Modlitba a sebepoznání

Seberozvoj a sebepoznání je něco, co je nejen dnes, ale bylo i v minulosti moderní. Už staří Řekové říkali „ Poznej sám sebe“. Cíl je jistě ušlechtilý, jen metody, které k tomu někdy používáme, se snaží často vynechat to nejdůležitější, a to Boha. Jak se ale můžeme poznávat pomocí modlitby? Přesněji - nechat Boha, aby nám ukazoval, jací vlastně jsme? Vystavit se v modlitbě Boží lásce, dospívat tím k poznání vlastní nedokonalosti a křehkosti, které jsou v nás přítomny, protože jsme stvoření narušené hříchem. A proč vlastně po takovému poznání toužit? Rozhodně ne proto, abychom se ponižovali a říkali si, jak jsme hrozní. Ale hlavně proto, abychom mohli své nedokonalosti a křehkosti předložit Bohu, aby je mohl skrze naší modlitbu uzdravovat. Učit se jeho lásce, tím, že se v modlitbě Boží milosti vystavím a nechám se jí proměnit podle Jeho obrazu. Jak píše autor v této knize: „Cílem modlitby není sebepoznání, ale sám Bůh… Sebepoznání je jen podmínkou dobré modlitby. Ale k této podmínce se nepropracujeme nějakou psychologickou přípravou, ale pomocí samotné modlitby.