Pane Laně, jaké bylo Vaše dětství a jak Vaše rodina prožívala nástup komunistů k moci?
Pocházím z rodiny lékaře. Jsem starší ze dvou bratrů. Dětství jsme měli krásné nezatížené hrůzami doby po komunistickém puči. Můj otec byl lékař, gynekolog a porodník. Spoluzakládal gynekologicko-porodnickou kliniku lékařské fakulty UK v Plzni, stal se také jejím prvním docentem. Komunisty byl později z fakulty vyhozen. V roce 1968 byl sice jmenován přednostou 2. gynekologicko-porodnické kliniky LFUK v Plzni, ale na počátku normalizace s jejím zrušením opět vyhozen. Nikdy nebyl členem KSČ. Teprve po sametové revoluci se dočkal rehabilitace a krátce před svojí smrtí byl jmenován profesorem. Moje rodina byla tak komunistickým režimem považována za buržoazní.
Pocházíte z tradiční katolické rodiny? Jak jste praktikoval svou víru v době komunismu?
Můj otec byl po svém otci evangelík, matka tradičně katolička. Já jsem byl pokřtěn krátce po narození. I když doba po komunistickém puči nebyla příznivá, stihl jsem ve škole ještě výuku náboženství a také mohl jít k prvnímu svatému přijímání někdy v roce 1953. Pak už byly jakékoliv veřejné projevy víry ostře pronásledovány.
Jak jste se dostal ke studiu turečtiny a ruštiny? Turečtina není tak obvyklý jazyk, čím Vám učarovala?
Byl jsem přijat na obor ruština na Filosofické fakultě UK. K tomu mi byla nabídnuta kombinace s turečtinou. Neměl jsem o turečtině bližší představu, časem jsem se s ní však sžil, v životě mi byla nejužitečnější a stala se vlastně mým životním osudem. Za komunistického režimu jsem samozřejmě nemohl zdokonalit znalost jazyka studiem v Turecku, po absolutoriu na Filosofické fakultě UK v Praze jsem však dostal možnost studovat turečtině příbuzný jazyk ázerbájdžánštinu na univerzitě v Baku v tehdy sovětském Ázerbájdžánu. V Baku jsem pobyl jeden školní rok 1967/68 a nevrátil jsem se tam po vpádu vojsk Varšavského paktu v srpnu 1968.
Po roce 1968 jste musel opustit svou práci na Univerzitě Karlově, kde jste po jejím absolvování dále pracoval. Kam Vás život zavál dál? Jistě jste chtěl dál ve své profesi využívat své znalosti turečtiny ...
Při normalizační prověrce po porážce „Pražského jara“ jsem nezaujal požadovaný postoj ke vpádu vojsk, a tak jsem musel z fakulty odejít. Pracoval jsem jako odborný dokumentátor a překladatel v Hydrometeorologickém ústavu, v roce 1978 se mi poštěstilo vyjet do Turecka jako tlumočník turečtiny na výstavbě velké elektrárny vedené PZO Škodaexport. Tam jsem strávil s přestávkami asi šest let, seznámil se s prostředím, hodně cestoval po zemi a zdokonalil se v jazyce.
To jsem využil jako vrcholový tlumočník turečtiny při návštěvách na vládní úrovni například při návštěvě tureckého prezidenta v ČSFR v roce 1991. Tam jsem měl poprvé možnost potkat Václava Havla. Působil jsem rovněž jako soudní tlumočník turečtiny.
Jak dlouho bydlíte na Jižním Městě?
Se svou ženou zde bydlíme od roku 1990. Do farní komunity jsme se dostali až po našem návratu z mého velvyslaneckého postu v Jordánsku, který se časově kryl s výstavbou a vysvěcením KCMT.
Jak došlo k tomu, že jste byl jmenován velvyslancem v Turecku? Jak na ta léta vzpomínáte, co Vám přinesla?
Česká republika začala budovat nový diplomatický sbor nezatížený komunistickou a estébáckou minulostí. Ministerstvo zahraničí oslovovalo znalce různých zemí. Tak jsem byl i já přijat na MZV a v roce 1995 odjel jako první český velvyslanec do Turecka. Mimochodem do země, kam byl jako velvyslanec v roce 1969 „odstraněn“ Alexandr Dubček a po roce 1989 jako představitel ČSFR i ČR poslední komunistický ministr zahraničí Jaromír Johanes. Diplomacie pro mne byla něčím, čemu bych se byl býval při svém talentu na jazyky a touze po cestování rád věnoval už od mládí. Za komunistického režimu to však nebylo možné a tomuto režimu bych také ani sloužit nechtěl. Pro mě byla čest zastupovat v Turecku prezidenta Václava Havla. Velvyslanecký post v Turecku byl tedy především z těchto dvou důvodů vyvrcholením mého dosavadního profesního života.
Jak jste mohl praktikovat svou víru v muslimském státě? Jaký byl tehdy vztah muslimů k křesťanům v Turecku?
V Turecku jsem pobýval na dvou různých místech ve dvou různých obdobích. Jednak v době naší komunistické totality na venkově, jednak po pádu totality v hlavním městě. V Ankaře diplomaté z křesťanských zemí možnost praktikovat svoji víru měli. V tehdejším sekulárním tureckém režimu však jakékoliv náboženství včetně islámu nehrálo žádnou roli, bylo soukromou záležitostí věřících. Muslimské náboženské symboly byly na veřejnosti dokonce zakázány. Ve veřejné sektoru včetně školství si například ženy nesměly zahalovat hlavu. My jsme samozřejmě v soukromí dodržovali naše církevní svátky.
