Václav Audy: Neztraťme Boha, Pannu Marii a lásku k lidem...

Václav Audy: Neztraťme Boha, Pannu Marii a lásku k lidem...
3. 5. 2021, 08:30 | Doporučit

K naší farnosti neodmyslitelně patří pan Václav Audy. Jsme moc rádi, že se po těžké operaci tak rychle zotavil. Využila jsem toho a v úterý poprosila o rozhovor, který se za milé přítomnosti jeho paní hned v sobotu uskutečnil. Přinesli s sebou nejen příjemnou atmosféru, ale také darovaný kalendář s fotkami, což ocenil hlavně náš grafik Josef.

Pane Audy, kdy a kde jste se narodil? Do jak početné rodiny?Se sourozenci, 1959

Narodil jsem se 15. září 1946 v Pozořicích u Brna. Celkem nás bylo 11 sourozenců. Nejstarší byl Staník, ten zemřel do roka v roce 1940. Potom se narodil Antonín, ten se stal knězem, narodil v roce 1942. Pak Jiří, který se narodil v roce 1944, ale utopil se ve 13 letech. Pak jsem se narodil já. Po mně Pavel v roce 1948, ten zemřel před sedmi roky. Pavel má syna kněze, jmenuje se Vít Audy a slouží ve Frýdlantu. Dále se narodil v roce 1951 Josef, který žije na Moravě. V roce 1954 se narodila sestra Marie, která asi v roce 1971 emigrovala do USA – má tři syny. Po ní se narodil Petr v roce 1956, který zemřel jako dospělý. Pak opět Jirka, ten se narodil v roce 1958. Jako poslední se narodila dvojčata Helena a Jan v roce 1959, bohužel Jan zemřel, když mu bylo 60 let.

 

No teda, to jsem nečekala! Jak rodiče zvládali se o vás všechny postarat? Měli jste hospodářství?

Otec byl instalatér a pak v důchodu dělal hrobaře na místním hřbitově. Měli jsme nějaká pole, maminka na nich pracovala a jinak měla samozřejmě práce dost kolem dětí.

 

Kolika let se maminka a tatínek dožili?

Maminka se narodila v roce 1914 a zemřela v roce, kdy se nám narodil syn Dan, tj. 1986, tatínek se narodil v roce 1912 a zemřel, když mu bylo 78.

 

Předpokládám, že jste chodil do školy v Pozořicích, a kam potom?

Ano, vychodil jsem základní devítiletou školu v Pozořicích, potom jsem se vyučil jako telefonní mechanik a zůstal jsem v oboru. Montovali jsme telefony a telefonní ústředny v jednotlivých firmách.

 

Jak jste se seznámili s paní?

Bratr Toník nastoupil v roce 1967 do Žatce jako kaplan po vysvěcení, jednou jsme za ním s bratrem Pavlem přijeli na návštěvu. No a tam jsem se seznámil s Riou (Marií, mou budoucí paní) a můj bratr se seznámil s jinou slečnou, kterou si také vzal. v té době jsem byl na vojně v Týně nad Vltavou a začal jsem si s ní dopisovat. Dva roky jsme si dopisovali a viděli se jen třikrát během vojny. Rie v té době bylo 17 a mně 21. Po vojně jsme usoudili, že na svatbu nejsme vyzrálí a připravení, a tak jsme se rozešli.

Za dva roky byla Ria nemocná silnou angínou a měla vysoké horečky a v těch horečkách, jak mi řekla, jsem se jí prý zjevil už s vousy, i když mě takového neviděla. v tom snu jsem jí něco hezkého říkal. To ji vedlo k tomu, že mi napsala dopis, ve kterém vyjádřila, že bychom se mohli dát dohromady. Já jsem se rozhodl ji navštívit a vysvětlit jí, že jsme vlastně už od sebe.

Mezitím ale Ria odjela na dovolenou a já ji hledal u jejích rodičů. Poprosil jsem proto bratra Toníka, aby mě za ní odvezl. Nakonec jsme zbytek její dovolené strávili spolu. Na konci bylo vše jinak, než jsem původně zamýšlel, a vraceli jsme se cestou už i za Toníkem, abychom s ním domluvili termín svatby. (To bylo v říjnu.)

