V jistém okamžiku se naše křesťanství a lidský život začali ubírat trochu podivnou cestou „Dokonalosti“. Určitě to nebylo a není špatné, ale zároveň je důležité vědět, že nikdo není dokonalý, jen Bůh. A tak cesta naší nedokonalosti není smíření se s prostředností, ale cesta, na které se člověk nehroutí ze své slabosti, ale neskáče na špek nepříteli, který ho buď nechává propadnout se do propasti depky z nedokonalosti, nebo nechá hnát se za dokonalostí pro Boha bez Boha. Kniha nás zve k normálnosti a důstojnosti našeho bytí božích dětí zraněných nepřítelem, ale přeci plných důstojnosti a touhy po životě, jehož zdrojem je Bůh a ne člověk či nepřítel.