„Dnešní člověk má spoustu práv, i finanční zabezpečení tu je, pečovatelská služba – a přece nebyla většina lidí nikdy tak opuštěna, jako je dnes. To už začínají cítit a uvědomovat si i lidé nevěřící. Zde bychom měli a mohli ukázat, že křesťanství má i dnes smysl. Ovšem muselo by to být jiné křesťanství, než většinou je.
Mám dojem, že naši věřící by udělali lépe, kdyby někdy i návštěvu kostela nebo mši svatou vynechali a šli někoho navštívit, někomu pomoci atd. Už z minulosti je pro většinu našich věřících jediným kritériem zbožnosti návštěva kostela a účast na mši svaté. Jakoby to všechno se nedalo dělat jen ze zvyku a jako určitý druh požitku. A jakoby to neztrácelo cenu, když přitom prakticky vymizel smysl pro povinnost lásky k bližním.
Nevím, ale někdy mě napadá, že jako jsme zavedli občas bohoslužbu slova místo mše svaté, tak že budeme muset občas věřícím, kteří se sešli ke mši svaté, oznámit: „Dnes se mše svatá nekoná a místo ní ty půjdeš tam, ty navštívíš toho, ty půjdeš nakoupit tomu atd.“
Anebo bychom se na to měli soustředit při ukládání „pokání“. Místo modliteb ukládat tyto a podobné skutky. Vím, že se na to bude žehrat, i sám na to člověk někdy zapomene, někdy zas nemá odvahu, ale nějaké obnovy v tomto smyslu asi bude zapotřebí, jinak zůstaneme vymírajícím ghettem, ať se nám to líbí nebo ne.“
František Mikulášek SJ
S laskavým souhlasem převzato z Jesuit.cz
Výňatek z knihy: https://www.shioriantikvariat.cz/p129446-za-zdi-a-bez-zdi.php
