Ježíš je po našem boku a jde s námi
Milí přátelé a čtenáři Fchodovin,
stojíme na prahu nového školního roku. Prožili jsme prázdniny a vrháme se do dalších povinností, které přinesou následující měsíce. Ráda bych vás i sebe povzbudila v tom, abychom v každém dni šli po boku s Ježíšem.
Tak, jak čteme v Lukášově evangeliu 24. kapitole, když po vzkříšení Ježíše šli zklamaní a nešťastní učedníci z Jeruzaléma do Emauz a povídali si s dalším poutníkem. Vůbec nepoznali, že jde s nimi Ježíš. V tomto roce určitě nastanou situace a přijdou události, kterým nebudeme rozumět, způsobí nám zklamání, smutek, rozčarování. Kéž v nich ale poznáváme přítomnost Ježíše. I v nich On bude s námi. Ale my můžeme mít oči zamlžené, mysl zakalenou, srdce zahořklé, a tak vlastně nebudeme Ježíše vidět.
Prosme už teď na prahu nového školního roku, abychom měli srdce otevřená pro vše, co přijde, a abychom v tom všem viděli, že je Ježíš po našem boku a má vše pod kontrolou. Na nás je jen Mu důvěřovat. Nepotká nás zkouška nad naše síly (srov. 1. Kor 10,13).
Katka
RozloUčení…
Začátek podzimu znamená pro mnohé návrat do školy a ke studiu. Před několika měsíci jsem zjistil, že se to bude letos týkat i mě.
Učení se ale není záležitostí jen nějaké ohraničené životní etapy a zdaleka nemusí souviset jen se školními lavicemi nebo s akademickými tituly. Je to něco, co může patřit k jakékoli životní pozici a k jakémukoli věku. Ochota poznávat a učit se patří mezi témata, která jsou pevně zakořeněna v Božím slově. V knize Moudrosti se dočteme, že počátek moudrosti je upřímná touha poučit se (srov. Mdr 6,17). Důležitou linkou celého evangelia je to, že Ježíš si vyvolil učedníky, aby byli s Ním a učili se od Něj. Nešlo tolik o biflování se nebo o hromadění informací, ale cílem bylo osvojit si Ježíšův, tedy Boží způsob uvažování a Boží pohled na věci. Když se podíváme na životy učedníků, vidíme, že jim to hned nešlo. Byl to pomalý proces, který provázely i nezdary a selhání. V Ježíšově škole se vždy neosvědčili. Například když opakovaně řešili, kdo z nich je nejdůležitější. Mnohokrát hned nechápali, co Ježíš říká. Petr se dokonce postavil do role učitele, když Ježíšovi domlouval, že kříž není ta správná cesta. Krásná je Ježíšova trpělivost. Nelámal nad nimi hůl, ale dával jim čas dozrát. Nedramatizoval jejich přešlapy a provázel je dál.
Ať už studujeme, nebo nás od ukončení studia dělí mnoho let, nebojme se být otevřeni k novému hledání a poznávání. Všichni jsme zváni nově vstoupit do školy Ježíšových učedníků a dozrávat v Jeho přítomnosti.
Jsem moc vděčný za čas, který jsem mohl prožít v této farnosti. Děkuji za každého z vás, za každé setkání, za vaše modlitby i za vaši štědrost. Během prvních dvou let služby jsem se stále učil. Děkuji za trpělivost s mými kněžskými začátky a prosím o odpuštění všeho, co z mé strany mohlo být jakkoli nepovedené či zraňující. Jsem rád, že do dalšího studia mohu vstupovat obohacen zkušenostmi z Jižního Města.
Děkuji také P. Michaelovi, kterému jsem mohl při svých prvních krocích ve službě tak říkajíc koukat pod ruce a učit se. Děkuji také novému farnímu vikáři P. Slavomírovi, kterému jsem mohl během léta předat štafetu, abych měl volné ruce pro jiné úkoly. Prosím, přijměte ho tak hezky, jako jste přijali před dvěma lety mě.
Loučím se, ale ne úplně, protože zůstávám na Chodově ustanoven jako výpomocný duchovní, takže se budu čas od času a rád vracet. S Kristem se nikdy loučit nemusíme, proto mějme oči upřeny na Něj. Ten ať je pro nás vždy tím nejdůležitějším.
P. Dominik
Pozdrav farníkům od P. Slavomíra
Milí farníci,
chci vás všechny pozdravit a popřát vám vše nejlepší do budoucna, hlavně hodně Božích milostí a ochranu naši nebeské Matky Panny Marie.
Ať všem Bůh dopřeje zdraví a pokoj v srdci. Moc vám všem přeji, abyste se nikdo necítil sám, ale zakusil Boží lásku a milosrdenství. Přeji vám všem poznávání Boha jako Otce, který na nás na každého čeká s otevřenou náručí, a Církve jako Matku, která nás vede ke svému milovanému synu, Ježíši Kristu. Věřím a doufám, že to bude pro každého jednoho z nás požehnaný čas a na společné Cestě budeme kráčet za stejným cílem, a to do Božího království.
Bůh vám všem žehnej a modleme se jedni za druhé, abychom neochabovali na Cestě, ale abychom jsme se povzbuzovali a těšili se, až dojdeme do cíle a budeme se radovat ze života věčného! Děkuji za přivítaní a těším se na společné chvíle.
P. Slavomír Ordoš
