Mše svatá s udílením svátosti biřmování 25

Slovo „biřmování“ pochází z latinského „firmare“ – posilovat, stvrzovat, upevňovat. Tato svátost nás tedy upevňuje v životě z víry a stvrzuje v nás milost získanou při křtu. Jestliže křest působí, že se stáváme dětmi Božími, spojuje nás s Kristem a začleňuje do církve, pak biřmování toto všechno ještě umocňuje a navíc nám poskytuje zvláštní sílu Ducha Svatého, abychom šířili a bránili víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové. 

Význam biřmování nejlépe uvidíme, když budeme pozorovat apoštoly. Už před sesláním Ducha svatého patřili ke Kristu, ale byli ještě v mnohém ohledu nezralí a povrchní. Můžeme si vzpomenout na jejich obtížné chápání a slabost jejich víry. Ale potom o Letnicích je nalézáme úplně změněné. Pouta strachu se uvolňují a oni statečně hlásají zvěst o Kristu. Tak se mají naplnit Ježíšova slova: „Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země“ (Sk 1,8).

Svátost biřmování se uděluje prostřednictvím pomazání křižmem na čele, spolu se vzkládáním rukou a slovy: „N (jméno), přijmi pečeť daru Ducha Svatého.“