„Patris corde“ – Otcovo srdce v praxi

Nedávno jsme tam opět jeli, a protože se teď nedá pracovně obejít bez internetu, prosila jsem ho, jestli bychom v jeho domečku mohli strávit zhruba 3 hodiny kvůli „wifině“, kterou tam má instalovanou. Byl to z mé strany takový nesmělý dotaz, dost drzý – chvíli se „vetřít“ do něčího soukromí. 
Jeho odpověď mně doslova vyrazila dech: řekl, že se rozhodl nám nechat klíče od obou chalup už napořád, abychom se tam mohli pohybovat svobodně a v jeho domečku, že můžeme být klidně celý víkend. Ten lesník je pro mě lidským ztělesněním Otcova srdce a  Otcovy štědrosti: jak často ho prosím o něco malého, někdy s velkou obavou, zda to není příliš a On mě chce dát mnohem, ale mnohem víc, než si vůbec dovolím představit. Doslova mě přemůže svou velkorysostí.
Tato zkušenost se mně propojila i s nedávno vydaným listem o sv. Josefovi „Patris corde“, kde se říká: „Svatý Josef nám připomíná, že všichni ti, kdo nejsou vidět nebo jsou ve „druhé linii“, mají nezastupitelnou roli v dějinách spásy. Jim všem patří uznání a vděčnost.“ A takoví nenápadní „Josefové“ jsou i v dnešní době. Neokázale a téměř bezděčně uprostřed všedního života ukazují, jaké je Otcovo srdce.