Markéta a Zdeněk Vašíčkovi: Umět za všechno děkovat...

Markéta a Zdeněk Vašíčkovi: Umět za všechno děkovat...
22. 3. 2021, 08:30 | Doporučit

Kdo čtete pravidelně časopis Fchodoviny, určitě si vzpomenete na rozhovor s paní Martou Boháčovou (3/2017), který jsme uveřejnili u příležitosti jejích 90. narozenin. Dnes se vám dostává do rukou pokračování. Paní Markéta a Zdeněk Vašíčkovi nás s Pepou mile přivítali a pohostili a vznikl z toho náš následující rozhovor.

Kdy a kde jste se narodili a z jaké rodiny pocházíte?

 

Markéta:

Markéta 17 let

Narodila jsem se v Praze v roce 1956 do křesťanské, tolerantní názorově otevřené rodiny. Mám ještě dva mladší bratry Jana a Jakuba. Táta se živil sborovým zpěvem v Československém rozhlase a ve volných chvílích maloval obrazy. Nejdříve zátiší a krajiny a později ho oslovilo evangelium se svým poselstvím, a tak začal malovat oleje s výjevy ze života Ježíše, Marie, apoštolů a světců. Maminka byla s námi na tehdejší dobu dlouho doma (do mých 13 let). Hodně se nám věnovala, vyprávěla, četla a chodila na procházky do karlínských a žižkovských parků. Zpívala ve sboru a mě ke zpěvu také přivedla. Já pak ve sboru zpívala 20 let. Jako děti jsme hodně poslouchali klasickou hudbu, četli, hráli si, jezdili s rodiči na celé prázdniny několik let do Huti u Jablonce n/Nisou, do pronajaté chalupy, kde jsme trávili nejkrásnější prázdninové měsíce našeho života. Na tehdejší dobu to byla skutečně báječná mladá léta. Před tím, než se maminka vdala a šla se mnou na mateřskou, se v Ústavu pro nevidomé na Pohořelci, kde pracovala, seznámila se slečnou Martou Boháčovou.

Markéta a Zdeněk na Chodově, 1961

 

Zdeněk:

Narodil jsem se v roce 1949 v Humpolci jako čtvrté dítě do rolnické rodiny. Maminka měla v těhotenství se mnou otevřenou formu tuberkulózy, proto byla léčena v sanatoriu v Humpolci. Tam se seznámila se slečnou Martou Boháčovou, která tam byla také na léčení. Moje maminka se po porodu ve stabilizovaném stavu mohla vrátit domů, ale já jsem vzhledem k jistým okolnostem nemohl být doma v Tuklekách. Odvezli mě do Prahy do kojeneckého ústavu v Krči, kam mě do mého prvního roku chodila navštěvovat teta Marta. Od jednoho roku jsem měl být přeložen do Aše, maminka prosila tetu Martu Boháčovou, jestli by si mě nevzala k sobě. A ona souhlasila. (Více si přečtete v avizovaném rozhovoru). Moc jsem tetě Martě za to vděčný. Maminka mi umřela, když mi byly necelé dva roky.

 

Markéto, Vaše rodina je s naší farností spojena s Vaším strýcem…

Ano, můj strýc Josef Bláha je autorem betléma, který je od roku 2010 pravidelně vystavován ve vánočním období před oltářem v KCMT. (Více viz Almanach – patnáct zastavení).

 

Zdeňku, kde jste trávil prázdniny?

Většinou jsem navštěvoval čtyři místa. Rodné Tukleky, kde byla moje rodina. Pak jsem jezdíval do Horního Ostrovce, rodiště maminky tety Marty, a do rodiště jejího tatínka Záblatí. Rád vzpomínám na prázdniny u sestřiček Nejsvětější svátosti v Černožicích nebo v Horních Albeřicích v Krkonoších.

Zdeněk se svým věrným přítelem, 1964

Chmelová brigáda, 1973

 

Byli jste k víře vedeni od dětství?

Markéta: Jistě, ale moje cesta byla leckdy dramatická. Odklonila jsem se od křesťanství, pět let hledání, pět let bez Boha, bez modliteb, bez víry – byla jsem na poušti. Nedala jsem na rady svých rodičů, neposlechla jsem a později za to tvrdě zaplatila. V těchto těžkých časech také začíná znovu můj osobní návrat k víře.

