Milí přátelé a čtenáři Fchodovin,
během vánočních svátků jsem mohla poslouchat rozhovor s Anselmem Grünem, moc se mi líbily myšlenky, které tam zazněly:
„Vánoce pro mě znamenají, že Bůh s námi začíná znovu. Že nejsme zajatci vlastní minulosti. Že Bůh sestupuje k nám, pak i my bychom měli mít odvahu sestoupit do reality sebe samých a všechno v sobě, i veškerý vnitřní chaos, nechat prosvítit světlem Vánoc. A jen pokud nechám tímto světlem Vánoc prosvětlit své stinné stránky, mohu pak také po Vánocích nést světlo do světa. Pokud jsem se usmířil sám se sebou, mohu mír a pokoj přinášet ostatním. Přebývat v domě lásky pro mě znamená, že důvěřuji v to, že ve mně, v základech mé duše, ale i v duši mých bratrů a sester, je láska. Jestliže vidím dobro v jejich duši, mohu je také milovat, dobře s nimi vycházet. Srdce ovšem nebývá naplněno jen láskou, ale i strachem a smutkem. Zde je pro mě důležité, právě v době Vánoc, abych do těchto úzkostí, do těchto smutků nechal sestoupit Kristovu lásku, která je postupně promění. Neměl bych mít obavy ze strachu a smutku, ale mít důvěru, že světlo a Ježíšova láska dokáže tyto chmury proměnit.“
I když je už po Vánocích, můžeme každý den obnovovat tuto důvěru v Jeho lásku, blízkost. Každý den se můžeme nechávat proměňovat a prosvěcovat Jeho světlem. Nebojme se Ho v novém roce zvát do svých chmur, zmatků a strachů. Nechat se uzdravovat a pak přinášet pokoj a mír lidem kolem nás, kteří to tak potřebují a neznají zdroj této milosti.
To vám za redakci přeje Katka
