Pěšky do Jeruzaléma s Mirkou Mrázkovou

Pěšky do Jeruzaléma s Mirkou Mrázkovou
15. 2. 2021, 08:30 | Doporučit

Již jsme si zvykli, že náš pan farář Michael Špilar, každým rokem jeden či dva týdny doprovází poutníky po Izraeli. Vždy jsem si představovala, jaké to asi je, jak si každý den s batůžkem na zádech, s Biblí v ruce vyjdou do „přírody” a rozjímají pod jeho vedením nějaký verš spojený se životem Ježíše. Jestli tomu tak opravdu je, se dozvíme z následujícího rozhovoru. Loni v listopadu se totiž do těchto míst vydaly spolu s ním i čtyři naše farnice. Jednou z nich je Mirka Mrázková.

Mirko, na úvod se nám prosím trošku představ. Jak dlouho je naše farnost i tvou farností?

Ve farnosti jsem s přestávkami od roku 1978, kdy jsme se přistěhovali na Jižní Město. Prožila jsem zde všechny nejdůležitější momenty od mého biřmování, přes svatbu, křty dětí, jejich první svaté přijímaní. Zažila mše ve stanu, mateřské školce… Takže jsem pamětník ???? (stanem se myslí stan sv. Pavla a mateřskou školkou kaple sv. Ludmily, kde probíhaly mše svaté, protože kostel sv. Františka kapacitně nestačil, pozn. redakce).

 

Uvažovala jsi již nějakou dobu, že se s Michaelem připojíš k této pouti po Izraeli, nebo to bylo z tvé strany spontánní?

Spíš spontánní. Rozhodla jsem se víceméně ze dne na den.

 

Co tě nejvíce lákalo? Proč jsi tam chtěla být? Jaká jsi měla očekávání?

O nějaké pouti jsem uvažovala již delší dobu. Do Izraele jsem se také chtěla podívat. Na konferenci v Brně jsem slyšela o pouti do Jeruzaléma. A začala o tom přemýšlet. Když jsem pak zjistila, že jedna z mých kamarádek o tom uvažuje, bylo vše rozhodnuto.

 

Doprovázel vás kromě P. Michaela ještě někdo jiný? Kolik vás bylo ve skupině?

Ano, kromě Michaela, Jiří “Ozzy” Černý a Kateřina Lachmanová. Dohromady nás bylo 27.

 

Navštívili jste nějaká biblická místa? Byl čas také na poznání místních reálií?

Na návštěvu biblických míst bych doporučila jiný tip zájezdu. Putovali jsme pěšky někdy více, někdy méně obydlenou krajinou, doslova přes hory doly. Navštívili jsme mnoho úžasných míst, kostelů, klášterů, nakonec jsme došli do Jeruzaléma. Ten pocit, když dosáhnete s pomocí Boží něčeho, po čem jste několik dní toužili, na co jste se těšili, se nedá popsat. Tam jsme strávili dva dny, které opravdu stály za to. Pro mne velmi silný zážitek, který mi v tu chvíli vynahradil všechna biblická místa v Izraeli.

 

Prosím, popiš nám, jak přibližně vypadal každý den. Kdy jste vstávali, jak dlouho vždy trval nějaký úsek apod.

Vstávali jsme okolo páté hodiny, odcházeli, po krátké ranní modlitbě ještě za rozbřesku, do dalšího kibucu jsme se snažili dojít před setměním. Během cesty byly zastávky na mši svatou, snídani, oběd, návštěvu zasvěceného místa. Nebo jen zastavení na krásném místě v přírodě. Každý den byl trochu jiný a bylo to velmi rozmanité, dostali jsme se i do mešity.

 

Kdy jste přibližně mše svaté slavili a byly vždy v přírodě? Jak jsi vnímala jiné prostředí při slavení mše?

Mše svaté byly na začátku každého dne v ranních hodinách, po chvíli putování, někdy v rozvalinách kláštera, někdy na vrcholku hory. Bylo to opravdu velmi rozmanité, pokaždé jiné a pokaždé krásné. Mše pod širým nebem byla opravdovým zážitkem, bez všeho nepodstatného, jen Bůh, kněz a společenství poutníků, kteří mají stejný cíl. Každý jiný a přece v tu chvíli jedno.

 

Kdy jste měli čas na ztišení? Být jen sami před Pánem?

Času na ztišení bylo 24 hodin denně každý ze sedmi dnů. Během putování jsme šli mlčky krajinou, někdo vyhledával rozhovory, někdo ne. Navzájem jsme se respektovali. Některé úseky byly striktně v silenciu, většinou přede mší sv. Nebo po společné modlitbě a zamyšlení. Každý den nám bylo nabídnuto slovo, text z písma, téma, který jsme mohli rozjímat cestou.