Zdeněk: Tím, že je teta Marta hluboce věřící, vedla mě k víře od malička. Ministroval jsem od čtyř let. V té době zde působil P. Vágner, byla zde úžasná pospolitost. Například rodiny Klípova, Řehořova, Náglova, Rottova,Tůmova a další báječní lidé, tehdy ještě z okolních vesnic. Třeba úklid kostela sv. Františka a přilehlé zahrady byl samozřejmostí. Lidé se pravidelně a rádi scházeli. Večer se tehdy dřevěná podlaha v kostele musela nahydrovoskovat a pak s kartáči na nohou leštit. Těžké koberce se venku klepaly.

 

Co nebo kdo ovlivnil vaše hledání smyslu života?

Markéta: Výrazně oba rodiče: Táta – vyprávěním příběhů o svatých, svým originálním způsobem, také malováním obrazů s evangelijní tématikou. Máma – rozumnými úvahami, hodně četla a hledala duchovní cesty. A v neposlední řadě společný a poctivý život obou rodičů, který mi ukázal, že lze krize manželství s vírou a Boží pomocí překonávat. Dále mě výrazně ovlivnila literatura (hodně jsem četla), pak 20 let zpívání ve sboru, hra na klavír, několikerá osobní setkání s Rogerem Schützem, báječní přátelé, příroda. Smysl života je neustálé poctivé a pravdivé hledání – tedy Kristus je pro mě cesta, pravda a život.

Zdeněk: Prostředí. Jednak P. Vágner, ten s námi mladými jezdíval na výlety, pobyt u sestřiček a všude, kde jsem byl. Poznával jsem, jak lidé žijí s Bohem při každodenní práci. Měli těžký život, a přitom si nestěžovali a při práci si zpívali. Boha milovali a měli život rádi.

 

V jakém oboru jste pracovali a jaké jste měli v životě uplatnění?

Markéta: Pracovala jsem v oděvnictví, v administrativě a posléze 18 let v Mc Donald´s jako manažer provozu, tedy hodně v pohybu, stále na nohou, všechno rychle a hned… s mladými lidmi.
A později jsem u této firmy ještě pracovala na částečný úvazek jako administrativní síla.

Zdeněk: Vystudoval jsem gymnázium a shodou okolností jsem se dostal do Výzkumného ústavu mlékárenského v Jindřišské ulici, kde jsem byl deset let. Mezitím jsem si dva roky odsloužil na vojně. Nemůžu si na ni stěžovat. Fyzičku jsem měl, byl jsem u radiofonistů a odposlouchávali jsme americké vojáky. Posléze jsem v rámci firmy přešel do výroby čistých mlékárenských kultur do Vokovic, kde jsem strávil dvacet let. Do důchodu jsem pak pracoval jako správce budov u firmy Amos Otava – prodej, servis a oprava vozů Renault.

 

Jak jste vlastně vy dva poznali?

Zdeněk: Jako malí jsme se potkali, když mi bylo 14 a Markétě necelých 7 let. Teta Marta se znala s maminkou Markéty z Ústavu pro nevidomé na Pohořelci.

Markéta: Když maminka porodila mého nejmladšího bratra Jakuba (o prázdninách před mou první třídou), nabídla teta Marta v rámci kmotrovství bratru Jakubovi pomoc mamince tím, že si mě a druhého bratra Honzu vzala na léto sem na Chodov.

Oba: Vídali jsme se pak během dětství a dospívání, občas na mši v kostele na Spořilově. Návštěvy už ale nebývaly. Zhruba rok po sobě jsme každý uzavřeli svá první manželství a měli děti. Bohužel v roce 2007 Zdeňkovi zemřela žena Věra a Markéta byla již v té době dva roky také vdova. Ale to Zdeněk nevěděl. V roce 2008 jsme se potkali na pohřbu Markétina tatínka.

Markéta: Asi za týden po pohřbu jsem si ošklivě zlomila ruku a skončila v krčské nemocnici. Na  kontrolu mě přivezl syn a „náhodou“ při této první kontrole jsem potkala Zdeňka v ambulanci, kde byl na převazu po úrazu. (Normálně sem jezdíval ráno, ale tento den mu to nevyšlo a on přijel až odpoledne, tedy v době mojí kontroly.) Nabídl mi, že by mě podle potřeby mohl do nemocnice vozit, a já ráda souhlasila.

