Uplynulo mnoho let četby a rozjímání Písma a mě napadlo, co kdybych přeci jen zkusil Bibli číst jako detektivku. Nebo lépe řečeno, kdybych ji s detektivkou srovnal. Nejsem zrovna pilný čtenář detektivek, ale vzpomněl jsem si na klišé, že vrahem je zahradník. A začala vyvstávat různá srovnání.
V takové detektivce by byl nějaký bohatý pán, měl by veliký dům a zahradu a v ní zahradníka. Jednoho dne je pán nalezen mrtev, peníze z jeho domu zmizely. Zahradník možná dál chodí do práce, aby se nestal podezřelým. Na místo přichází detektiv, shromažďuje důkazy, vyslýchá svědky, z dostupných informací sestavuje pravděpodobný portrét vraha, vyhlašuje pátrání, hledá v databázích. Přitom se musí vyrovnat s různými překážkami. Dokonce i upřímná svědectví si někdy protiřečí, každý svědek to viděl trochu jinak, vnímal něco trochu jiného, nemluvě o tom, že se přihlásí i pár svědků falešných. Často jsou zásadní nějaké drobné detaily, které je snadné přehlédnout. Detektiv má obvykle nějakého více či méně užitečného pomocníka, občas musí bojovat s policejním sborem, který nechce, aby mu detektiv „lezl do zelí.“ A na konci strhujícího příběhu o takovém vyšetřování se dozvíme, kdo skutečně pána zabil, vrah je dopaden, usvědčen a odsouzen.
Divíte se, co to má společného s Biblí? Inu, na začátku, v knize Genesis, máme Pána, který má velikou zahradu a v ní člověka, aby ji spravoval. Člověka stvořeného jako muže a ženu a dobrého jako všechno stvoření. Přichází pokušitel a s ním touha člověka po rovnosti Bohu, prvotní hřích a s ním i smrt. A tak místo aby na začátku zabili pána a na konci jsme se dozvěděli, že vrahem je zahradník, zabijí hned na začátku zahradníka. Do světa vstupuje smrt ve smyslu fyzickém, ale především se jedná o smrt duchovní, kvůli které zahradník utíká před Pánem a snaží se před Ním schovat. Rovnou se také dozvíme, kdo je vrah. Je to ten had, ďábel, o kterém se později dozvíme, že byl vrah od počátku (Jan 8,44) a že je již odsouzen (Jan 16,11).
Pán ovšem žije a příběh pokračuje. Ne zkoumáním, kdo je vrah, ale Pánovou snahou přivést zahradníka zpět k životu a zpět domů, která je korunována úspěchem. U vzkříšení nacházíme další odkaz na zahradu a zahradníka: Když Marie Magdalská přichází prvního dne po sobotě ke hrobu a setkává se s Ježíšem, zpočátku Ho považuje právě za zahradníka (Jan 20,15).
Bible tak přeci jen má s detektivkou něco společného: strhující příběh, který se klene celou knihou od začátku až do konce. I když se to na první pohled nemusí zdát, Bible tvoří jeden velký, strhující příběh. Ne však o vraždě, hledání pachatele, jeho nalezení a odsouzení, ale o propadnutí člověka smrti a o Božím hledání ztracených lidí, ospravedlnění a vzkříšení.
V detektivce bychom poznávali charakter postav z jejich jednání a ze svědectví o nich. V Bibli nám Pán zjevuje svůj charakter, dává nám nahlédnout do svého srdce. Na svých činech ukazuje, kým je a jakým je. Dává nám nahlédnout do svého srdce jak v knize Bible, tak v knize stvoření. Krása polních lilií, o které Bůh pečuje (Lk 12,22-31), ukazuje jak Boží lásku a péči o tento svět, tak krásu a umění, kterými Boží srdce přetéká a které se promítají do krásy stvoření. Ještě více poznáváme Boží charakter z toho, jak hledá onoho ztraceného a schovaného zahradníka, ztracenou ovci (Lk 15,3-7), a jak k nám mnoha způsoby promlouval skrze proroky, aby nakonec promluvil skrze svého Syna (Žid 1,1-2), kterého z lásky ke světu dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (Jan 3,16).