 

Při pouti se může stát, že se vynoří nějaká věc a je třeba ji zpracovat. Stalo se to i tobě? Máš nějaký hlubší zážitek, se kterým se chceš s námi podělit?

Vynoří se vám spousta věcí. Máte čas přemýšlet. Přežvýkávat věci dokola, ale po několika hodinách vás to začne unavovat. A necháte věci plynout. Začnete vnímat jen Boží přítomnost a vás samotné v ní, přestanete myslet na sebe a myslíte pouze na něj. Na radost, že můžete být s ním a nemyslet na nic jiného. Vše ostatní je v tu chvíli nepodstatné. Víte, že vás někdo vede a těšíte se do Jeruzaléma.

 

Bylo to pro tebe fyzicky náročné?

Pro mne ano,  jsem spíš kavárenský typ :). Denně jsme šli asi jen 20-25 km, ale často opravdu těžkým terénem, navíc ve velkém vedru.

 

Kde jste byli ubytovaní? Ve městě nebo na vesnici? Po kolika jste bydlely na pokoji?

Byli jsme ubytováni ve vesnicích – kibucech, v bungalovech, po dvou, kufry nám převáželo doprovodné vozidlo. Šli jsme pouze s batohem, ve kterém jsme měli tekutiny a jídlo.

V Jeruzalémě pak dvě noci v hotelu přímo ve Starém Městě.

 

Měla jsi možnost potkat nějaké místní lidi, popovídat si s nimi o jejich kultuře, zvycích, náboženství? Jaké tam v té době bylo počasí?

Měli jsme možnost se setkat s muslimkou, která se s námi sdílela o své víře – islámu. Dokonce jsme se mohli podívat do mešity. Po Chrámové hoře nás provedl místní mladý průvodce…

Michael s Kateřinou nás seznámili se zvyky a náboženstvím našich starších bratří možná lépe než místní.

 

Slyšela jsem, že váš návrat zpět byl trošku komplikovaný...

Trochu se nám protáhla cesta… asi v půlce letu zjistili poruchu v řídících systémech a letěli jsme zpět do Tel Avivu. Podezírám Hospodina, že to byly vyslyšené modlitby všech, kterým se nechtělo domů. Nakonec Izraelci vyměnili, co potřebovali a všichni jsme se vydali směr Praha. Myslím, že největší starost měli ti doma, co nás sledovali na radaru a nevěděli, co se děje.

 

Člověk se účastní poutí, aby načerpal sílu, zklidnil se, poznal nové lidi, a je mu tam hezky. O to je pak větším šokem návrat do běžného života. Bylo to šokem i pro tebe? Přece jen jsi s Pánem něco zažila, někam se posunula, ale ti, kteří zůstali doma asi ne...

Ani ne. Něco jsem zažila, jestli jsem se někam posunula nevím…

Pro mne byl nejsilnější moment v Jeruzalémě, doputovali jsme večer v pátek a my se vydali s malou skupinkou hned ke zbytku Chrámu ke Zdi nářků. A já měla v tu chvíli pocit, že jsem došla domů. A se mnou všichni moji blízcí, na které jsem myslela celou pouť. Když jsem přijela do Prahy, tak se vlastně nic nezměnilo, byli jsme všichni celou dobu spolu.

Nevím, jak to popsat, ale mám pocit, že to bylo požehnání nejen pro mě, ale i pro ně. Hrozně jsem se na ně těšila.

 

Doporučila bys tuto pouť dalším lidem? Pro koho je podle tebe nejvíce vhodná? Myslíš si, že se tam znovu vypravíš? Třeba i jinou formou?

Doporučila bych to každému, kdo je fyzicky zdravý a nemá problém chodit.

Vrátit se tam pochopitelně chci, Izrael je návykový, jak mi bylo řečeno, a je to pravda. Už jsem koukala na letenky :).

 

Děkujeme za sdílení a čas, který sis na naše odpovědi našla.

Katka

IMG_7373

IMG_7385

 

 

 

 

 

 

 

IMG_20190227_052338AB140684

 

4U8B1587

IMG_20190227_052436

Israel 2012 042IMG_7118

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Fchodoviny 1/2020

 

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

-------------------------------

kostelik+kcmt

Příprava na manželství 2021-22

2021-příprava na manželství-Zindulkovi.2021

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
Popeleční středa
Popeleční středa
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
František-zima
František-zima
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
Velikonoce
Velikonoce
KCMT z dronu
KCMT z dronu
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další