Jindřiška Klípová: Mým úkolem je modlit se...

Jindřiška Klípová: Mým úkolem je modlit se...
31. 5. 2021, 08:30 | Doporučit

Takový klid, pokoj a úsměv na srdci i tváři, které jsem viděla a prožila u paní Jindřišky Klípové při našem rozhovoru, bych chtěla mít také. Když si je spojím s bolestmi, které má každý den, není jiného vysvětlení: žít poctivě a z lásky ke Kristu každý den přináší laskavost, dobrotu, moudrost a sílu, zkrátka život v hojnosti. Při našem milém setkání byli i dva z jejích synů, Miroslav a Marek.

Paní Klípová, jak jste se jmenovala za svobodna, kde a kdy jste se narodila?Jindřiška Klípová, 2002

Jmenovala jsem se Kobzová, narodila jsem se 16. 2. 1930 ve Velkých Janovicích v okr. Žďár nad Sázavou. Byla jsem nejstarší, po mně se narodili tři bratři. V roce 1932 Jaroslav, v roce 1934 František a v roce 1946 Vladimír.

 

Kdy a kde se narodili Vaši rodiče?

Maminka Jindřiška a tatínek Jaroslav se narodili v roce 1905 také ve Velkých Janovicích, resp. poblíž ve Zlatkově.

 

Bydleli jste hned jako rodina ve vlastním?

Maminčin bratr prodával domek a rodiče si ho po svatbě tedy koupili a po částech ho pak spláceli. 

 

Proč jste se po letech přestěhovali?

Bylo to asi po 15 letech, tatínek totiž pracoval na dráze a musel každý den na kole dojíždět 9-10 km, pak byl celý den na nohou a po směně zase tolik km zpět. Naskytla se možnost koupit tou dobou domek v Bystřici nad Perštýnem a rodiče té možnosti využili. Tam jsme se pak přestěhovali.

 

Jsou vaši bratři ještě naživu?

Bohužel zemřeli kolem 60. roku svého života, stejně jako můj tatínek, měli rakovinu. V blízkosti Bystřice  byly uranové doly. Vytěžený radioaktivní odpad se vyvážel všude do okolí, zavážely se jím díry v cestách apod. Než se na to přišlo, zemřelo z té oblasti hodně mladších lidí.

 

Vaši rodiče svým prvorozeným dali jména po sobě. Jindřiška je moc hezké jméno. Slavily jste spolu s maminkou také své svátky?

V širší rodině ne, ale doma ano. Nejdříve v kalendáři jméno Jindřiška nebylo. Slavily jsme svátek v létě 13. července na svatého Jindřicha, později v občanském kalendáři byl Jindřich 15. července, tak nám někdo popřál i v tento den, a nakonec přidali jméno Jindřiška na 4. září. Takže mám svátek celkem třikrát. :-) V létě vždy maminka uvařila borůvkové knedlíky, a tím jsme náš svátek oslavily.

 

Kam jste chodila do školy?

Jindřiška Klípová za mladaPrvní čtyři roky jsem chodila ve Velkých Janovicích do malotřídky, pak na měšťanku do Bystřice nad Perštýnem. Každý den jsem chodila 8 km tam a 8 km zpátky.

 

Máte nějaké vzpomínky z té doby? Byla válka …

Hlavně na partyzány. Všude okolo byly lesy, kde se scházeli, shazovali jim tam zbraně. Přes den byli schovaní na půdě u lidí a v noci se scházeli a vyptávali se. Například mého tatínka. Ptali se ho, v jakých vagónech a kdy bude převážena munice. Náklad pak vyhazovali po cestě do vzduchu. Nejvíce to bylo ke konci války.

 

To už jste měšťanku vychodila. Co jste dělala potom?

Protože byla válka, pracovní úřad přiděloval, kam má kdo jít pracovat. Já byla přidělena k sedlákovi v naší vsi. Byla jsem ale hodně hubená a tatínek je prosil, aby mě ještě rok nechali doma. Ale musela jsem nastoupit už za tři měsíce.

 

A co bylo náplní Vaší práce?

