Jana a Viktor Friedovi: Každá minuta strávená v hněvu a nelásce, je mrtvá...

Jana a Viktor Friedovi: Každá minuta strávená v hněvu a nelásce, je mrtvá...
24. 5. 2021, 08:30 | Doporučit

Normálně si sama vybírám, s kým bych mohla udělat rozhovor do Fchodovin. V případě manželů Friedových tomu tak nebylo. Tento rozhovor se mohl uskutečnit díky tipu a přání někoho jiného. Viktor a Jana Friedovi patří do naší farnosti od roku 1980 a jen těžko bychom si uměli představit, kdyby tady nebyli. Přinášíme vám rozhovor s nimi a věříme, že vás potěší, že se dozvíte zase něco dalšího o lidech, které potkáváme, máme je rádi a víme, že i my jim ležíme na srdci a modlí se za nás.

Hodně farníků vás oba dobře zná zejména z KCMT, je vás vidět kolem přípravy mše svaté v 11 hodin, a pak při podávání svatého přijímání. Ale vaše dobrovolná činnost pro farnost tím zdaleka nekončí. S čím ještě pomáháte?V Izraeli, Jeruzalémě, na pouti v květnu 2007

Rádi pomůžeme podle svých sil a možností s tím, co je třeba. Jsme členy pastorační a ekonomické rady farnosti, snažíme se přidat ruku k dílu při farních dobrodnech a dalších jednorázových akcích. Každý pátek jistíme páteční dopolední setkávání v KCMT. Jsme odpovědní za místní společenství Hnutí fokoláre. Je to radost setkávat se s lidmi, poznávat nové tváře a vytvářet nové vztahy.

 

Můžete se nám více představit? Odkud pocházíte? Jste oba rodilí Pražáci? Jakou máte profesi? A pokud chcete, prozraďte, kolik je Vám let.

Viktor: Je mi 73 let. Jsem rodilý Pražák – Žižkovák, žili jsme tam s rodiči, sestrou a babičkou. ZŠ jsem vychodil na Žižkově, pak elektroprůmyslovku Na Příkopech, a nakonec jsem absolvoval elektrofakultu ČVUT. Pracoval jsem 27 let ve Výzkumném ústavu energetickém v Běchovicích, krátce na Ministerstvu kultury, a pak v menší firmě Ortep, kam dodnes docházím vyhodnocovat data z provozu několika teplárenských soustav. Již deset let jsem důchodce.

 

Jana: Mně je 69 let, jsem také z Prahy, z Vinohrad. Tatínek ale po dokončení studia medicíny v r. 1948 dostal umístěnku do bývalých Sudet do maličké nemocnice v Horním Maršově v Krkonoších. Babičku s dědou, u kterých rodiče bydleli, komunisté v roce 1950 bez důvodu přinutili vystěhovat se z jejich bytu do pohraničí, oni si vyprosili aspoň přidělení bytu v Horním Maršově. Maminka učitelka šla bydlet v Praze ke své tetě, a když se narodil bratr, sestru a mne rodiče poslali na několik let k babičce, kde jsem chodila i do školy a moc se mi tam líbilo. Takže Krkonoše jsou trochu mým druhým domovem. Na druhý stupeň ZŠ jsem se vrátila domů do Prahy, poté jsem vystudovala střední všeobecně vzdělávací školu, a nakonec VŠ ekonomickou. Pracovala jsem jeden rok jako účetní, v roce 1974 se narodil náš první syn, potom další, a nakonec jsem zůstala 19 let s kluky doma. Poté jsem se nějakou dobu starala o tatínka jedné kamarádky. Když se ukázala potřeba, aby někdo vedl účetnictví Hnutí fokoláre, pustila jsem se do toho.

 

Oba pocházíte z tradiční katolické rodiny a byli jste k víře vedeni svými rodiči. Nastal ve vašich životech nějaký zlom, kdy jste se osobně rozhodli pro Pána?

V.: Moje víra neměla velký zlom, Bůh si mě vždy přitahoval a vedl k sobě, možná nejpatrněji v dospívání ve společenství v kontaktu s patery Josefem Mixou a Karlem Pilíkem.

 

J.: U nás doma se žilo křesťanství tradičně jako dobrá věc a „povinnost“. Pak jedna svátost smíření u P. Mixy se mnou zatřásla a probudila mě k dospělé živé víře. A setkání se spiritualitou Hnutí fokoláre v tom pokračovalo.

 

Jak jste se s P. Josefem Mixou a P. Karlem Pilíkem seznámili a co pro vás znamenali?

V.: P. Mixa přišel jako kaplan do farnosti sv. Anny na Žižkově, kam naše rodina chodila do kostela, někdy kolem roku 1968. Protože nastalo určité politické uvolnění, bylo možné, aby ve farnosti začalo žít s jeho podporou společenství mladých. Scházeli jsme se po bytech, podnikali různé společné akce. Když se stal sekretářem biskupa Františka Tomáška, přesídlil na Hradčany, ale každou středu sloužil mši sv. v kryptě kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech, po které následovala přednáška na duchovní téma s diskusí. Část žižkovského společenství, včetně mne, se přesunula za ním na Vinohrady, někteří mí přátelé však začali chodit do společenství mladých v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně, kde byl farářem P. Pilík, přes ně jsem se seznámil i s ním.

