě jejich domova – na Chodově. Pozemek k dispozici pro budoucí kostel v sobě nese neuvěřitelný symbol sepjetí s křesťanstvím – bývalé chlévy pro dobytek a dokonce se studní! Nejde nevybavit si vánoční atmosféru s jeslemi s novorozeným Ježíškem. Příběh křesťanství totiž začíná kolem roku nula v útočišti pro zvířata – tedy v podstatě obdobě našeho chléva. A studna s vodou? Není snad voda základní kámen pro náš život, bez něhož se neobejdeme? Náhoda?
Chodovští se pustili do realizace svých snů s vervou, hráli ochotnické divadlo, pořádali koncerty, bazary a jiné dobročinné akce, jejichž výtěžek spolu se všemi dary ukládali pro stavbu nového společného díla, vlastního kostela.(Také byste byli ochotní naučit se roli a veřejně hrát divadlo pro dobrou věc? Domlouvat se s ostatními, hledat kompromisy, nést svou kůži na trh, riskovat neúspěch a zesměšnění?) Cesta to nebyla jednoduchá, překážek museli překonat dost, jenže – co nic nestojí, za nic nestojí…. A podařilo se! 4. září 1938, v měsíci tak těžkém pro náš národ, se vysvěcením otevírá kostel sv. Františka z Assisi na Chodově, pro něž se tolik snažili, pracovali, organizovali, i přeli…Už se nemuseli nikam trmácet, vlastními silami si vybudovali uprostřed svých domovů posvátné místo, kde se člověk v srdci dotýká věčnosti a kde hledá odpovědi na nejdůležitější otázky svého života..
Ovšem i další roky přinesly obtíže. Koncem 60. let hrozilo kostelu dokonce zbourání kvůli výstavbě důležité silnice spojující nově vznikající Jižní Město. Mladý kněz P. Filipovič, který tu tenkrát sloužil, se odvážně postavil proti projektu. Spolu s ním i jeho farníci, Chodováci. Nám to dnes možná už přijde úsměvné, ale postavit se svým jménem proti projektu komunistického režimu, ještě ke všemu za záchranu kostela, s sebou neslo veliké riziko nepříjemných postihů ze strany státu, třeba nemožnosti studovat (pozn. pro mladší - nešlo si odjet do jiné země a studovat tam). Kromě velké odvahy projevili ale i vytrvalost a naději. Domluvili se na nepřetržitém modlitebním řetězci, 40 dní a nocí se střídali v prosbách za svůj kostel. (Dávali byste si pro dobrou věc po 40 dní budík např. na 3 h. ráno? To by vám asi na tom muselo ale hodně záležet….:-).) Stalo se neuvěřitelné - původní plány byly pozměněny a kostel sv. Františka, vydobytý generací rodičů, byl zachován. I pro nás.
V 90. letech byly ke kostelu přistavěny nové zákristie, dvě klubovny a předsíň se zpovědnicí. Přesto kapacita kostela neodpovídala velikosti sídliště a počtu věřících. To po nějaký čas pomáhaly řešit provizorní bohoslužebné prostory: stan sv. Pavla a kaple sv. Ludmily. Dnes společně s kostelem sv. Františka funguje v naší farnosti také moderní Komunitní centrum Matky Terezy na Hájích. Obě místa jsou otevřená všem, kteří hledají společenství s Bohem a možnost sdílení svých životních radostí i starostí s druhými lidmi.
Již víc než 80 let tu stojí, slouží a pomáhá chodovský kostel sv. Františka. Tolik let tu několik generací prožilo své radosti i bolesti, v kostele vyvzdorovaném, pracně vydobytém, v kostele, který zde na Chodově máme i pro naše břemena, ale i jako živou připomínku lidské síly, sounáležitosti a obětavosti. No řekněte, není to inspirace?