Milí přátelé a čtenáři Fchodovin,
v tomto měsíci budeme slavit Velikonoce, budeme si připomínat události před smrtí Ježíše, Jeho smrt a Jeho Vzkříšení. Ale i během roku máme dostatek příležitostí pro připomenutí si bolestí Ježíše. Je to také tehdy, když nás samotné bolest navštíví. Neseme ji s užitkem? Je pro nás příležitostí k tomu, jak se připodobnit Kristu? Vnímáme ji podle slov sv. Pavla: „Na svém těle doplňuji to, co zbývá k plné míře Kristových útrap?“ Neseme ji tedy s trpělivostí a vědomím, že ve spojení s Kristovou obětí má i naše utrpení smysl? Všechno, co žijeme, včetně toho nepříjemného, má směřovat k našemu obrácení a očištění. Můžeme jako sv. Terezie s Lisieux obětovat Ježíši nejen bolest, ale jakoukoli životní obtíž. Když si toto uvědomuji a v té chvíli to nepříjemné, nespravedlivé, zraňující obětuji za někoho, kdo mi leží na srdci, často se bolest zmírní, nebo ji snáším snaději, nebo prožívám Ježíšovo vítězství v té věci. Ale někdy je třeba ji Pánu odevzdávat znovu a znovu, když cítím, že je pro mě ještě ta situace dost těžká.
Kéž je náš život tak spjat s Ježíšovým, že vedeni Jeho Duchem poneseme vše s vědomím Boží vůle, trpělivě a i radostně a pokojně. Nebude to rezignace, ale opravdu příležitost k našemu obrácení, nasměrování, připomenutí si kým opravdu jsem a kam směřuji a v neposlední řadě příležitostí, jak pomoci druhým vyprosit požehnání, přednést je blíže Bohu.
Katka
(Použity myšlenky z článku Odpovědna P. M. Kociána, KT 4/2017)
