Milí přátelé a čtenáři Fchodovin,
přes léto jsem měla na mysli hodně téma pokory. Snažila jsem se modlit za to, abych byla pokorná a myslela jsem to upřímně. A přisla první výchovná lekce. S potvrzením, že Pán Bůh má smysl pro humor. Bylo září a s ním spousta práce spojené s novým školním rokem jak v práci, tak i s dětmi doma. Jeden den mi volala sestra a mimo jiné upozornila na volné pracovní místo nedaleko mého bydliště. Já jí ale suverénně říkám, že ne, že to nepotřebuji: „Mě se tady líbí a mě tady potřebují. Koho by měli místo mě?“ No, a za dva dny jsem byla zavolána ke své šéfové a byly mi „vysvětleny“ různé věci, pro které není možné, abych byla na tom místě, kde jsem. A jestli chci písemné napomenutí. Dohodly jsme se nakonec, že odejdu sama na dohodu. To byla od Pána hezká lekce pokory, o kterou jsem prosila. A také mě to zase více přivádí k tomu, že se nemám spolehnout na sebe víc než na Pána. Znovu se opírám o slova Žalmu 37:5 – Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v Něho, On sám bude jednat.
Katka