Celý dkret k četbě zde. Pastýřský list čtěte na tomto místě.
Zdroje pro slavení a vyhlášení "Jubilejního" a tzv. "Sobotního roku" nalezneme v biblických textech SZ.
SOBOTNÍ ROK
Podle Kodexu úmluvy (Ex 20,22-23,19) v ten rok hebrejští otroci mají dostat svobodu. Ex 21,2-6. Hebrejský asi zde má význam sociální, nejspíš neplnoprávní občané (nevolníci). Zdá se však, že nejde o jednotný rok, ale o sedmý rok od koupě. Pole mají zůstat sedmý rok úhorem a co vyroste samo od sebe se má stát majetkem chudých Ex 23, 10n: »po šest let budeš osévat svou zemi a sklízet z ní úrodu. Sedmého roku ji necháš ladem. Nebudeš ji obdělávat, aby jedli ubožáci z tvého lidu, a co zbude, spase polní zvěř. Tak naložíš i se svou vinicí a se svým olivovím.« Následuje pak zákon o sobotě a paralelismus mezi dvěma zákony by byl příznivý výkladu, že rok odpočinku je společný pro všechny pozemky najednou. Ale zákon sám by připouštěl i úhor v nestejné roky pro různá pole.
Deuteronomium 15,1-18. Každý sedmý rok je rok promíjení - šemittá. Promíjejí se dluhy, vracejí se zástavy, dostávají svobodu hebrejští otroci, z kontextu se zdá, že jde o svobodné Izraelity, bratry, kteří se dostali do otroctví pro dluhy. V týž rok se slaví četba zákona Deut 31,10n: »Mojžíš jim přikázal: Každého sedmého roku, v roce určeném k promíjení dluhu, o slavnosti stánků, až přijde celý Izrael, aby se ukázal před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které vyvolí, budeš předčítat tento zákon před celým Izraelem, aby jej slyšeli.« Deuteronomium se nezmiňuje o odpočinku polí.
Zda byla či nebyla v praxi zachovávána těžko rozlouskneme, ale zřejmě částečně ano a částečně ne. Zřejmě pro různé výklady zákonické, ale smysl a duch těchto ustanovení je velmi vznešený.
JUBILEJNÍ ROK
Lev 25,8-17.23-55 proplétá příkazy o sobotním roce zákonem o jubilejním roku. Nazývá se tak, protože se zahajoval troubením na beraní roh. Jóbél znamenal beran, pak beraní roh, konečně jubilejní rok. Slavil se každých padesát let, po sedmi týdnech roků. Byl to rok osvobození všech obyvatel.
I v tomto roce pole zůstávají úhorem. Pole a domy (vyjímaje domy ve městech) se vracejí k původnímu majiteli. Proto prodeje pozemků jsou prakticky jen přenesení určitého počtu let sklizní. Totéž platí pro dlužníky a otroky (Lev nezná jejich osvobození v sobotním roce). Někteří vykladači myslí, že jubilejní rok byl poslední (49) sobotní rok. Ale Lev 25,8-10 předpokládá, že jde o 50. rok, počítání roků se podobá počítání dní ke svátku letnic. Roky bez úrody by tedy měly být dva po sobě
Jubilejní rok je zmíněný v Num 36,4, zřejmě pozdní přídavek. Ez 47,17 a Iz 61,1n mluví genericky o roce osvobození, derór. Jinak nemáme žádnou zprávu, že by se byl tento rok kdy skutečně slavil.
Zákon o jubilejním roce předkládá ideál spravedlnosti a sociální rovnosti který se nestal nikdy skutečností. Rozvíjí vlastně zákon o sobotní roku. Na jedné straně ho ulehčuje, protože prodlužuje termín osvobození ze sedmého na padesátý rok. Z druhé strany je radikálnější, protože se nevztahuje jen na dluhy, ale i všechny transakce majetku. Lev 25 byl napsán po exilu. Možná, že byl zákon formulován už během exilu, tak jako Ezechiel v té době formuluje novou ústavu Izraele, která také nikdy nemohla vejít v platnost. V exilu bylo snazší navrhovat podobné ideály, protože neměli žádný pozemkový majetek. Po návratu to zůstalo utopií. Byl to ideál, který nemohl býti realizováno pro tvrdost lidského srdce a pro praktické překážky.
Převzato a upraveno ze studijních materiálů profesora Krejčího
