Zmaten i pobaven se dal do čtení. Jak později přiznal, byl velmi zklamán. Jediné, co stálo v jeho životě skutečně za zmínku, byl vynález dynamitu.
Celá historka s nekrologem se brzy vysvětlila. Jednalo se samozřejmě o omyl. Vzpomínkový článek měl původně připomenout Alfrédova bratra.
Redakce se omluvila, slavný vynálezce byl na chvíli opět středem zájmu, ale jinak se nic nestalo. Opravdu? Tento příběh měl ve skutečnosti své pokračování. Stal se totiž jistým mezníkem v životě A. Nobela. Bolestně si uvědomil, že svět ho vlastně oslavuje pro vynález, který je schopen zničit miliony životů a rozpoutat válečné peklo. Bylo to pro něj zdrcující zjištění a tak se rozhodl pokusit se o nápravu.
Založil nadaci, která měla každoročně udělovat cenu tomu, kdo se nejvíce zaslouží o propagaci a upevnění míru ve světě. Na tento účel věnoval více než 9 milionů dolarů, a cena byla poprvé udělena v roce 1901 – pět let poté, co A. Nobel skutečně zemřel.
Málokdo z nás bude mít zřejmě podobnou možnost číst svůj vlastní nekrolog. Kdyby se to však dalo zařídit, co bychom se v něm asi dočetli? Co z našeho života a charakteru by stálo rodině či přátelům za zmínku? Anebo ještě závažnější otázka: Jak by náš životní příběh obstál před Pánem Ježíšem? Tyhle otázky vám možná připadají předčasné nebo i trošku morbidní, ale ten, kdo má před očima perspektivu věčného života ví, že mají zásadní důležitost.
Co je lepší? Slavný nekrolog v novinách, nebo slavný život v nebi?
Překlad: Eva Sobotková, Lukáš Bajer, Deník mladých, roč. 10, č. 6, s. 48