Začala jsem si stěžovat Hospodinu a volat k němu s prosbou o útěchu, nebo nějaké světlo, protože jsem se bála, že skončím v sebelítosti jako oběť. Přišlo mi vstříc čtení toho dne: „Vy, kteří jste kdysi byli vzdáleni, stali jste se blízkými Kristovou krví.“ (Ef 2) Vnímala jsem v tom jakési pozvání hledat v Ježíši jiný druh blízkosti s lidmi než ten fyzický. Blízká Kristovou krví jsem si s celým zástupem lidí, v něm prostě nejsem sama, i když v izolaci. Ten večer se k tomu přidalo další pozvání skrze setkání nad Biblí po Skypu. Bylo to z knihy Geneze 3: „Syny budeš rodit v utrpení …Eva, protože se stala matkou všech živých.“ 
S komentářem, že Eva je nazvána matkou i po hříchu. Tedy nic nemůže zničit povolání k mateřství, i k tomu duchovnímu, ani žádná nemoc! K tomu se další den připojilo připomenutí z listu Efesanům 3: „Bůh ve mně působí svou mocí“. Je to přece moc Boží dcery, vykoupené Kristovou krví, která může jednat v jeho jménu!
Začala jsem v těch postupných Hospodinových pozváních vnímat, že můžu naplnit tuto izolaci a vlastně určitou zkušenost utrpení mocnou přímluvou za druhé, kteří kdekoliv na světě trpí samotou, nemocí, ne z nějaké výšiny toho, komu je dobře a tedy se blahosklonně za někoho pomodlí. Přimlouvat se, aby se Ježíš prolomil svou láskou do jejich opuštěnosti, smutku, izolace. Můžu ze své vlastní bídy jednoduše prožívat duchovní mateřství a tím se stát blízkou v Kristově krvi. Můžu nově objevovat rozměr Kristova těla – teď sice ne fyzicky (a těším se, až to půjde), ale ne o to míň opravdově.
