Jak jsme jeli na mejdan
Milí přátelé a čtenáři Fchodovin,
chci se s vámi podělit o jeden hezký zážitek, který se mi stal o letních prázdninách. Měla jsem v sobě touhu jet na poutní mariánské místo. Našla jsem si nejbližší v Malých Svatoňovicích poblíž Trutnova. Zrovna to vyšlo na první sobotu v měsíci – to jsem ale neplánovala. Cestou tam jsem použila také vlak a ve stanici Svoboda nad Úpou jsem shodou okolností potkala známou z místního kostela a její kamarádku, které se na toto poutní místo, respektive mši svatou, také chystaly.
Po rozjezdu vlaku k nám přišla paní průvodčí a byla překvapená. My tři jsme totiž byli asi z pouhých osmi lidí již čtvrtí, kteří v té chvíli jeli do Svatoňovic. „Co se tam dnes v těch Svatoňovicích děje? To jedete na mejdan? Před chvílí jsem prodávala lístek ještě jednomu pánovi,“ divila se nahlas paní průvodčí. Tak jsem si uvědomila, jak je to krásné přirovnání, že vlastně každá mše svatá je takovým mejdanem. Scházíme se v radosti a touze být s tím, koho máme rádi, na kom nám záleží, s tím, který pro nás tolik udělal a který nás také k sobě zve.
Kéž jsou každé naše účasti na mši svaté takovými mejdany, na které se těšíme, vnitřně připravujeme a kde je nám hezky. Zvláště si to můžeme připomínat hned 1. listopadu, kdy mají svátek všichni svatí a mají také vlastně takový mejdan.
Katka
