„Ti se nenarodili jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.“ (J 1,13).
Narodili se z Boha. Celý život slýcháme, že jsme Boží děti. Když si sama sebe představuji jako Boží dítě, spíše se vidím v roli adoptované dcery. Ale když jsem se teď na sebe začala dívat jako na narozenou z Boha, najednou to ve mně vyvolává daleko silnější emoce. Jako matka, která porodila několik dětí, proces narození není pro mě abstraktním pojmem. A tak, když jsme narozeni z Boha, vím, že s ním máme i něco společného, jako kdybychom byli v něm, byli částí jeho života a protože se jako matka dál o své děti starám, když posunu narození z Boha dál, prožívám sebe a svůj vztah k Bohu jako k někomu, koho se mohu dotýkat, s nímž žiji. On je Ten, kdo mě vychovává, vede, obšťastňuje, utěšuje, na koho se mohu spolehnout, komu mohu ve všem důvěřovat, kdo má na mne vždy čas, kdo má se mnou dostatek trpělivosti …
Teď na začátku doby adventní a poté v době vánoční, se můžeme nechat více oslovit touto skutečností. Každý z nás dostal tu milost se narodit a navíc čteme, že: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (J 1,12).
Žijme tuto výsadu. Děkujeme Ti, Ježíši, za dar víry v Tebe.
Katka