 

Kde a kdy tedy svatba byla?

Svatba, 14. 11. 1970Chtěli jsme se vzít ještě před adventem (v adventu to nebylo dovoleno), abychom mohli Vánoce trávit už spolu, termín byl stanoven na 14. listopadu 1970, ale ne v Žatci – bydlišti nevěsty. Kvůli mé velké rodině byla svatba v Pozořicích.

 

Jak to bylo s bydlením? Bydleli jste u rodičů?

Rovnou jsme šli do svého. Koupil jsem totiž od jedné vdovy její letní chalupu v Pozořicích, kterou jsme si po svatbě celou opravili.

 

Kolik se Vám narodilo dětí?

Tomáš se nám narodil v roce 1971, potom Edita v roce 1974 a pak Daniel v roce 1986.

 

Jak jste se dostali z Pozořic do Prahy?

Začali jsme shánět byt v Praze jako „migranti“ z jiného kraje. Oni potřebovali posílit Prahu mladými rodinami. Dostali jsme byt na Jižním Městě a po revoluci jsme ho mohli odkoupit do osobního vlastnictví. Takže jsme sem přišli v roce 1979.

 

Předpokládám, že jste od narození vyrůstal v katolické rodině, a jste tedy věřící.

V Pozořicích před kostelemJako malý jsem rád ministroval v Pozořicích. Večer jsme se s rodiči celá rodina modlili. Vyrůstali jsme v té době v klasické věřící rodině na Moravě.

 

Máte nějakou vzpomínku z dětství?

Asi jako šestiletý jsem chodíval s páterem zaopatřovat lidi a vybavuje se mi lucernička se zvonečkem. Když jsme šli z kostela za umírajícím s nejsvětější svátostí, zvonil jsem tím zvonečkem a někteří lidé se křižovali a poklekali. Nebo případně pro nás do školy přišel během dopoledne kostelník a vytáhl třeba tři kluky na ministrování při pohřbu. My byli rádi, že jsme se „ulili.“

 

Měl jste někoho, kdo byl pro vás vzorem na cestě k Bohu?

Velký vliv při mém duchovním dospívání na mě měla teta Jiřina, která byla řádová sestra u premonstrátek (byla to sestra tatínkova) a já jsem si s ní během vojny dopisoval. Řešil jsem s ní vlastně všechno možné, co mě trápilo, a ona mi vždycky dobře poradila. Když bylo něco víc na řešení, poradila se s P. Hroznatou Svatkem.

 

Vyrůstal jste vlastně v době vlády komunistů. Vnímal jste jejich vliv na lidi?

Mého otce si v Pozořicích vážili, i když byl jako křesťan vlastně nepřítel vlasti. On dokonce prohlásil: „Komunismus odsuzuji a nesnáším, ale s komunistou bych se rozdělil o poslední krajíc chleba.“ Jeho příbuzný byl starosta – komunista – ale jedině jeho chtěl na rady, protože věděl, že to myslí upřímně a je moudrý.

Můj bratr Toník studoval na jedenáctiletce a vědělo se, že by chtěl být knězem. Ale ředitel Rajmund Habřina prohlásil, že jedině přes jeho mrtvolu. No, co myslíte? Do tří neděl zemřel.

Na učilišti jsme měli napsat slohovou práci na téma „Škodlivost náboženství pro mladou generaci.“ Měli jsme osnovu a já začal podle ní psát pro režim vhodné myšlenky. Ale soudruh učitel to viděl a řekl, že musím napsat svůj názor. Otočil jsem proto list a začal psát. Soused mi řekl, že takhle se nevyučím. Na příští hodině soudruh učitel prohlásil, že moji práci nebude klasifikovat. Ale od té doby si mě začal vážit a někdy se stalo, že mě dával za vzor i ostatním.

Jak šel čas...

Jak jste se zapojovali do naší farnosti?Se synem Tomášem

Nejdříve jsme jako rodina chodili na Spořilov, a tam se ukázalo se, že P. Mareček pracoval s mou sestrou Helenou v Brně ve Šlapanicích. Pak, když Tomáš vyrostl, ministroval u P. Šulce. Když jsme se přestěhovali, chtěli jsme, aby Tomáš chodil ve škole na Spořilově na náboženství. Ale aby mohlo být náboženství každý týden, a ne ob týden, muselo být přihlášeno 15 dětí. Tomáš byl patnáctý, ale musela z Pozořic přijít podepsaná přihláška z předchozího roku, kde chodil do první třídy.

