Otče, důvěřuji Ti, jsi s námi i v okamžiku ztráty drahé osoby
Milí čtenáři a přátelé Fchodovin,
rok se sešel s rokem a naše kroky zase míří na hřbitovy a naše myšlenky se ubírají k našim drahým zesnulým. Modlíme se za ně a další věrné zesnulé. Mám tyto dušičkové dny ráda. Ráda chodím s rodinou na hřbitovy, miluji společnou návštěvu hrobů příbuzných v podzimním šeru pražských hřbitovů. Napadla mě myšlenka, jak je pro nás lidi těžké přijmout ztrátu milované osoby, zvláště když je tento odchod náhlý. Možná nám k přijetí této skutečnosti a důvěry v Boží přítomnost i ve smrti této pro nás drahé osoby pomůže si říct, že některé věci prostě nyní nechápeme. Mohou se nám zdát třeba nespravedlivé, Bohu je i vyčítáme. Ale nevidíme za roh. Snažme se i v této těžké chvíli a náročném období Bohu s důvěrou říci:
„Otče, nerozumím tomu, proč sis k sobě vzal pro mě drahou osobu, ale důvěřuji Ti, byl jsi s ní v té chvíli a jsi nyní i teď se mnou v mé bolesti. Prosím za spásu její i své duše, odpuštění všech hříchů a dar milosti, abych i já uměl(a) odpouštět všem těm, kteří mi ublížili. Amen.“
Katka
