Stanislav a Ludmila Dabrowští: Žijeme své “credo”...

Stanislav a Ludmila Dabrowští: Žijeme své “credo”...
25. 1. 2021, 08:30 | Doporučit

V některých rozhovorech, které přinášíme ve Fchodovinách, si povídáme s manželskými páry. Dnes máte před sebou další z nich. Stanislav a Ludmila Dabrowští jsou farníci, které vám nemusíme moc představovat, ale stejně mě zajímaly některé věci, na které se při běžném setkání nedostane.

Stando a Lído, nejvíce vás známe jako dlouholeté zpěváky ze scholy. Ale na úvod bych se ráda dozvěděla i o vašem dětství. Kde jste vyrůstali a z jaké rodiny pocházíte?

Standa: Pocházím z polské hornické rodiny, která žila v Ostravě-Hrušově. Narodil jsem se v roce 1952 jako třetí z pěti dětí. Tatínek pracoval na šachtě a jako samouk hrával doma na housle, zvláště o Vánocích, kdy nás doprovázel při zpívání polských koled. Moje maminka byla Polka, začala studovat gymnázium, ale kvůli 2. světové válce nedostudovala. Když se provdala, byla do mých patnácti let v domácnosti a pak dělala uklízečku. Maminku jsme proto jako děti měli vždycky doma a měli jsme ji všichni moc rádi.

1956_Hrušov_Dabrowski Ferdinand_rodina

 

 

1965_Neratovice_Antonín Hix_rodina

 

Lída: Narodila jsem se také v roce 1952 a vyrůstala v Praze – Nuslích, mám dvě mladší sestry. Maminka byla učitelka a v nuselské farnosti nacvičovala každoročně s dětským sborem koledy. Tatínek hrál v Nuslích od svých studentských let na varhany a pokračuje v tom stále i ve svých 95 letech. Oba byli také členy chrámového sboru, kde se i seznámili.

 

Co je vaší profesí?

S: Vystudoval jsem strojní fakultu – obor silnoproudá elektrotechnika na Vysoké škole báňské v Ostravě. V roce 1976 jsem se oženil a přestěhoval do Prahy, kde jsem pracoval jako elektroprojektant až do důchodu.

L: Vystudovala jsem biochemii na Přírodovědecké fakultě UK a téměř celý profesní život jsem byla zaměstnána ve Státním zdravotním ústavu.

 

Jak jste se seznámili? Bylo to přes společný zájem o zpěv jako u rodičů Lídy?1976_07_10_Dabrowski Stanislav & Hixová Ludmila

Seznámili jsme se v roce 1973 v severních Čechách na faře ve Verneřicích, kam salesián P. Milan Frank pozval na prázdninovou brigádu dvě party mládeže -  z Prahy a Ostravy. Bylo to za totality, takže tento salesián byl pro nás všechny „strýčkem“ se širokým příbuzenstvem. Mimo faru jsme mohli chodit jen po dvojicích, aby veřejnost nevěděla, kolik nás tam vlastně je. Z tohoto našeho verneřického společenství později vzniklo nejen naše, ale i několik dalších manželství a duchovních povolání.

V roce 1974 jsme ke „strýčkovi“ jeli znovu, ale ještě předtím jsme společně Pražáci i Ostraváci zorganizovali společný přechod přes Šumavu, kde nás neustále kontrolovala pohraniční vojenská hlídka. Od těchto prázdnin pak začala naše pravidelná a hojná výměna dopisů a za dva roky nato jsme se vzali.

 

Vaše dvě děti, Vojtěcha a Lídu, známe také ze scholy. Dnes máte i čtyři vnoučata. Jak jste se snažili děti vychovávat? A jací jste teď prarodiče?

Tak, jak jsme si v dané chvíli mysleli, že je to pro ně nejlepší. Jestli bylo, to nemůžeme posoudit. A jací jsme prarodiče? Na to se budeš muset zeptat našich vnoučat, jak to vidí ona.

