Milí přátelé a čtenáři Fchodovin,
někdy mám takovou touhu, že chci žít tak, aby ze mě měl Ježíš radost. Opravdu chci, aby když se na mě podívá v jakékoli chvíli, měl úsměv na tváři a radoval se ze mne. Možná to On ale má! Jen je chyba u mě a dívám se na sebe svýma lidskýma očima. Kdy vidím své nezdary, hříchy, špatné myšlenky, nehezká slova, divné postoje, a nedokážu to vše oddělit od své duše, která je Bohem stvořená – tudíž dokonalá. Chci se s vámi podělit o verše, které mě oslovily v Žalmu 16 (modlily jsme se ho na setkání maminek). „Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy. … Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. … Stezku života mi dáváš poznat, vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.“ Kéž tyto prázdniny „neběháme“ za jinými bohy. Kéž tyto prázdniny poznáváme, že i přes svou nedokonalost (možná právě pro ni) můžeme prožívat Boží přijetí a radovat se z toho, že jsme s Ním.
Katka
