K napsání dnešního Slova redakce mě inspirovala slova Svatého otce, která nám zazněla loni 2. dubna 2020. Jsou pro nás živá a aktuální i po roce. Papež k nám v nich promlouvá, že se nemáme uzavírat do sebe a zůstávat v temných jeskyních svého nitra sami. Jsme vybízeni k tomu, abychom právě do koutů svého nitra pozvali Ježíše. Jsme totiž pokoušeni ustavičně hledat sebe sama, mudrovat a hrabat se v úzkostech, lízat si rány, místo abychom šli za Tím, který praví: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ Nenechme se uvěznit pokušením zůstat sami a bez důvěry plakat nad tím, co se nám přihodilo; nepodléhejme nesmyslné a nekončící logice strachu, rezignovanému opakování, že všechno je špatně a nic není jako kdysi. Toto je atmosféra hrobu, Pán však touží, abychom vykročili na cestu života, setkání s Ním, důvěry v Něho a vzkříšení srdce. A je tady i další prvek, který nás přesahuje. Jsme vedeni k tomu, abychom byli svědky, kteří vzbuzují a křísí Boží naději v srdcích, jež jsou vyčerpána a obtížena smutkem. Naší zvěstí je radost z živého Pána.
Katka