A za tuto duchovní stavbu neprosíme nikdy vhodněji, než když samo tělo Kristovo, to jest církev, obětuje ve svátosti chleba a kalicha vlastní Kristovo tělo a jeho krev: Kalich totiž, který pijeme, je účastí na Kristově krvi, a chléb, který lámeme, je účastí na těle Páně. Protože je jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, a všichni máme účast na jednom chlebě.2
A proto prosíme, aby tatáž milost, která způsobila, že církev se stala Kristovým tělem, také učinila, aby všechny údy těla zůstávaly spojeny v lásce a setrvávaly v jednotě.
Právem přitom prosíme, aby se nám tohoto daru dostalo prostřednictvím toho Ducha, který je jediným Duchem Otce i Syna. Neboť svatá Trojice je svou přirozenou podstatou jednota, rovnost a láska, je to přece jeden jediný a pravý Bůh. A tato Trojice sdílí tuto jednomyslnost a posvěcuje ty, které přijímá za vlastní. A proto je řečeno: Láska Boží je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.3
Duch Svatý, který je jediný v Otci i v Synu, působí totiž v těch, kterým dal milost Božího dětství, totéž, co vykonal v těch, o nichž čteme ve Skutcích apoštolů, že přijali téhož Ducha. O nich se tam říká: Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši.4 Jedno srdce a jednu duši vytvořil z množství věřících v Boha jediný Duch Otcův i Synův, který je spolu s Otcem a Synem jeden Bůh.
Proto i apoštol říká, že tato duchovní jednota má být ve svazku pokoje pečlivě uchovávána. Napomíná přece Efesany: Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali; buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Jen jedno je tělo, jen jeden Duch.5
Bůh zajisté opatruje svou lásku, kterou rozlil skrze Ducha Svatého ve své církvi. Tím si zároveň činí z této církve milou oběť; vždycky může přijímat milost duchovní lásky a skrze ni samu sebe ustavičně podávat jako oběť živou, svatou a Bohu milou.6
Právem přitom prosíme, aby se nám tohoto daru dostalo prostřednictvím toho Ducha, který je jediným Duchem Otce i Syna. Neboť svatá Trojice je svou přirozenou podstatou jednota, rovnost a láska, je to přece jeden jediný a pravý Bůh. A tato Trojice sdílí tuto jednomyslnost a posvěcuje ty, které přijímá za vlastní. A proto je řečeno: Láska Boží je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.3
Duch Svatý, který je jediný v Otci i v Synu, působí totiž v těch, kterým dal milost Božího dětství, totéž, co vykonal v těch, o nichž čteme ve Skutcích apoštolů, že přijali téhož Ducha. O nich se tam říká: Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši.4 Jedno srdce a jednu duši vytvořil z množství věřících v Boha jediný Duch Otcův i Synův, který je spolu s Otcem a Synem jeden Bůh.
Proto i apoštol říká, že tato duchovní jednota má být ve svazku pokoje pečlivě uchovávána. Napomíná přece Efesany: Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali; buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Jen jedno je tělo, jen jeden Duch.5
Bůh zajisté opatruje svou lásku, kterou rozlil skrze Ducha Svatého ve své církvi. Tím si zároveň činí z této církve milou oběť; vždycky může přijímat milost duchovní lásky a skrze ni samu sebe ustavičně podávat jako oběť živou, svatou a Bohu milou.6
1 1 Petr 2,5. 2 Srov. 1 Kor 10,16.17. 3 Řím 5,5. 4 Sk 4,32. 5 Ef 4,1-5. 6 Srov. Řím 12,1.