Křesťanští rodiče uznávají, že tato praxe také odpovídá 
jejich úkolu rozvíjet život, který jim Bůh svěřil.
Aby se mohla křestní milost rozvíjet, je důležitá pomoc rodičů. Je to také úkol kmotra nebo kmotry, kteří mají být dobrými věřícími, schopnými a ochotnými být oporou nově pokřtěnému, dítěti, na jeho cestě křesťanského života. Jejich úkol je opravdovou církevní službou (“officium“). Celé společenství církve má účast na 
odpovědnosti za rozvoj a uchování milosti, přijaté při křtu.
Při křtu novorozeňat má důležité místo v celém obřadu také požehnání pro rodiče, zvláště pro matku.
Východní církve uchovávají živé vědomí jednoty uvedení do křesťanského života tím, že podávají svaté přijímání všem nově pokřtěným a biřmovaným, i malým dětem, v upomínku na slova Páně: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim“ (Mk 10,14).
Latinská (Římskokatolická) církev dovoluje přistupovat k svatému přijímání jen těm, kteří nabyli užívání rozumu, a naznačuje zaměření křtu na eucharistii tím, že se nově pokřtěné dítě přinese před oltář k modlitbě Otče náš.