Pak se děti také scházely v různých bytech jako společenství ministrantů a Edita chodívala do Kunratic. P. Šulc jim říkal, že mají chodit po dvou a neříkat, že se učí náboženství, ale že si chodí ke kamarádovi hrát.

 

Kolik máte vnoučat?

Máme dvě od Tomáše a dvě od Dana.

 

Jak začala vaše služba v naší farnosti?S kostelnicí Irenou Česákovou

Když jsem byl v důchodu a zrovna umřel bratr Toník, řekl jsem si, že budu pro církev něco dělat, začal jsem tedy ministrovat. Později mě oslovila paní Samková, jestli bych se u sv. Františka nemodlil desátek růžence. To jsem souhlasil. a postupem času byla větší potřeba kostelníků, tak jsem tuto službu začal dělat, nejdříve právě u sv. Františka, a když se otevřelo KCMT, tak i tam.

 

Kdy jste začal sloužit také v Domově seniorů v Donovalské ulici?

V KCMT v koronavirové doběAsi v roce 2013. Nejdříve jsem chodil jako ministrant s P. Součkem jednou za dva týdny v sobotu. Potom jsme se začali střídat a já podával sv. přijímání tu druhou sobotu. Ale abych nemusel pokaždé přijímat zvláštní pověření k této službě, udělal jsem si kurs pro akolyty. V současné koronavirové době nelze tuto službu vykonávat a vzhledem k mé zdravotní situaci jsem to musel přerušit.

 

Co se stalo?

V den 50. výročí naší svatby (14. 11. 2020) v sobotu jsem cestou ráno šel pěšky na mši svatou a někde upadl, ani nevím, jestli jsem se sám zvedl. Ale vůbec si nevzpomínám, jak jsem se do kostela dostal. Normálně jsem ministroval, a pak šel domů. Raději jsem v pondělí zašel k doktorovi, jestli není potřeba nějaké vyšetření. Paní doktorka mi zavolala rychlou. v nemocnici mi zjistili jako vejce velký melanom (zhoubný agresivní nádor) na levém oku. Pan doktor říkal, že kdyby se to nezjistilo včas, měl bych tak půl roku života. Čekala mě pak za 8 dní operace a téměř denně šest týdnů jsme jezdili na převazy.

 

Máte nějaký oblíbený citát?

V dětství jako ministranti jsme chodívali přát knězi a já si pamatuji tento úryvek z písničky:

„Když zlaté mládí pomine, nezradíme službu svou, věrnost Bohu vám zde, Domine, slibujeme s myslí upřímnou.“

 

Děkuji i za zpěv. Jak se snažíte žít s Pánem Bohem a co byste vzkázal ostatním?

V Pozořicích na misijním kříži jsem vždycky četl nápis: KDO SETRVÁ AŽ DO KONCE, SPASEN BUDE, L.P. 1915. To bychom měli mít vždy na paměti.

Abychom se snažili žít podle svého svědomí a neodešli od Boha a Panny Marie. Neztratili lásku k lidem. Miluj svého bližního, to je vlastně přikázání. Když někdy zaváháme, abychom se nebáli vrátit do náruče Boží a Panny Marie jako marnotratný syn.

 

Děkuji za milý čas strávený s Vámi a s Vaší paní. Hezky nám to uteklo a bylo mi s Vámi příjemně. Přejeme Vám, ať se brzy douzdravíte a máte ještě dlouho dostatek sil dělat vše, co Vás baví a k čemu se cítíte být veden.

Katka

Fchodoviny 5/2021

Tomáš a Edita_1979Se synem Danielem, 1988Svatba syna Daniela

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31            

-------------------------------

kostelik+kcmt

Sčítání lidu 2021

scitani upravene

Příprava na manželství 2020-21

2020-21-Příprava na manželství-Zi

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
Popeleční středa
Popeleční středa
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
František-zima
František-zima
KCMT z dronu
KCMT z dronu
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
Velikonoce
Velikonoce
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další