Po šestileté známosti jsme vstoupili do stavu manželského 9. 8. 2014 v kapli svatého Václava v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Svatba, 2014 Svatba, 2014

Oba: Od té doby spolu žijeme tady na Chodově v domku s tetou Martou a synem Zdeňka Martinem.
Dohromady máme velkou rodinu, celkem pět dětí, z toho čtyři syny a jednu dceru a tři vnučky.

 

Máte nějakého oblíbeného světce?

Markéta: sv. Antonína Paduánského za vyslyšení proseb; P. Toufara – mučedníka 50. let, za utrpení, kterým prošel, a za víru, kterou neztratil; Maximiliána Kolbeho za život, který daroval jinému; bratra Rogera (zakladatele komunity Taizé) za uskutečnění myšlenky ekumeny a za jeho příkladný život a mučednickou smrt. Jejich životy a smrt mě hluboce zasáhly.

Zdeněk: Sv. Františka z Assisi, P. Toufara a i sv. Antonína Paduánského.

 

Jaké máte oblíbené pasáže z Bible?

Markéta: Ze Starého zákona příběh Josefa a jeho bratří; knihu Ester; první kap. Janova evangelia.

Zdeněk: Příběh milosrdného Samaritána a Jóba.

 

Jaké máte zájmy a co je vaším životním krédem?

Markéta a Zdeněk VašíčkoviMarkéta: Momentálně starost a péče o dvě babičky – mojí maminku, která bydlí na Dobříši, a tetu Martu; a také předávání osobních zkušeností vnučkám. Moc rádi v létě cestujeme, převážně po Česku. Máme rádi svou zem, rozmanitost měst, vesniček a přírody. Ráda poslouchám klasiku, zvláště Johana Sebastiana Bacha, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů. Chodíme na koncerty, občas do divadla, do kina a taky máme velkou zahradu.
Mým krédem je: Pokorně a bez velkého reptání přijímat všechno, co mi ještě život přinese, poprat se s nezdary, obtížemi stáří a za to všechno umět děkovat.

Zdeněk: Kromě cestování je to záliba v kynologii a myslivosti. Krédem je pro mě:  Chovat se tak, abych jako křesťan co nejméně pohoršoval nevěřící.

 

Jaká knížka, film nebo hudba vám udělaly v poslední době radost?

Markéta: Poslech audioknihy Obyčejný život od K. Čapka; příběh z knihy Raději zešílet v divočině od Aleše Palána. A mám rozečtenou knihu od T. Halíka To, že byl život – životní příběh se vzpomínkami na báječné osobnosti, vřele doporučuji. Nedávno mě nadchl francouzský film Zjevení režiséra Xaviera Giannoliho z roku 2018, ruský film Ostrov režiséra Pavla Lungina z roku 2006 a velkofilm Gándhí režiséra R. Attenborougha z roku 1982.

Zdeněk: Film Přelet nad kukaččím hnízdem, knížku E. T. Setona Moji známí z divočiny a mnoho dalších.

 

Co se vám v naší farnosti líbí nebo co vás těší?

Markéta: Otevřené společenství, muzika v kostele, společná setkání u sv. Františka nebo v KCMT, Café Terezie jako místo k setkávání a poznávání… s vděčností vzpomínáme na přinesení Betlémského světla až k našim vrátkům, 23. prosince 2019 manželi Zindulkovými.

Zdeněk: Milá pospolitost lidí kolem sv. Františka.

 

Co byste vzkázali našim čtenářům?

Markéta: Dá – li Pán Bůh zdraví, i hříchy budou...

Zdeněk: Marné lidské namáhání bez Božího požehnání.

 

Milí Vašíčkovi, jsme rádi, že jsme se mohli společně setkat a že jste se s námi podělili o svůj život.

Katka a Josef

Z vyprávění obou manželů vidíme, jak je Pán Bůh krásný. Vidí za roh a všechno napomáhá k dobrému těm, kdo ho milují. Nenechává bez pomoci, vyslýchá prosby svých svatých, líbí se mu naše věrnost v povolání a dává požehnání.

 

Fchodoviny 4/2020 Letní vydání

 

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Divadlo - Jonáš

DIVADLO Marík_Jonáš_web

-------------------------------

kostelik+kcmt

Příprava na manželství 2021-22

2021-příprava na manželství-Zindulkovi.2021

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
Popeleční středa
Popeleční středa
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
KCMT z dronu
KCMT z dronu
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
František-zima
František-zima
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
Velikonoce
Velikonoce
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další