Milí přátelé a čtenáři Fchodovin,
v Žalmu 16 mě oslovují tyto verše, o které se chci s Vámi podělit: „Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé!… Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem
radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.“ Už v době starozákonní lidé mohli a určitě zakoušeli neskonalé blaho v Boží blízkosti. Podmínkou toho bylo nemít nic společného s jinými bohy, viz verš 4: „Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy.“ A my v době novozákonní se můžeme navíc opřít o slib Ježíše například z Janova evangelia 14,23: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Kdo by nechtěl žít v krajině blaha a nemít příbytek s milosrdným a milujícím Bohem?
Do nového školního roku Vám i sobě přeji, abychom toto vše měli, abychom dokázali stále Hospodina stavět před oči (Ž 16,8), a mít jeho Zákon ve svém srdci, a tak žít v kraji blaha. Můžeme se Mu každé ráno odevzdávat s prosbou o sílu milovat tak, jak chce On, a zachovávat Jeho slovo. Můžeme Mu vyjadřovat svou touhu a víru, že u Něho je neskonalé blaho, že nechceme běhat za jinými bohy, že chceme žít v Jeho pravici a toužíme být příbytkem samotného Boha. Určitě i touto svou upřímnou touhou Bohu děláme velkou radost.