 

Jste s naší farností spojeni už dlouho. Jak jste se zapojili do scholy? Kolik let již takhle sloužíte? Jak vzpomínáte na první roky ještě za P. Šulce?

Na Jižní Město jsme se přistěhovali z Nuslí v roce 1984 a do scholy jsme začali chodit krátce nato. Díky Marušce a Vojtovi Láskovým jsme se mohli rychle zapojit do dění v chodovské farnosti. Na pozvání P. Šulce se tehdy řízení scholy ujal pan Bohuslav Korejs, autor žalmových nápěvů používaných při bohoslužbách, který nás pravidelně učil liturgickému zpěvu.    

 

Vím, že jste rádi jezdili na farní dovolené do Dolomit. Jak na ně vzpomínáte? Máte nějaký hezký nebo vtipný zážitek?

V Dolomitech jsme byli třikrát. Vzpomínáme na to moc rádi. Nejvíc nám asi utkvěl zážitek s P. Slavíkem, kdy jsme putovali na horu Mórija jako Abrahám a měli tam odevzdat to, co nám bylo nejmilejší. Více než s Dolomity jsme ale byli spojeni s pravidelným silvestrovským pobytem v Jiřetíně p. Jedlovou, který jsme po řadu let organizovali a kde se postupně prostřídalo mnoho lidí z farnosti.

 

Jak došlo k organizování těchto Silvestrů?

Místo nám bylo doporučeno Standovým bratrem P. Antonínem Klaretem OFM, který se znal s tamními sestřičkami. Byli jsme tam od roku 1996 celkem 20krát. Pobyt trval asi pět dní. Teď je to už bez sestřiček, tak to není ono a už tam nejezdíme. Když odhadneme počet lidí z farnosti, za celou dobu těch dvaceti let se tam vystřídalo téměř 100 farníků z Chodova a bylo to docela náročné logisticky zorganizovat. Každá rodina mohla přijet v jiný čas, objednat si různá jídla, řešilo se, kdo s kým bude bydlet atd.

 

Kde rádi trávíte dovolenou?  Něco jsem zaslechla o Neratovicích…

V Neratovicích máme velikou zahradu, kde je možné pořádat i různá setkání. Od doby, kdy byl z Chodova do Neratovic přeložen P. Pavel Semela, poskytujeme každoročně naši zahradu neratovické farnosti pro uspořádání Zahradní slavnosti (fotky z těchto akcí můžete vidět na jejich webových stránkách), mnohokrát jsme zde pořádali táboráky pro naši scholu a v květnu 2019 jsme zde měli setkání „přátel z krabice“. Pozvali jsme všechny, které jsme si od doby, kdy u nás ve farnosti tato akce probíhá, z krabice vytáhli my nebo kteří si vytáhli nás. Bylo to moc pěkné a až situace dovolí, rádi bychom to zopakovali.

Co se týká dovolené, jezdíme pravidelně už mnoho let na Kvildu na Šumavě. Nejprve jsme jezdívali se členy scholy na faru a později s rodinou a přáteli na chalupu, kterou si zde pronajímáme.

Nedílnou součástí našich letních dnů je také účast na Katolické charismatické konferenci, kam jezdíme pravidelně, a letos nám její konání moc chybělo.

2019_05_26_Neratovice_přátelé z krabice

 

Stando, umíš leccos opravit a pomáháš v KCMT a hodně při farních dobrodnech, také při ministrování. Kde na to bereš čas? Měl jsi vždy v sobě nutkání se do farnosti zapojit i jinak než službou ve schole?

Myslím, že ke službě je třeba mít především chuť. Ministroval jsem rád už od svých sedmi let. Mými vzory byli tehdy starší ministranti. V době, kdy jsme ještě neměli KCMT a ani faru, dělal toho hodně kolem kostela pan učitel Václav Němec. Vzpomínám si, jak jsme tehdy v zimě s ním a s Jardou Hnátkem zajišťovali dřevěnými trámy naši kapličku sv. Jana Nepomuckého, abychom ji ochránili před těžkou stavební technikou pohybující se blízko ní. Ano, jsem rád, že mohu kolem kostela i KCMT pomáhat podle svých schopností a možností.      

