Milada a Václav Svobodovi: Pracuj, jako bys věčně žíti měl...

Milada a Václav Svobodovi: Pracuj, jako bys věčně žíti měl...
17. 5. 2021, 08:30 | Doporučit

Pracuj, jako bys věčně žíti měl.

Žij, jak bys zítra umřít měl...

Vždy, když se setkáme s někým, s kým připravuji rozhovor do Fchodovin, jsem mile překvapena. Je to velké obohacení. Každému vřele doporučuji, seznamte se s někým, kdo již něco v životě zažil, a nechte ho sdílet jeho životní příběh. Budete vtáhnuti do jeho života, a dostanete sílu, nadhled, a i kousek moudrosti do toho, jak žít svůj osobní život a své vztahy. Děkuji, že jsem tohle zase mohla zažít tentokrát hned na dvakrát, nejdříve s paní Miladou Svobodovou při povídání v naší kavárně, a pak ještě i s jejím manželem panem Václavem u nich doma.

Paní Milado, kdy a kde jste se narodila? Jaké bylo Vaše dětství?Milada

Narodila jsem se v Krucenburku blízko Žďáru nad Sázavou 3. února 1943 jako čtvrté ze šesti dětí. Tatínek měl menší hospodářství, soukromě hospodařil, ale na živobytí to stačilo. Byli jsme tři sestry a tři bratři.

 

Válku jste zažila jako velmi malá. Vzpomínáte si na nějakou událost?

Na válku si nepamatuji. Ale z vyprávění vím, že na konci války nás hodně bombardovali Rusové, mysleli si, že jsou tam Němci. Zabili při tom hodně lidí, dokonce moji babičku, která byla na poli. Byla to tatínkova maminka a on ji ještě živou naložil na trakař a odvážel. Cestou mu ale zemřela. Jeho i jeho tetu zachránilo to, že jiná bomba nevybuchla.

 

Jak jste prožívali nástup komunistů a jejich perzekuci?

O tom, že chodíme do kostela, všichni věděli. Nikdy v životě jsme nebyli na prvomájovém průvodu. Vždy jsme ten den volna využívali pro setbu brambor. (Tatínek totiž odmítl vstoupit do JZD. Musel odvádět velké dávky, za trest mu měnili pole za horší a odvody zvyšovali.) Jednou v místním rozhlasu říkali, že místní občan nemusí za mír manifestovat, ale že se půjde do kostela pomodlit. Všichni věděli, o kom mluví.

 

Měli jste jistě jako věřící a děti soukromého rolníka problém se dostat na střední školy a vysoké školy …

Nejstarší sestra i bratr se moc dobře učili a tatínek chtěl, aby šli na gymnázium. Ale to nešlo. Na gymnázium se dostali až přes „učňák“ nebo později. Na vysokou školu vůbec. Sestra chtěla na MATFYZ, a to už vůbec nešlo. Pak šla na elektrotechnickou nástavbu. Bratr si udělal vysokou školu až dálkově s dětmi.

 

A vy? Jakou jste studovala střední školu?

Po narození nejmladšího bratra v roce 1952 doporučil lékař mamince, aby se šetřila. Měla hodně nemocné srdce a tvrdá práce v hospodářství by jí zničila. Tatínek to respektoval. Její práci a jemu pomoc jsme museli zastat my tři sourozenci. Proto se ani nepočítalo, že půjdeme na střední školu. Takže až do začátku 80. let jsem měla dokončenou jen základní školu. Protože za stejnou práci různí lidé podle dosaženého vzdělání dostávali různou výplatu, rozhodla jsem se, že si po třetím dítěti doplním vzdělání, a získala jsem výuční list v oboru prodavačka. Dál jsem prodávala na různých místech, a pak asi šest let pracovala na poště.

 

Teď bych ráda věděla, jak jste se s manželem seznámili.

Moje sestra začala pracovat v Praze, kde se seznámila se svým budoucím manželem. A na jejich svatbě jsme se potkali. Václav – jeho bratr – pak začal nejdříve psát, a potom za mnou také jezdit. Musím říci, že samozřejmě při návštěvách při všech pracích pomáhal a vše výborně zvládal.