Měli dvě malé děti a já jsem je hlídala a obstarávala. Poklízela kuchyň, myla nádobí a pak v sezóně pomáhala na poli. Pracovala jsem tam od prosince 1944 do konce srpna 1945.

 

Co bylo potom?

Přijela pro mě teta a jela jsem do Prahy, kde jsem se učila švadlenou.

 

Takže jste bydlela u tety a strejdy, jak dlouho?

Pak jsem s nimi bydlela až do jejich smrti. :-) Oni neměli své děti, nejdříve bydleli na Vinohradech, ale potom strejda koupil rodinný domek v Chodově. Tehdy byl nedostatek bytů a v tom domě bydleli v každém pokoji nájemníci. Trvalo asi rok, než jsme se mohli do domku nastěhovat, a i tak to bylo postupně. Pořád v nějakém pokoji bydlel někdo cizí. Ale postupem času se podařilo dům přece jen uvolnit a mohli jsme se sem přestěhovat všichni.

 

Jak jste se seznámili s manželem?

Byla jsem 15. ledna 1950 kamarádkou pozvaná na Jihočeský ples na Žofín. Tam jsem se svým manželem Jaroslavem seznámila. Skoro celý ples jsme tancovali jen spolu, mezi tanci bývaly promenády a slovo dalo slovo a začala naše známost. A 28. října téhož roku jsme měli svatbu u sv. Ludmily.

 

Kde jste v té době pracovala?Svatba, 1950

Nejdříve jako učnice, a pak jako dámská krejčová v saloně paní Jirsové na Vinohradech.

 

Říkáte v saloně, to k vám chodily opravdu jen milostpaní?

Ano. Musela jsem se naučit, jak je hned jít přivítat a oslovit. Říkávaly jsme: „Milostivá, ruku líbám.“

 

Máte nějaký veselý zážitek z doby známosti?

Manžel mi nejdříve neřekl, že je z jednovaječných dvojčat. Na jedno naše setkání poslal místo sebe právě bratra (sám se díval zpovzdálí) a já se k němu hrnula nic netušíce, jako by to byl on.

 

Kde jste bydleli po svatbě?

Společně s tetou a strejdou ve dvoupokojovém bytě na Vinohradech. Tam se nám narodil náš první syn Jaroslav, roce 1951. Během dvou let jsme se mohli nastěhovat do domku v Chodově, ale byl to stále dům plný nájemníků. Měli jsme pro sebe jeden pokojík velký 12 m². Tady se nám pak roku 1953 narodil   náš druhý syn Miroslav.

 

Jaké byly začátky vašeho žití v této pro vás nové farnosti?

Kluci hlavně rádi ministrovali, tam byla výborná parta. Já se zapojila do uklízení kostela, praní rouch. Nakonec jsem měla i klíče od kostela. Musela jsem občas i otevírat.  Kluci pomáhali s opravami kolem kostela. Manžel s panem Šimandlem například pomáhal vyvrtávat úchyty pro novou křížovou cestu. Zdi kostela jsou kamenné, nebyly žádné moderní vrtačky.

Na co ráda vzpomínám, bylo, když jsem pomáhala naplnit modlitební seznam kvůli odvrácení bourání kostela za P. Filipoviče. Bylo potřeba pokrýt 40 dní nepřetržitou modlitební stráží, já jsem měla hodinu mezi čtvrtou a pátou ranní. To jsme se měli modlit všechny tři růžence. V noci se modlili většinou muži. Vše jsem měla zaplněné, ale nemohla jsem nikoho sehnat na hodinu mezi 9. a 10. dopoledne. Naštěstí jsem tou dobou chodila pomáhat jedné staré babičce a posteskla si jí. A ona to velmi ráda vzala.S P. Řehořem Marečkem, 11.5.2009

Také u nás začalo, když se režim v roce 1968 uvolnil, seznamování s koncilními dokumenty a změnami v liturgii pod vedením pana Pecky. Chodívalo k nám tehdy několik rodin. Díky výstavbě Jižního Města a přírůstku obyvatel a díky přátelskému vztahu k P. Řehořovi jsme později každou neděli jezdívali na Spořilov.

