Kateřina Friedová

Kateřina Friedová
8. 2. 2021, 08:30 | Doporučit

Milí přátelé, na těchto stránkách máte možnost poznávat životní příběhy a kréda bratří a sester z naší farnosti. Dlouhé roky je připravuje a ptá se za nás Kateřina Friedová, kterou znáte i jako autorku Slov redakce. A právě Katka se dnes z hostitelky stala hostem a my máme úžasnou šanci nahlédnout do jejího života.

Vítám Tě, Katko! Jaké to je, sedět na druhé straně stolu? Odpovídat místo ptát se?

…(smích)…. Bojím se, co z toho vyleze…

 

Kdo vlastně jsi? Co bys o sobě řekla jednou větou?

Nabízí se odpověď: dvacet tři let vdaná, jeden manžel apět dětí – tři kluci a dvě holky, věkové rozpětí 9,5  20 let.

 

Kudy vedla Tvá cesta k Bohu?

Pocházím z Lukavce u Pacova, do kostela jsme začali chodit v mých 10 letech. A v té době také na náboženství. Bylo to ještě 5 let před pádem komunistů. A dokonce v osmé třídě jsme měli náboženství zakázané (devátá třída nebyla). V té době jsem Pána Boha prožívala jako někoho, kdo kdesi existuje,  ….   a náboženství jako souhrn pravidel, která jsem se snažila dodržovat. Také jsem pravidelně chodila k přijímání a ke sv. zpovědi.

Po revoluci v roce 1990, kdy mi bylo 15–16 let, běžel v kině film o Ježíši, zfilmovaný podle evangelia sv. Lukáše. Pamatuji si, že to bylo pro mě první rozhodnutí pro Ježíše. Na konci je totiž úžasná modlitba, která vede k odevzdání života Pánu Ježíši. Tu jsem se velmi opravdově modlila.

Život šel dál a já se dostala na VŠE do Prahy. Jednou mi paní Kristýnka Převrátilová, která má chalupu v Lukavci, ale bydlí v Praze, položila otázku, jestli jsem byla biřmovaná. To jsem chodila už do druhého ročníku. Já samozřejmě nebyla. Zrovna se otvíral další kurz přípravy na biřmování, ještě „pod hlavičkou“ P. Michaela Slavíka, a já a moje kamarádka jsme se tam přihlásily. To byla pro mě další zásadní etapa. Kurz byl veden podle P. Sieverse, naučili jsme se každý den modlit a i rozjímat Písmo, sdíleli jsme se každý týden v malých skupinkách a byli vyučováni v různých tématech. Na konci proběhla modlitba za vylití Ducha Svatého a my dostali sílu a touhu nežít sami pro sebe, ale Ježíše svým životem dávat i dalším.

Bylo mi nabídnuto podílet se na spoluvedení dalšího kurzu a pak ještě znova v pátém ročníku. I v Lukavci jsme založily skupinku. To byly pro mě úžasné roky. Během nich jsme začali spolu chodit i s mým manželem a po vysoké škole byla hned svatba.

 

Jaké bylo Tvoje dětství a kdo Tě tenkrát nejvíc ovlivnil?

Pět generací, Katka první zprava dole, 1976Jsem nejstarší ze tří sester s malým věkovým odstupem, narodila jsem se a žila do 18 let v Lukavci u Pacova (asi 1000 obyvatel) a moji rodiče, aby nás uživili, měli každý dvě zaměstnání a k tomu jsme měli doma hospodářství. Měli jsme domácí zvířata, vzpomínám, jak jsme celé léto každý rok sušili seno (měli jsme 5 ovcí, 1 kozu, později i jednoho býka, kromě toho dvě prasata, králíky, slepice), chodili na kopřivy pro slepice a různě pomáhali na zahradě, co bylo potřeba. Bydleli jsme spolu s rodiči tatínka, kteří měli svůj vejminek. Brala jsem to jako samozřejmost, že jsou tak blízko s námi. Hodně mých spolužáků to také tak mělo. Ale dnes vidím, jaký to byl dar. I když jsme bydleli na náměstí a blízko kostela, vodívala jsem každou neděli babičku do kostela půl hodiny přede mší, aby se mohla s ostatními modlit růženec. Když pak v mých 15ti letech zemřela, hodně mi scházela.
Také nesmím zapomenout na našeho pana faráře z Lukavce P. Františka Karvana CFSsS . Vzácný člověk, který dokázal lidi sjednocovat, bez ohledu na víru. Organizoval opravy malých kapliček o brigádách, sešli se věřící i nevěřící, uvařil se ve velkém guláš a společně se pracovalo. Na faře se scházely děti a on je, právě i nevěřící, učil hrát na flétnu. Ráda vzpomínám, jak jsme každý rok  23. prosince nosili z půdy kostela sošky a vše potřebné ke stavbě betléma, jak byla v kostele při tom zima a jak nám pan farář nabízel sušenky a dobroty. Pomohl vytvářet fajn atmosféru, rád se s lidmi zdravil a zajímal se o jejich život. Po revoluci byl odvolán do Českých Budějovic, byl v řádu petrínů a měl i tam „rozjet“ farní život a zprovoznit chod farnosti. Krátce na to ale zemřel, i když nebyl tak starý, bylo té práce na něho asi moc.