 

Kdy jste měli svatbu?

Svatba, 1966Tak po čtyřech až pěti letech jsme se v roce 1966 vzali. Nejdříve jsme bydleli každý u svých rodičů a vídali se málo. Po narození syna Vény jsme bydleli nějaký čas u mé sestry na Spořilově ve dvoupokojovém bytě, kdy oni již měli dvě děti a třetí bylo na cestě. Nějakou dobu jsme bydleli i v bytě s rodiči manžela na Vinohradech. V roce 1969 jsme si koupili malý domek na Chodově a v něm bydleli deset let. Poté do tohoto domku se nastěhovali manželovo rodiče a my jsme získali byt v Konstantinově ulici, kde jsme bydleli do roku 2005. Mezitím jsme začali opravovat náš domek na Chodově, který byl po smrti rodičů již prázdný a bydlíme v něm doposud.

 

Jak to bylo s hospodářstvím Vašeho otce? Již nepotřeboval pomáhat po Vaší svatbě a odchodu do Prahy?

Kdepak. Jezdili jsme tam s dětmi každé volno, včetně víkendů a prázdnin. Až do koncem 70. let, kdy vstoupil do JZD. Ale to už pak zase tak snadné nebylo. Byla podmínka, že musí v JZD pracovat někdo z rodiny. Nejmladší bratr po vystudování Střední zemědělské školy a po vojně opravdu v JZD pracovat začal.

 

Vůbec jsme nemluvili o Vašich dětech.Setkání s tatínkem paní Milady panem Janem Zrzavým u příležitosti jeho 90. narozenin.

V roce 1967 se nám narodil první syn Véna, v roce 1970 dcera Markéta a v roce 1978 syn Martin.

 

Vaše víra v Boha je živá a opravdová doposud. Co k tomu podle Vás přispělo? Vždyť většina lidí po uchopení moci komunisty o víru přišla …

Díky výchově a příkladu rodičů máme Boha jako samozřejmou součást života. Spoléháme na něj. Myslím, že bych měla více děkovat. Také si vzpomínám na nápis na obrazu, který visel u babičky a později u mých rodičů: „Pracuj, jako bys věčně žití měl. Žij, jak bys zítra umřít měl.“ A to mě vede odmala, i když se mi to ne vždy daří.

Svou víru jsme se snažili předat dětem. Měly štěstí, že v té době znaly „Chaloupky“ a pravidelně tam jezdily.

 

Jsou Vaši sourozenci ještě naživu? Vídáte se s jejich rodinami?

Manželka nejmladšího bratra nás jednou do roka všechny sourozence zve k nim na vesnici. Při té příležitosti jdeme na mši obětovanou za naše rodiče. A jednou za pět let se sejdeme všichni i s dětmi a jejich rodinami, a to je nás kolem 100 lidí. Když se takto setkáme, říkáme si, jaký je to velký dar. Ještě žijeme, jsme zdraví a také se máme rádi, nezávidíme si a nehádáme se.

 

Máte v tak širokém příbuzenstvu nějaká kněžská nebo řeholní povolání?

Od maminčina bratra, který má sedm dětí, je jeden jeho syn jako salesián na misiích v Bulharsku a jeho dcera je boromejkou. Můj bratranec – syn maminčiny sestry – je biskup Jan Vokál.

 

A vy sama jste si někdy také musela zodpovědět otázku, jestli Vás Pán nevolá do kláštera?

Jak jsem již říkala, tak jsme museli hodně pomáhat tatínkovi, proto moje rozhodování bylo snadné. Jednou mi ale jedna moje teta, která je řeholnice, říkala, že si myslela, jestli bych já nechtěla jít do kláštera.

 

Pane Václave, jak dnes vidíte dobu, kdy jste jezdívali pomáhat manželčinu otci s hospodářstvím? Prý jste se dobře naučil vše zvládat …Václav

Pracovat v hospodářství jsem znal už z dětství. Každé prázdniny jsme strávili prací u mých prarodičů v Chrášťanech u Benešova.