A jaké to bylo v Jordánsku? Není obvyklé být vyznamenán samotným králem ….
Jordánsko je velmi přátelská klidná a nábožensky tolerantní země, ostrůvek v bouřlivém blízkovýchodním moři. V jejím čele stojí král z dynastie odvozující svůj původ od Proroka Muhammada, tedy s nespornou legitimitou v muslimském světě. Jordánský král je také správcem posvátných muslimských míst v Jeruzalémě. V biblických krajích na východním břehu Jordánu, které jsou dnes Jordánskem, žijí od úsvitu křesťanských dějin křesťané. Dnes patří k různým denominacím, především k řeckoortodoxní. Mohou svobodně vyznávat svoji víru a praktikovat své náboženství, jejich počet však bohužel neustále klesá. Řada z nich jsou vyhnanci z Palestiny.
Jedním z nejsilnějších našich zážitků z Jordánska bývala účast na štědrovečerní půlnoční bohoslužbě na biblické hoře Nebo za účasti členů diplomatického sboru a také jednoho z významných příslušníků královské dynastie. Jiným velkým zážitkem bývala i křesťanská pouť do Betanie k břehům Jordánu. Tady také Jordánci ukazují místo Kristova křtu. Na působivé atmosféře tohoto místa nic nemění skutečnost, že Jordán je dnes bohužel jen špinavý potok. Jinou magickou lokalitou je pustá hora Machareus dále na východ, údajné místo stětí sv. Jana Křtitele.
Česká republika má s Jordánskem velmi dobré styky a snaží se mu ze všech sil pomáhat, a to jak rozvojovou pomocí, tak účastí na mezinárodních projektech. Ze své funkce jsem měl možnost všechny tyto aktivity podporovat a prosazovat. Myslím, že královským vyznamenáním byl oceněn také můj vztah k zemi, který jsem si za svého pobytu vytvořil.
Jste známý také svou publicistickou činností. Na překlad které knihy nejraději vzpomínáte?
Překládání knih jsem se systematicky začal věnovat až po odchodu do důchodu. Překládám většinou tureckou literaturu, mezi mými překlady jsou však i knihy přeložené z ázerbájdžánštiny, z ruštiny a z angličtiny. Kromě toho jsem vydal turecko-český a česko-turecký slovník, a také stručnou gramatiku ázerbájdžánštiny. Inicioval jsem rovněž účast tureckých spisovatelů, které jsem překládal, na tradičním Pražském festivalu spisovatelů. Ke křesťanství má vztah můj překlad pojednání Křesťanství v arabském světě od strýce současného jordánského krále, prince Hasana bin Talála. Kladného ohlasu mezi čtenáři se dostalo například románu Serenáda od Zülfü(ho) Livaneli(ho), nebo Poslední vlak do Istanbulu od Ayše Kulinové, oba pojednávající o válečné židovské problematice ve vztahu k Turecku. Podobné téma ve formě rodinné ságy zpracovává i můj poslední překlad Ptáci se zlomenými křídly od stejné autorky, který má vyjít příští rok. Zajímavá je i detektivka Istanbulské memento o rozplétání tajemství brutálních vražd na různých historických místech Istanbulu.
Ráda bych se dozvěděla, jaký verš nebo verše z Písma máte nejraději a proč.
Uvedl bych verš ze Starého Zákona: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ (Podle českého ekumenického překladu Bible: „Co sám nenávidíš, nikomu nečiň.“– Tob 4,15), který považuji za základ tolerance a demokratického soužití mezi lidmi.
Patří mezi Vaše záliby cestování? Kde to máte rád a kam se rád vracíte?
Zálibu v cestování už jsem zmínil. Rád se samozřejmě vracím do Turecka, ale měl jsem možnost cestovat po Svaté zemi, za pobytu v Jordánsku jsme s manželkou několikrát navštívili Jeruzalém. V obou zemích, kde jsem diplomaticky působil, je mnoho křesťanských památek, které mne samozřejmě nesmírně přitahovaly a řadu jsem jich také navštívil.
Jaký máte vztah k naší farnosti? Každou neděli Vás vídáme po mši svaté v kavárně KCMT v kroužku přátel, účastníte se nějakých dalších setkání v rámci farnosti?
S farností sv. Františka z Assisi jsme se sžili, našli jsme v ní nové přátele. Rádi se účastníme společných setkání. Snažím se přispět ke komunitnímu životu svými znalostmi a zkušenostmi v přednáškách pro Klub křesťanských seniorů. Zúčastnil jsem se i besedy v kroužku mladých křesťanů. Jako nesmírnou poctu jsem vnímal pozvání k přednášce o Turecku na setkání kněží pražského vikariátu za nečekané účastni kardinála Duky.
Máte nějaký sen, který byste si ještě přál splnit?
Mám jich několik, jsou většinou cestovatelského rázu.
Co byste chtěl vzkázat čtenářům Fchodovin, jaké je Vaše životní krédo?
Aby se v Boží lásce a svornosti sjednotili v úsilí o toleranci a zachování demokracie v naší zemi a nedovolili prospěchářům, bezohledným zbohatlíkům, demagogům a obchodníkům se strachem naši krásnou zemi ovládnout.
Byl jsem vždy vychováván ke skromnosti a ohledu k druhým. Mým životním krédem je pomáhat bližním podle svých nejlepších sil.
Děkuji za rozhovor. Katka
