Musel jsem se od srdce zasmát, když jsem znovu četl pozdrav od mého přítele. Byl samý žert, připomínal nádhernou studentskou atmosféru. Představil jsem si dlouhé letní dny, kdy jsme spolu byli na brigádě v tiskárně. Dodnes si pamatuji pach inkoustu, lidi a příjemně strávené chvíle.
Ze všeho nejvíc mi však pohlednice připomněla Alici. Na lístek připsala prosbu, abych jí napsal. A tak jsem jí, i když po několika letech, zavolal.
Dokážete si představit náš nekonečný rozhovor. I přes dlouholeté odloučení všechny vzpomínky ožily a bylo to pro oba velmi milé.
Při této vzpomínce mě napadla podobnost s naším vztahem k Bohu. Neuběhlo od doby, co ses s Ním seznámil, mnoho času? Neuplynulo moře vody, co ses Mu odmlčel? Nejsou tvoje zkušenosti s Jeho mocí, láskou a milostí věcí dávné minulosti? Nezapadly prachem pod tíhou starostí, problémů, duchovní vlažnosti či honbou za penězi a kariérou?
Je velice riskantní odsouvat živý vztah s Bohem na vedlejší kolej – do budoucnosti. Možná svým postojem nejednou říkáš „ještě ne, později, potom“. Míváš výčitky svědomí, žes s Ním už dávno nenavázal upřímné živé spojení modlitbou? Máš pocit, že nebe je prázdné a Bůh o tebe nestojí?
Asi budeš muset nahlásit poruchu a dát si „prozvonit linku“. Na Boží straně linky však není ani chyba, ani zapnutý záznamník. ( Zj 3, 20 ) To si můžeš být jistý.
Jestliže jsme ztratili spojení s Bohem, porucha je na naší straně linky.
A.B. Deník mladých, roč. 7, č. 35, r. 1997, s.4