 

Bavilo Vás to?

Mě baví každá práce.

 

Co nyní v důchodu naplňuje Váš čas? Čemu se rád věnujete? Víme, že velmi rád opravujete různé věci. Manželka na Vás prozradila, že se traduje, že když něco neopravíte, tak to určitě opravit už nejde.

Jednou za dva týdny navštěvuji na celý den sestřičky karmelitky na Hradčanech a opravuji tam různé věci. Ale i různým známým opravuji, co potřebují.

 

Jak k tomu došlo?

Po revoluci bylo třeba upravit jejich znovu získané prostory tak, aby odpovídaly jinému účelu než za doby minulé. Můj syn Véna tam s firmou pracoval a já mu pomáhal. Když jsem šel do důchodu v roce 1998, jezdil jsem tam i každý den.

 

Ani jsem se ještě nezeptala na Vaše dětství …

Narodil jsem se v Benešově 7. 6. 1938, jako druhé ze čtyř dětí (tří bratří a jedné sestry, která již ve 42 letech bohužel zemřela). Vyrůstali jsem na Vinohradech, po základní škole jsem se vyučil strojním zámečníkem, a pak nás dva nejlepší vybrali do Výzkumného ústavu telekomunikačního, kde jsem pracoval až skoro do důchodu. Při práci jsem před vojnou vystudoval dvouletou nižší průmyslovku.

 

Kam jste narukoval?

Nejdříve jsem měl slíbeno, že půjdu do důstojnické školy, ale těšně před nástupem mi bylo oznámeno, že jako syn živnostníka to nepřipadá v úvahu.  (Můj tanínek měl krejčovskou dílnu a zaměstnával jednoho pomocníka). Narukoval jsem na rok do Banské Bystrice, po roce nás přestěhovali do Olomouce, a pak i do Přerova.

 

Mohl jste během vojny chodit do kostela?

Vždy jsem si zjistil, kdy a kde je mše svatá a snažil jsem se dávat si vycházky na tu dobu. Jednou si mě dokonce při mši někdo fotil bleskem přímo v kostele.

 

Jak vnímáte farnost po stavbě KCMT?

Nejdříve jsme si mysleli, že je to až moc veliké, ale teď vidíme, že je to už malé. Více jsme zvyklí na „Františka“, tam chodíme v sobotu, a i v neděli. Do KCMT chodíváme ve středu a ve čtvrtek. Myslíme si, že je dobře, že tu máme další kostel. Byl tady stan, ten spadl, ve školce to bylo malé. KCMT je lepší a větší. (Pozn. redakce – stanem se myslí stan sv. Pavla, který byl provizorním řešením malé kapacity kostela, spadl v důsledku velkého větru. Dalším řešením byla kaple sv. Ludmily, bylo to jedno oddělení nevyužívané mateřské školy, kterou měla v pronájmu naše farnost od MČ Praha 11. Další informace naleznete v Almanachu).

 

Jaké je Vaše krédo?

Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.  (Mt 6,34)

 

Je něco, co byste chtěla, paní Milado, vzkázat čtenářům Fchodovin?Povídání s Miladou v Cafe Terezie

Přála bych všem, aby měli takovou rodinu a sourozence, jaké máme my. Je to krásné, že jsme takhle v pohodě a máme se rádi.

 

Máte nějaké přání?

Doufám, že i naše děti se budou takhle scházet a budou se mít rády. Protože největší je láska, jak se o tom v Písmu na mnoha místech psáno.

 

Za milý rozhovor děkuje Katka.

Fchodoviny 4/2019

Svatba, 1966Přání k padesátinámSvatba, 1966

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Divadlo - Jonáš

DIVADLO Marík_Jonáš_web

-------------------------------

kostelik+kcmt

Příprava na manželství 2021-22

2021-příprava na manželství-Zindulkovi.2021

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
KCMT z dronu
KCMT z dronu
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
František-zima
František-zima
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
Popeleční středa
Popeleční středa
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
Velikonoce
Velikonoce
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další