Naše identita je v tom, že milujeme
Milí přátelé a čtenáři Fchodovin,
je to už více než měsíc, co jsme slavili Vánoce. Při kázání P. Michaela při dětské půlnoční mě oslovilo mimo jiné to, že „naše identita je v tom, že milujeme“.
Tak jako Bůh je láska, tak i my, dokud nebudeme milovat, nenajdeme sami sebe a vlastně nebudeme šťastní. Už vícekrát jsme mohli slyšet, že naše štěstí je v tom, že milujeme. Ten den se četly i verše z Izaiáše 62. kap. Měli jsme si místo jména Sion a Jeruzalém dosadit svá jména: „Kvůli Sionu nezůstanu mlčet, kvůli Jeruzalému neutiším se, dokud jeho spravedlnost nevzejde jak rozbřesk a jeho spása nevzplane jako pochodeň. […] tehdy dostaneš nové jméno, jež ti Hospodinova ústa vyberou. V Hospodinově ruce budeš slavnou korunou, v dlani svého Boha královskou čelenkou. Už nikdy ti nebudou říkat Opuštěná… Budou ti říkat Oblíbená…"
Kéž si každý den sami sebe představíme jako vzácnou korunu v dlani svého Boha. Jak nás nese opatrně, jak nás provádí různými těžkostmi toho dne. Když je potřeba, své dlaně zavírá před nebezpečím, aby nás ochránil. Když je potřeba, dlaně otevírá a vystavuje slunci, abychom mohli svobodně dýchat a přijímat světlo. Jeho dlaně nás nejen chrání, ale i nesou. Stačí Mu důvěřovat a plně se Mu vydat. Nechme se takto Bohem milovat a naučme se nést ve svých dlaních zase ty, které On pošle do cesty nám.
Katka
