Vědomě se rozhodnout mít toho druhého rád
Milí čtenáři Fchodovin,
máme před sebou čas prázdnin a dovolených. Jako v každé rubrice Slova před létem i letos mě napadá, že by bylo dobré se zmínit o tom, že nás čeká Bohem darovaný čas. Je na nás, jak ho využijeme. Určitě nás čeká cestování a s tím spojená nervozita z různých věcí, které je třeba zařídit. Chci vás i sebe povzbudit k tomu, abychom si předem určili, jak tento čas využijeme i v budování a posílení svého vztahu s Bohem. Ano, celý rok se snažíme nějakým způsobem s Bohem žít. Myslím si ale, že máme v této oblasti „práci“ na celý život.
Jsme povoláni k tomu, abychom s Bohem žili v těsném vztahu. Protože nic nás nemůže oddělit od Jeho lásky (srov. Řím 8:35). Poslední dobou se mi vybavují a připomínají lidé, kterým jsem ještě úplně neodpustila. Ano, někdy jsem si třeba řekla, že by bylo dobré jim odpustit, nebo jsem se pro to i rozhodla. Ale k úplnému odpuštění nedošlo. Cítím vůči nim nějakou zášť. Jsem ráda, že jsem to zjistila. Nechci totiž mít nic, co by mohlo narušovat můj vztah k Bohu, k vnímání Jeho bezpodmínečné lásky. A vím, že každé neodpuštění, každý nevyznaný hřích tento náš vztah narušuje. Tak proč tohle dopouštět? Lehce se to řekne… K tomu mě napadá třeba toto: Musím se snažit od sebe oddělit toho člověka a ten jeho skutek (špatný postoj, návyk, to, co mi na něm vadí). Vědomě se rozhodnout toho člověka mít rád, respektovat, mít vůči němu čisté svědomí. Je super, že na naší straně vždy stojí Bůh a v našem úsilí nám pomáhá. On nám dá sílu k odpuštění. Na nás je, Jeho do tohoto procesu vpustit.
Přeji vám i sobě, abychom během léta obnovili a prohloubili svůj vztah k Bohu a třeba i revizí našich vztahů k lidem.
Požehnané léto.
Katka