 

Jaké jsou nyní vaše zájmy a záliby? Máte nějakou oblíbenou knihu nebo film?

L: Ráda chodím do přírody, v létě na houby, ráda zkouším nové recepty a mám ráda různá setkání. Oblíbených knížek mám hodně, jejich vyjmenování by zabralo hodně místa. Moc se mi líbí např. knížka Plná slávy od B. Marshalla. Ráda čtu také detektivky.

S: Neumím si představit, že bych svou ženu pustil do lesa na houby samotnou – mám ji rád a houbaření taky. Doma se mimo jiné rád věnuji genealogii a tak mohu doplnit Lidušku, že má v genech báječné nápady s vařením, poněvadž je příbuzná známé české kuchařky Marie Janků Sandtnerové, která byla neteří jejího prapradědečka. Taky si rád s vnoučaty zahraji fotbálek nebo na zahradě ping-pong. Líbí se mi knížka Listy Nikodemovy od Jana Dobraczyńského.

 

Je něco, co se jako červená  nit vine vaším životem?

Myslím, že tady je to opravdu to zpívání. Oba jsme vlastně odmala chodili do nějakého sboru či scholy. A tak se vyskytujeme na některém z kůrů už přes 60 let.

 

Prozradíte nám svá oblíbená místa v Písmu?

Čteme Písmo podle rozpisu P. Scarana  (přečíst Bibli za 2 roky) už potřetí a pokaždé objevíme něco, co nás nově osloví právě v situaci, která je aktuální pro daný okamžik. Takže oblíbená místa mohou být skutečně různá podle toho, co člověk právě cítí a prožívá.

 

Jaké světce máte nejvíce v úctě a proč?

2019_07_Standa a LídaS: Svého křestního patrona sv. Stanislava Kostku a sv. Františka z Assisi, se kterým jsem téměř celý život spojen díky hrušovské a chodovské farnosti jemu zasvěcených.

L: Mám velmi ráda sv. Antonína. Čím jsem starší, tím má se mnou více práce a je mi velkým pomocníkem. Co ztracených klíčů a jiných předmětů už mi našel!

 

Jaké je vaše životní krédo?

Nevíme, jak na tuto otázku odpovědět, poněvadž nejstručnější a nejpravdivější odpověď je obsažena právě v dané otázce - „život z víry“.

 

Na co se teď těšíte? Co vám dělá radost?

2019_01_27_Háje_rodinné foto

 

Těšíme se, až se situace znormalizuje a budeme se moci vrátit ke všem svým aktivitám. A co nám dělá radost? Naše rozšířená rodina a to, že všichni naši blízcí věří v Boha a že jsme tak spojeni i v rodině Kristově.

 

 

Děkuji, že jste si našli čas a chuť odpovědět na mé dotazy. Budu končit netradičním přáním. Je to přání pro nás, kteří se s vámi potkáváme. Přejeme si, abychom vás mohli ještě dlouho v naší farnosti potkávat a vidět vaše usměvavé tváře (v této době hlavně zářící oči), jež svědčí o vaší radosti ze života, kterou umíte tak krásně rozdávat dalším.

Katka

1974_07_Boubín_Liduška

1974_07_Boubín_Standa

 

 

 

 

 

 

2015_06_12_Hrušov_kostel sv_Františka z Assisi

 

Fchodoiviny 1/2021

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Divadlo - Jonáš

DIVADLO Marík_Jonáš_web

-------------------------------

kostelik+kcmt

Příprava na manželství 2021-22

2021-příprava na manželství-Zindulkovi.2021

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

KCMT z dronu
KCMT z dronu
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
Popeleční středa
Popeleční středa
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
Velikonoce
Velikonoce
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
František-zima
František-zima
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další