 

J.: Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně byl můj farní kostel, ale o společenství kolem P. Mixy, které bylo přeci jen trochu utajované, jsem se dověděla až od své spolužačky z VŠ. Velmi ráda jsem tam začala chodit, bylo to něco nového, autentického. Po čase však v atmosféře postupující normalizace tato setkání už nemohla pokračovat, ale zůstala možnost chodit o pátcích a nedělích na mše sv. P. Mixy v kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčany. Jeho bohoslužby i přednášky nás vedly k poctivému a konkrétnímu žití křesťanství osobně i ve společenství.

 

V.: Souběžně jsem měl i kontakty se společenstvím mladých v Karlíně a získával tam první informace o Hnutí fokoláre s jeho konkrétností v lásce a jednotě. S Janou jsme se znali z vinohradského společenství, ale že spolu budeme chodit jsme se domluvili až po čtyřech letech. Po roce chození jsme se v červnu 1973 vzali, oddával nás P. Mixa, přítomen byl i P. Pilík. Nedlouho poté byl P. Mixa komunisty odeslán do pohraničí a my jsme se postupně přimkli ke karlínskému společenství. P. Mixa i P. Pilík byli lidé, kteří to, co říkali, také sami poctivě žili.

 

Děkuji za zmínku o vašem seznámení. Jaké byly začátky vašeho společného života? Určitě byla náročná otázka bydlení…Svatba, 23.6.1973 - před radnicí

J.: Rok, co jsme s Viktorem chodili, jsme stále hledali možnosti nějakého bydlení. Ale nic nevycházelo. Po svatbě jsme bydleli v malém bytě s Viktorovými rodiči. Když jsme čekali naše první dítě, lidé ze společenství nám poradili, ať jdeme na pouť do kostela na Karlov, kde je socha těhotné P. Marie. A začaly se dít věci. P. Pilík nám nabídl řešení: zemřela mu teta, která dělala opatrovníka svému nemocnému synovi umístěnému v léčebně. Když Viktor vezme tuto službu na sebe, úřady nám dovolí nastěhovat se do bytu po tetě. A tak jsme nakonec s miminkem z porodnice jeli už do vlastního podnájmu.

Svatba, 23.6.1973 - polibekPo nějaké době se u Viktora v práci naskytla možnost začít svépomocně stavět domek, dali jsme se z nouze do toho, i když to představovalo velkou časovou zátěž. Předtím jsem léta byla členkou bytového družstva, ale nic se nedělo, až když jsme měli tři děti a stále bydleli v podnájmu 1+1 čtvrté kategorie, přišla nám najednou ze sociálního pořadníku nabídka nového bytu na sídlišti Jižní Město. S radostí jsme se přestěhovali, ale v rozestavěné stavbě jsme dále pokračovali. Nakonec jsme zůstali na Jižním Městě a do domku se neodstěhovali, protože domek byl za Prahou mimo dosah MHD, to nevyhovovalo tehdejší situaci naší rodiny. Pronajímali jsme ho a posléze prodali.

 

Jak jste již zmínili, patříte k Hnutí fokoláre. Jak vstoupilo do vašeho života? A jaká je jeho spiritualita?

J.: Viktor se setkal s Hnutím fokoláre v karlínském společenství mladých, já jsem je nejdříve trochu teoreticky poznala přes něho. Po svatbě jsme chodili do karlínského kostela, kde jsem potkala lidi, které jsem znala z vinohradského společenství a kteří mě svým aktivním životem ve společenství Hnutí fokoláre k němu také přitáhli. Hlavní body spirituality jsou: Bůh je láska, je Otec, který každého nesmírně miluje. Naše odpověď na jeho lásku je hledání a plnění jeho vůle. Tou je především vzájemná láska: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako já jsem miloval vás.“ Ježíšova závěť: „Aby všichni byli jedno, aby svět uvěřil…“ Tedy jednota skrze vzájemnou lásku, snaha vidět v každém Krista, žití jednoty s církví, přijímání bolestí, věcí těžkých, tak jako Ježíš, který z lásky k nám přijal kříž, opuštěnost, smrt, po které však následuje vzkříšení. Spiritualita Hnutí fokoláre je komunitární, což znamená, že se snažíme jít k Bohu nejen jako jednotlivci, ale společně. Je pro nás stále velkým darem, formovala a formuje náš život stále.

 

Kolik máte dětí a vnoučat?Společné rodinné foto na chalupě v Horním Maršově – 2015

Máme pět synů a devět vnoučat.

 

Jak jste dokázali skloubit starání se o rodinu a domácnost s činností v Hnutí fokoláre?