 

Kde jste pracovala?

Dlouho jsem byla doma s dětmi. Pak jsem uklízela ve Výzkumném ústavu zemědělských strojů. V roce 1973 se nám narodil syn Marek, a protože vyžadoval celodenní péči i ve starším věku, do práce jsem se už nemohla vrátit.

 

Kolik máte vnoučat?

Od syna Jardy máme vnučku a vnuka a od Mirka 4 vnuky a 1 vnučku. Mám už i deset pravnoučat. Nejstaršímu bude v červnu dvacet a nejmladšímu budou tři roky.

 

Jaký byl Váš manžel?Šedesátiny, 1990

Byl o sedm let starší než já. Vystudoval průmyslovku, specializoval se na vzduchotechniku. Pracoval pak v Avii Letňany. Po přestěhování do Chodova si našel práci v plynárně v Nuslích. Tam pak dělal mistra. Jeho velkou zálibou bylo natáčení na kameru při různých příležitostech. S Markem pak k tomu namlouvali i komentáře. Zemřel v roce 2008. Ale jeho zdraví se podlomilo, když byly Markovi 2 roky. Tehdy mohl i zemřít na velmi silný infarkt. Pak již měl částečný invalidní důchod a pracoval jako správce na OPBH. Zemřel na rakovinu, když mu bylo 85 let.

 

Ještě se dožil nového Komunitního centra Matky Terezy na Hájích. Jak vnímal tuto stavbu a její význam pro Jižní Město?S manželem Jaroslavem na Vinohradech, 2003

Byl moc rád, že se tady postavil další kostel. Bohužel kvůli špatnému zdraví ke konci života již do kostela nemohl chodit, takže tam ani nikdy nebyl.

 

Podařilo se vám předat víru dětem?

Všichni kluci jsou věřící, a i jejich manželky. Marek moc rád ministruje, rád si čte v Bibli a modlí se každý den.

 

Jak prožíváte vztah s Pánem Bohem?

Jindřiška Klípová s nejmladším synem MarkemOd rána do večera. Mým úkolem je se modlit. Hodně se dívám na TV Noe a pořady si pečlivě vybírám. Každý den se takto účastním mše svaté a moc mě oslovují adorace. Ráno vstávám před šestou hodinou, abych se mohla do osmi hodin pomodlit všechny modlitby. 40 let se modlím desátek Živého růžence. („Na babiččiny modlitby spoléhá celá naše rodina,“ dodává syn Mirek.) Přes den, když mám chvilku, se modlím další modlitby, večer pak růženec za nemocné v pandemii a umírající.

 

Z čeho máte radost?

Když si můžu popovídat s lidmi. Už tolik nemůžu fyzicky mezi ně a do kostela, tak hodně využívám telefonování se svými přáteli. Jsem za to moc vděčná. Jsem ráda, že za mnou P. Michael přijde se svatým přijímáním. Jsem vděčná za Marka, v rámci svých možností se o mě stará a dodává mi dobrou náladu.

 

„Na babičce je vidět to, co říká papež František o prarodičích, že nesměřují k nějakému konci, ale k tajemství věčnosti, a to je začátek,“ uzavírá syn Miroslav naše povídání.

 

Paní Klípová se celý život o někoho starala. Nejdříve dochovala maminku, pak tetu se strýčkem, posluhovala starým lidem, dlouhá léta u nich po škole pobýval Markův spolužák, a samozřejmě pečovala o nejmladšího syna Marka. Je hezké vidět, jak Pán dává každému z nás různá obdarování. A když je člověk s Boží pomocí využívá, přináší to jen a jen hojný užitek.

Za rozhovor děkuje Katka

Fchodoviny 6/2021

 

09_Klipova_rodinaS pravnoučaty

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
  1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30        

-------------------------------

kostelik+kcmt

Příprava na manželství 2020-21

2020-21-Příprava na manželství-Zi

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
František-zima
František-zima
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
Popeleční středa
Popeleční středa
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT z dronu
KCMT z dronu
Velikonoce
Velikonoce
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další