Milí přátelé a čtenáři Fchodovin,
blíží se Vánoce a vánoční doba. Těšíme se na oslavu narození Ježíše – Boha, který se narodil jako člověk. Nechce se mi Vánoce prožívat „jen“ jako připomínku něčeho, co bylo, ale tak, že Boha – Ježíše uvidím a setkám se s Ním. Na svátek Všech svatých jsme četli: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uzří Boha.“ (Mt 5,8). A slyšeli v kázání, že ten, kdo má čisté srdce, je průzračný jako Bůh a vidí Boha. Ale jen ten, kdo žije mezi lidmi, kteří ho opravdu milují a prožívá důvěru, je průzračný. Od apoštola Jana (1Jan 3,1) jsme také četli, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme. Takže můžeme mít čisté srdce už teď jako Boží děti, když On čisté srdce přeci má! Hurá do úklidu! Snažme se nejen v tento předvánoční čas čistit svá srdce. Myslím, že hlavní nánosy a špína je z neodpuštění a neodpouštění. To je ten nános, který brání naší průzračnosti. Neodpuštění má bratra – strach ze zranění. Jako Boží děti utíkejme k Bohu Otci a volejme o pomoc: „Otče, pomoz mi zbavit se strachu z toho a toho člověka. Víš, když mu odpustím, že mi udělal a dělá tohle, zase mi to udělá znovu a ono mě to bude bolet a to já nechci. Co mi poradíš? Jak mi pomůžeš?“ Možná zahlédneme Jeho tvář a na ní odpověď: „Jsem v tom všem s Tebou. Mě to bolí také, ale bolest nebrání odpuštění a odpouštění. Bolest má sestru radost a bratra pokoj. Když ji neseš se mnou!”
Katka