V.: Vždy jsme dělali jen to, co bylo možné dělat a co jsme spolu předem oba tak viděli, ať šlo o formační nebo evangelizační aktivity.  S Boží pomocí se toho dalo dělat poměrně hodně. Pomáhali i rodiče, ale například i mladí z Hnutí s hlídáním dětí, pokud jsme potřebovali oba odejít.

 

J.: Bylo třeba vždy vše konkrétně prakticky dopředu připravit. Někdy to bylo složitější, někdy si kluci nepřítomnost rodičů zase i užívali. Jednou například jedné hlídačce uspořádali pohřeb se zpěvy a květinami, pak jí dovolili vstát z mrtvých, aby je mohla uložit ke spaní.

 

Za více jak 40 let, co bydlíte na Jižním Městě, jste zažili období, kdy naše farnost řešila nedostatečnou kapacitu pro nedělní bohoslužby nejdříve stanem sv. Pavla a pak kaplí sv. Ludmily v bývalé mateřské školce. Jak jste přijali nové prostory pro bohoslužby v KCMT?

Nové prostory pro bohoslužby jsme přijali s radostí a realita dnes ukazuje, že by to bez nich už opravdu kapacitně nešlo. Navíc zde může velké svátky slavit celá farnost společně, což se povedlo letos o Velikonocích. Ale nejde jen o bohoslužby, komunitní centrum nebylo od počátku zamýšleno jako čistě bohoslužebný prostor, ale jako prostor otevřený i těm, kteří by jinak do kostela nevkročili. Proto se zde mohou realizovat přednášky, zábavy, akce pro školy atd. a prolamuje se tím bariéra, kterou jinde mnozí lidé cítí. A z toho máme také radost, i když obsluha takovéto budovy je samozřejmě složitější než obsluha kostela. Přejeme si, aby KCMT stále více sloužilo, tak jak bylo zamýšleno, komunitě obyvatel Jižního Města, a ne jen komunitě věřících.

 

Máte nějaké téma, které prochází vaším životem jako červená nit?

Naslouchat druhým a všechny těžkosti řešit co nejdříve. Darovat svůj názor, hájit ho, ale umět ho i ztratit, jen tak vyplave řešení, které se nakonec ukáže jako to nejlepší. 

 

Je pro Vás zvláště důležitá nějaká pasáž z Bible?

Jana a Viktor: 15. a 17. kapitola evangelia sv. Jana.

J.: Lukáš 11,28: „Blahoslavení, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“ Dále Žalm 139.

 

Jaká osobnosti z dějin nebo současnosti církve Vás oslovují a proč?

Velice nás oslovuje osobnost papeže Františka, děkujeme Pánu za to, že ho k této službě povolal.

 

Jak a kde si nejlépe odpočinete?

V.: Když je klid, tak kdekoliv, ale než cestování, to nejraději spím doma ve vlastní posteli.

 

J.: Odpočinkem je pro mne návštěva koncertu, výstavy, knížka, výlet či vycházka do přírody, v zimě na běžkách.

 

Jaká knížka nebo film vás v poslední době oslovila nebo zaujala?

J.:  V poslední době jsem četla knížky: o biskupu Tomáši Holubovi Biskup na snowboardu, o páteru Janu Rybářovi Deník venkovského faráře a od Ladislava Heryána Exotem na této zemi. Teď jsem začala číst Parabibli.

 

V.: Tyto knížky jsem četl se zájmem také.

 

Co byste chtěli vzkázat našim čtenářům nebo ostatním farníkům?

V.: Lidé bděte, neblbněte, bez lásky štěstí nenajdete, Bůh je láska.

Každá minuta strávená ve hněvu, v nelásce, je mrtvá. Nezkracujme si tedy život.

 

J.: Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nedělej ani ty jim. Lépe méně dokonale v lásce než dokonale v nelásce.

 

Děkuji za rozhovor.

Katka

Fchodoviny 6/2019

Společné rodinné foto na chalupě v Horním Maršově, s maminkou Jany – 1995Svatba, 23.6.1973 - nesení nevěsty

Předchozí měsíc
Následující měsíc
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Divadlo - Jonáš

DIVADLO Marík_Jonáš_web

-------------------------------

kostelik+kcmt

Příprava na manželství 2021-22

2021-příprava na manželství-Zindulkovi.2021

Jak se dá slavit neděle, když nemohu do kostela?

KCMT- foto hotel Kupa
KCMT- foto hotel Kupa
Frantisek-jaro
Frantisek-jaro
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT- venkovní pohled na terasu
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu jaro
KCMT z dronu
KCMT z dronu
Popeleční středa
Popeleční středa
Velikonoce
Velikonoce
KCMT - sál s výhledem na terasu
KCMT - sál s výhledem na terasu
František-zima
František-zima
KCMT - liturgie
KCMT - liturgie
sv. František - liturgie
sv. František - liturgie
uvedení nového kaplana
uvedení nového kaplana
Komunitní centrum Matky Terezy
Facebook Předchozí Další