 

Kde jsi studovala na střední škole? Ovlivnil i v té době Tvůj život někdo další?

Maturantka, 1992Když jsem měla v osmé třídě dávat přihlášku na střední školu (tehdy se mohla jen jedna), taťka prohlásil, že kdybych se měla vdávat, abych něco uměla. Takže bylo rozhodnuto a já šla na Střední ekonomickou školu do Pelhřimova a ne na gymnázium. I když jsem se pak vdávat nemusela a šla na vysokou, jsem vděčná za praktické věci, které jsem se tam naučila. Už sama v osmé třídě jsem se naučila psát všemi deseti a tuto dovednost pak pod vedením skvělého učitele rozvíjela. Jezdila jsem i na regionální soutěže a ve čtvrtém ročníku i na celostátní. To jsem soutěžila i v těsnopisu a ve stenografii. Také na tomto oboru (budoucí sekretářky) jsme se učili tři cizí jazyky. Já jsem navíc ještě chodila na kroužek esperanta do DDM. Na náboženství jsem pak chvilku chodila i na střední škole, kde nás vedl Max Kašparů.

 

Jak jsi přišla do naší farnosti?

Ve druhém ročníku na vysoké škole jsem nedostala kolej. Poprosila jsem paní Převrátilovou, jestli by mi nesehnala u někoho možnost bydlení. Nabídla se paní Samková, samy měly s dcerou dvougarsonku a nevadilo jim se ještě uskrovnit. Naštěstí jsme ten rok měli na škole tak dobrý rozvrh, že jsem mohla přijet až v pondělí ráno rovnou do školy a ve středu odejít ze školy rovnou na autobus domů. K tomu, jak jsem psala výše,  jsem ještě v úterý večer chodila s Maruškou na přípravu na biřmování ke sv. Františkovi. Tak hezky to tenkrát vyšlo, a to oba semestry. Pak už jsem od třetího ročníku koleje dostala. Díky službě dalším biřmovancům jsem pak v týdnu chodila dál sem, a protože manžel je také z Jižního Města, zůstala naší farností právě tato.

Tábor 1995promoce, s Tomášem

S manželem Tomášem máte pět dětí? Plánovali jste takto velkou rodinu?

Manžel je nejstarší také z pěti dětí (samí kluci) a já mám dvě mladší sestry. Plánovali jsme 3–4 děti. Byla jsem nadšená z každého dalšího těhotenství. Složitější to bylo s bydlením. Nejdříve po svatbě bez dětí jsme tři roky žili s manželovou babičkou na Vinohradech, pak už si mohli s pomocí mých rodičů (kteří dlouhá léta pracovali v zahraničí, aby si vydělali více peněz) pořídit byt na Spořilově, ale ten byl po šesti letech pro pětičlennou rodinu pomalu malý a my přišli bydlet na Jižní Město, kde se pak narodily poslední dvě děti.Svatba v kostele sv. Františka na Chodově 1997

Svatba v kostele sv. Františka na Chodově 1997

 

 

 

 

 

 

 

Jak si Tě našly Fchodoviny?

Bylo to ještě za redakce Radka Tichého, někdy v roce 2005. Měl hodně starostí ve farnosti a nestihlo se vydání jednoho čísla Fchodovin. Bylo mi to líto, nabídla jsem mu pomoc a začala jsem připravovat rozhovory. První byl s P. Petrem Svobodou – vojenským kaplanem, který v tu dobu vypomáhal v kapli sv. Ludmily v Modletické ulici.