Detektiv by hledal svědky činu, vyslýchal je, srovnával a ověřoval jejich svědectví. Za léta své praxe však ví, že i upřímná svědectví se často různí. Věděl by, že se taková svědectví doplňují a že má hledat to, čeho si jeden svědek nevšiml a druhý ano, neboť takové detaily mohou být velice důležité. Nakonec svědek je také „jen“ člověk, vyjadřuje se svým jazykem, podle své osobnosti a jazykem své doby.
Také v Bibli máme různá svědectví o tom, co konali aktéři příběhu, co Bůh vykonal pro svůj lid a jak Mu jedni pomáhali a druzí házeli klacky pod nohy. Tato různá svědectví se však především doplňují. Správný detektiv by nebyl překvapen, že svatý Jan svědčí o Ježíšově životě, smrti a zmrtvýchvstání jinak než ostatní evangelisté. Nebyl překvapen ani rozdíly ve svědectví synoptiků. Jestliže u Matouše nacházíme blahoslavenství v kázání na hoře (Mt 5,1-11) a u Lukáše na rovině (Lk 6,17-23), snažil by se náš detektiv dobrat, proč se svědectví liší, co tím chtěli svědkové říci a jak se jejich pohledy navzájem doplňují.
Detektiv má ku pomoci různé více či méně užitečné pomocníky, a i v Bibli vidíme takové
pomocníky. Hospodin si volí Abraháma a jeho potomstvo. V něm dojdou požehnání veškeré čeledi země (Gn 12,3). Ale jsou to pomocníci chybující, často se dokonce protivící Bohu. Odvádějí příběh o vzkříšení cestami, které se Bohu protiví, ale na nichž se stále znovu ukazuje velikost a moc Jeho vše přemáhající lásky. Opět je to vidět především na Ježíšovi. Ti, kteří Ho měli poznat, Ho nepoznali (Jan 1,11), ba dokonce Ho odmítli a nechali ukřižovat. Zlí vinaři, zvrácení zahradníci, zabili Pánova Syna, aby získali jeho dědictví (Mk 12,1-12). Také my můžeme být Božími pomocníky, můžeme šířit zvěst o vzkříšení do celého světa (srov. Mt 28,19-20) a pomáhat lidem přijmout Boží nabídku spásy, ale můžeme i zatemňovat Boží plány. Podobně jako mnozí pomocníci slavných detektivů, i my nejspíš budeme věrní a upřímní, a přece kolikrát zmatení a chybující.
Častokrát i v detektivce najdeme jakési „hymny“ o tom, že on ten náš pán byl vždycky takový hodný. Na druhé straně ten zahradník, od doby, co se chytil té špatné party, tak to s ním šlo z kopce. Porozumění motivaci nějakého činu je další, co by náš duchovní život mohlo spojovat s detektivkou. Je snadné bezhlavě odsuzovat. Mnohem cennější je snažit se porozumět, proč dotyčný jednal tak či onak. Zahradník v detektivce kolikrát nakonec dojde poznání, že to, co udělal, bylo špatné, a byl by rád, kdyby se mohl vrátit a s pánem či jeho pozůstalými se smířit.
Pán v Bibli nepátrá po zahradníkovi proto, aby ho odsoudil, ale proto, aby ho zachránil. Také to ale může být pěkná detektivka. Můžeme si docela dobře představit další příběh, v němž otec posílá soukromého detektiva, aby pátral po jeho ztraceném synu, byl mu nablízku, pomáhal synovi, podával otci zprávy a aby nakonec, bude-li syn chtít, přivedl syna v bezpečí zpět. Pokud v tom vidíte parafrázi příběhu o marnotratném synu (Lk 15, 11-32) a milosrdném otci a příběhů o hledání ztracené ovce a ztraceného peníze (LK 15, 1-10), ukazuje i to, že Bible a detektivky mají leccos společného.
Bolek Vraný
Převzato se souhlasem autora z webu: Víra jednoho technika
