Jsem fascinovaná lidmi dobré vůle.
Kde berou touhu pomáhat, zajímat se o druhé, hledat lepší cesty, kde berou sílu být k druhým laskaví, přátelští, nehledat svůj prospěch? Myslím lidi, které v kostele nevidíme, víme, že s vírou to mají jinak než my, a přesto žijí život hodný následování. Jsou pro mě světlem, ukazují mi, že je správné a vlastně lidské žít pro druhé, mít je tak obyčejně rád, něco pro ně udělat. Jsou to lidé, kteří se neuzavírají do sebe, když se jich něco dotkne, lidé, kteří zkoušejí věci znovu, když se jim to na poprvé, na podruhé nepovede. 2. února si připomínáme svátek Hromnic – Uvedení Páně do chrámu. Simeon se konečně potkává s rodiči svého Spasitele a prohlásí o Ježíši, že je světlem k osvícení pohanů (srov. Lk 3,32). Vždy jsem si říkala, jak i já mám být pro druhé světlem, ale jsem vděčná, že vidím kolem sebe tolik světýlek, tolik lásky a že jejich paprsky svítí na cestu i mně.
Katka