Po nějaké době, v roce 2007, Fchodoviny převzal Martin Flosman, ale ten po dvou letech odešel z farnosti. Tehdejší farář P. Michal Bator mne oslovil, že nemá nikoho, kdo by to mohl převzít, a tak jsem to nakonec přijala. Po domluvě s Pepou Karhanem, skalním grafikem Fchodovin, jsme rozjeli další 10 letou historii existence našeho farního zpravodaje. Bylo to na začátku roku 2009, kdy jsme vydali dvojčíslo 2009/2-3, kvůli scházejícímu druhému číslu.

Před rokem mi ale přišlo, že bych měla už z pozice šéfredaktorky odejít, už jsem ztrácela nápady, elán a počáteční nadšení. A bylo to dobře. Vidím, jak se Fchodoviny pod novým vedením posunuly dál.

 

Jak ti pomáhá víra ve Tvé práci?

Svátost biřmování, 1994Pracuji čtvrtým rokem jako asistentka pedagoga na základní škole. Spíš bych řekla, že ani tak víra, ale osobní vztah s Bohem. Jsem moc vděčná, i po tolika letech (byla jsem biřmovaná v roce 1994), že jsem mohla tehdy projít přípravou na biřmování, uskutečněnou právě podle P. Sieverse. Naučila jsem se Boha vnímat jako osobního Boha. Má víra není jen souhrn pravidel, naučené biblické příběhy, povinnost chodit v neděli do kostela, jednou do roka ke zpovědi. Ale díky pravidelnému osobnímu setkávání, odevzdávání se do Jeho náruče se snažím s Ním být pořád. Doufám, že to ze mě také lidé „cítí“. Ráda bych byla Jeho nástrojem všude tam, kde jsem. Myslím, že je to ale potřeba nejvíce v rodině, kde to jde zároveň i nejhůře.

 

Co ti Fchodoviny daly a vzaly?

První chvíle byly náročné. Měla jsem dvouměsíční čtvrté dítě. Pamatuji si, že jsem s ním jednou v náručí přepisovala slova p. jáhna Urbana. Po letech se této služby ujal někdo jiný. Postupem času, jak děti rostly, jsem měla i více prostoru se Fchodovinám věnovat. Nejvíce radosti jsem měla z rozhovorů. Jsem vděčná všem, kteří mi ochotně otevřeli svá srdce, neměli obavy s tím, že jdou s kůží na trh. Vzniklo mezi námi přátelství, kterého si moc vážím a děkuji za něj. Radost mi také dělá zpětná vazba, co se týče rubriky Slovo redakce. Tu jsem původně ani nezamýšlela zavést. Jen jsem chtěla v prvním čísle napsat něco, co jsem pokládala za důležité.

 

Jak jsi k rozhovorům přistupovala? Co třeba tréma? Měla jsi?

Trému? Ne, to ne. Myslím, že když se sejdou lidé, kterým záleží na stejné věci, rozhovor plyne sám a vzájemně se doplňujeme.

 

Zmínila jsi oblíbené Slovo redakce, texty, které jdou do hloubky. Jak připravuješ je?

Ano, ty chtějí svůj čas, aby „dozrály“. Snažím se být během měsíce vnímavá a zachytit věci, které mě oslovují. Ty pak s pomocí Pána krátce sepsat.

 

Jak se ti daří skloubit zaměstnání, rodinu a práci pro farnost?

Hmm, moc otázce nerozumím. Prostě když je to potřeba udělat, tak to udělám.

 

Kde čerpáš sílu? Odpočíváš vůbec? Máš nějaké koníčky a záliby?

Jsem Pánu vděčná, že mám docela dobré zdraví a že mi dává sílu se o vše, co je na mé straně za povinnost, postarat. Přes školní rok na odpočinek čas nemám, zastavím se kolikrát až večer před spaním. Což si myslím, že je chyba. Ale nejvíce načerpávám sílu o prázdninách. Když o tom tak mluvíme, tak si uvědomuji, že jsem mohla mít celý život letní prázdniny volné! Nejdříve jako dítě, pak po vysoké škole jako učitelka (učila jsem tři roky na učilišti), s dětmi na rodičovské dovolené (16 let) a pak zase jako pedagog. Nejraději jezdíme na 6 týdnů na chalupu do Krkonoš. Co se týče zálib, ráda čtu (především o prázdninách), čtvrtým rokem se učím francouzštinu a hlavně o víkendu chodíme s rodinou na výlety. Kromě zimy v sobotu na celý den, jinak třeba jen na odpoledne.

 

Máš nějaký „recept“, jak zvládat složité situace?

Na to asi obecný recept není. Já jsem se mnohokrát přesvědčila, že Boží Slovo léčí. Ale člověk si napřed musí uvědomit a přiznat, že tuto léčbu potřebuje.

 

Co pro tebe znamená farnost? Zvl. naše velká…

Byla bych radši, kdyby to bylo komornější. Vyrůstala jsem v malé farnosti. I v létě na chalupě chodíme do malé farnosti. Ráda bych se znala s více lidmi, ale to není možné. Neznám ani příjmení těch, se kterými se zdravím nebo pravidelně vídám. Jako farníci se míjíme na čtyřech nedělních mších. Jsme hodně pro sebe neznámí. Jsem vděčná za snahy od kněží, vedení KCMT a dalších nás propojit. Ale ono to není technicky ani možné se se všemi znát. Těším se, až budu mít více času, ráda bych využila více programů. Nestíhám chodit na Zastavení MT, ani na biblické hodiny, ani si popovídat v kavárně.

Za co jsem však vděčná, je, že se mohu s několika maminkami setkávat každý týden ve skupince Modlitby matek. Vidím, jak je důležité mít někoho, s kým se můžeme společně svěřovat Pánu a s kým se společně modlit. My konkrétně za své děti, kmotřence, manžele. Vnímám to jako silnou podporu a zvu k tomu i ostatní maminky! Ještě s malými dětmi jsem začala tehdy ze Spořilova jezdit na naši faru každou středu dopoledne. Byla jsem pak asi 12 let vedoucí tohoto maminkovského společenství. To byla pro mě také velká posila.

 

Máš oblíbený verš v Písmu, modlitbu?

Založila jsem si malý sešitek, do kterého si vpisuji verše, které mě oslovily (vlastně mám už druhý). Jsou pro mě posilou i kdykoli později. Když přijde krize, období smutku, pročítám si je a vždy se najde něco, co mě v té chvíli zase „nakopne“. Také si do něj vlepuji úryvky z Katolického týdeníku, různé myšlenky z rozhovorů, citáty a slova papeže Františka. Jako příklad veršů uvedu: 1 Kor 13.kap.: „...láska nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy...“, dále Fil 4,4–7 „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a překládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ Ráda se modlím zvláště v poslední době modlitbu k P. Marii Pod ochranu Tvou a také modlitbu sv. růžence. Je dobré se také verše učit nazpaměť. Někdy Pán dá a nějaký se mi připomene v pravý čas.

 

Kdo je Tvůj oblíbený světec?

Jsem nadšená a oslovená každým světcem, o kterém se něco více dozvím. Dlouhá léta je to ale P. Pio. Tento rok jsem o něm četla knihu Zázraky otce Pia. Někdy na mě vyskočí nějaké video. Nedávno to bylo o mnichu a svatém pravoslavné církve sv. Serafímovi. Ten mě také nadchl. A v neposlední řadě jsou to různí lidé, o kterých se dozvím, jak žili pro druhé v koncentračních táborech nebo komunistických lágrech.

 

Podělíš se s námi o své životní motto?

Je třeba žít s čistým svědomím. Pokud je to možné, mít s ostatními lidmi vyřešené vztahy, mít vše odpuštěno nebo se o to s Boží pomocí snažit. Je třeba mít „čistou“ přístupovou cestu k Pánu. Pokud možno v každé chvíli, nenechat něco „hnít“. Tento svět nám nemůže dát radost a pokoj, po němž naše duše touží. Žádný člověk nás nechápe a nemiluje tak jako Bůh. U Něho je nám nejlépe, On je pravý a nekonečný zdroj pravé radosti a pokoje.  Ale je třeba o tento vztah s Ním také pečovat.

 

Milá Katko, děkuji Ti, že jsme směli být hosty ve Tvém životním příběhu. Patří Ti i velké díky za (možná ne tak viditelné) velké množství práce, námahy a času, které nezištně dáváš ostatním. Těším se, že se budeme my všichni dál poznávat a navzájem obohacovat a podporovat na cestě k našemu Otci.

Ptala se Blanka Pitřincová

Katka u orlojeV pozadí Sněžka

Katka u sanatoria

Fchodoviny 8/2020 PROSINEC

 

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30          

-------------------------------

kostelik+kcmt

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

Adventní koncerty 2021

Advntní kocerty_WEB_2

Příprava na manželství 2021-22

2021-příprava na manželství-Zindulkovi.2021

KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu
KCMT z dronu
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
Popeleční středa
Popeleční středa
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
František-zima
František-zima
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
Velikonoce
Velikonoce
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další